25. říjen/7. listopad - rozbuška občanské války v Rusku - závěr

Postupné ukončení (září 1920 - 1924) - porážka a rozpad bílého hnutí, stahování expedičních sborů, emigrace, dočišťování území a konsolidace bolševické moci.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (2)

Jižní fronta a evropská část

Po stažení Čs. sboru na Rusi, drtivých porážkách, obrovských ztrátách kontrolovaného území a prakticky nulové aktivity expedičních Dohodových jednotek zbývala "bílým" jediná naděje - polská pomoc na základě dohody Piłsudski-Wrangel. V tu však doufali marně, i když jednotky gen. Wrangela svůj díl dohody v Polsko-sovětské válce splnily. Za to však byly 28.10.1920 "odměněny" ofenzívou posíleného Jižního frontu (vel. M.V. Frunze - 190 tis. bodáků a šavlí), která je zatlačila na Krym. 7.11.1920 začala nová ofenziva, 11.11. rudí prorazili obranné pozice, 12. byl dobyt Džankoj, 13. Simferopol a 16. Sevastopol a Kerč a již 13.11. začala chaotická, ale rychlá evakuace. Z Krymu byl ruskými a spojeneckými loděmi evakuován britský expediční sbor a s ním staženo okolo 150 tis. osob (vojenských i nevojenských). V evropské části bývalého Ruského impéria tak zůstaly pouze zbytky "bílých" jednotek na Ukrajině (gen. B.S. Permikin) a v Bělorusku (gen. Bulak-Balakovič), které byly postupně likvidovány. Jejich aktivita skončila na podzim 1921.

SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
Ruská evakuační plavidla, 1920
Ruská evakuační plavidla, 1920 (zdroj: nez.)

Zakavkazí a Střední Asie

Po stažení britského expedičního sboru a letních operacích DRRA (bucharská operace, útok na Baku) byla obsazena Azerbajdžánská demokratická republika a Bucharský emirát. Nejtěžší boje probíhaly v oblasti Gruzie, kde se střetly jednotky nově vzniklého Gruzínského státu s podporou francouzského námořnictva a námořní pěchoty s jednotkami DRRA, gruzínských bolševiků a tureckým expedičním sborem. Operace byly ukončeny tkzv. Karskou dohodou (13.10.1921), která určila nové hranice mezi Tureckem a Arménskou, Azerbajdžánskou a Gruzínskou SSR. Vzpoura bolševických vůdců Gruzínské SSR proti nadměrné centralizaci v roce 1922 byla potlačena politicky a gruzínské protibolševické povstání (srpen-září 1924, menševici a Výbor pro nezávislost Gruzie) byla potlačena vojensky za cenu asi 3 tis. mrtvých. Největším bolševických problémem v oblasti Turkestánu bylo islamistické Basmačské povstání (započaté na přelomu 1918-1919), které se podařilo zlikvidovat až v roce 1931 a oblast dočistit v roce 1938.

SkryťVypnúť reklamu

Protibolševická povstání v sovětském týlu

V srpnu 1920 vypuklo v Tambovské oblasti protibolševické povstání pod vedením esera A.S. Antonova a bývalého důstojníka RIA P.M. Tokmakova. Povstalecké partizánské jednotky (cca 50 tis. mužů) se většinově skládaly z místních rolníků a dezertérů z Rudých gard a DRRA. V kontrolované oblasti byla založena Prozatímní demokratická Tambovská republika, která však byla brutálně zlikvidována Tuchačevského jednotkami i s použitím chemických zbraní v létě 1921.

Po ukončení Polsko-sovětské války vypuklo v Bělorusku (listopad-prosinec 1920) Slutské povstání, které však bylo během měsíce potlačeno. Zbytky povstalců ustoupily do Polska, kde byly internováni. 21.2.1921 vypuká námořnicko-dělnické povstání v "chloubě bolševiků" Kronštatu (s centrem na bitevních lodích Sevastopol a Petropavlovsk), vyvolané rostoucí nespokojeností s bolševickou mocí a nedostatkem potravin. Má však velice krátké trvání - 18. března bylo po několika útocích jednotek věrných Rudým za pomoci dělostřelectva poraženo.

SkryťVypnúť reklamu

Největším s protibolševických vystoupení se stává tkzv. povstání Zelenoarmějců na západní Sibiři, které které vypuklo 21.1.1921 a jeho spouštěcím impulzem bylo nařízení O zabavení přebytků obilí na Sibiři. Toto povstání zasáhlo provincie Omsk,Čeljabinsk, Tjumeň, Jekatěrinburg a část Turkestánu a na "zelené" straně se ho účastnilo až 100 tis. ozbrojenců. Bolševici proti němu nasadili 8 pěších a jezdeckých divizí a 4 obrněné vlaky. Povstání dohaslo na konci roku 1922.

Dálný východ a Mongolsko

Posledními středisky odporu se stal Dálný východ a oblast Mongolska. Na podzim 1920 se japonský kontingent stahuje na základě jednání se SSSR z oblasti přibajkalí a po porážce kozáckých jednotek atamana Semjonova opouští i Čitu a Chabarovsk a stahují se do Vladivostoku. Téměř rok panuje patová situace a v listopadu jednotky bílých, povzbuzeny neaktivitou bolševiků, provádějí ofenzivu na západ, při které se jim podaří obsadit Chabarovsk (22.12.1921). 5.2.1922 po přísunu posil stažených z již kontrolovaných oblastí, zahajují jednotky DRRA pod vedením V.K. Bjuchera překvapivou protiofenzivu v 35 st. mrazech, 14.2. obsazují Chabarovsk a bílí ustupují pod ochranu japonských jednotek. Po bezvýsledných diplomatických jednáních zahajuje 4.10.1922 DRRA ofenzivu proti Vladivostoku a 24. je Japonsko donuceno podepsat dohodu o stažení jednotek. Evakuace japonského kontingentu a bílých jednotek je ukončena v prosinci. V oblasti zůstávají ještě jednoty, které evakuaci odmítly (gen. Ivanov-Mumizjev, gen. Pepeljev), ale ty jsou rozprášeny v průběhu dubna a května 1923.

SkryťVypnúť reklamu
Delegace Japonska a Dálněvýchodní republiky při příchodu na jednání, 1920
Delegace Japonska a Dálněvýchodní republiky při příchodu na jednání, 1920 (zdroj: nez.)

V říjnu 1920 jezdecká divize genmjr. R. Ungern-Stenberga , ustupující do Mongolska, rozpráší čínské jednotky v oblasti, v únoru 1921 svrhává loutkového chána a vyhlašuje nezávislost Vnitřního Mongolska na Číně. Reakcí na nově vzniklou situaci je sloučení mongolských protičínských partizánských skupin a založení probolševické Mongolské revoluční lidové strany. Na její podporu se do Mongolska přesunuje 35. divize DRRA (M.S. Matijasevič) a po dvouletých bojích jsou zbytky Unbergových jednotek nuceny ustoupit do Manžuska.

Shrnutí a příčiny porážky "bílého" hnutí

Příčina porážky protibolševického hnutí v Ruské občanské válce se skládají se spousty malých střípků vzájemně do sebe zapadajících. Je to především ideová roztříštěnost a rozdílné vize jednotlivých oblastních velitelů a civilních správ, neschopnost jejich spojení za jednotným cílem a vzájemné spolupráce a neochota potlačit vlastní ego za účelem bolševické porážky. Dalším zásadním problémem byla apatie ruského obyvatelstva všech vrstev a neschopnost spojení cílů rozdílných tříd. A jako třešničku na dortu vidím Kolčakovo odmítnutí návrhu G. Mannerheima v červnu 1919 na vyčištění petrohradské oblasti a severu od bolševických sil za slib uznání nezávislosti Finska. V době, kdy Judeničovy jednotky stály 5 denních pochodů od Petrohradu, Donská armáda obléhala Carycin a Wrangel útočí na Donbas bílým stačila jen malá podpora k vítězství, arogantně odpovídá "Ruská říše je nedělitelná" .... a v průběhu několika měsíců se situace naprosto otočila.

Luděk Kratochvíl

Luděk Kratochvíl

Bloger 
  • Počet článkov:  68
  •  | 
  • Páči sa:  2x

Amatérský historik, který má občas potřebu komentovat věci okolo sebe. Občasný přispěvovatel na www.valka.cz Zoznam autorových rubrík:  NezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

766 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Lucia Nicholsonová

Lucia Nicholsonová

207 článkov
INESS

INESS

108 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Marian Nanias

Marian Nanias

274 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu