Po vývoji z posledních let a jednání na Janovské konferenci jim totiž nic jiného nezbývalo - Německo (Výmarská republika) označené za jednoznačného viníka Velké války, připravené o části území a drcené doslova brutálními reparacemi ve prospěch vítězných mocností, jejichž placení jeho hospodářství naprosto nezvládalo a Rusko (Ruská socialistická federativní sovětská republika), se zaostalým hospodářstvím rozvráceným dvěma válkami a odmítané ostatními zeměmi ve všech oblastech spolupráce.
Rapallská smlouva, podepsaná lidovým komisařem zahraničních věcí G. V. Čičerinem a ministrem zahraničí W. Rathenauem, znamenala pro Německo první nevynucenou a rovnoprávnou smlouvu po Velké válce a pro Rusko znamenala ukončení ignorance ze strany okolního světa a první proražení hospodářské blokády po bolševickém převratu. Mimo hospodářské spolupráce a výměny zboží se začala rozbíhat i spolupráce vojenská, výměna technologií (hlavní příjemce Rusko) a možnost německého výzkumu zbraní, zakázaných Versailleskou smlouvou (Rusko nebylo signatářem). Vojenská spolupráce mezi dvěma jmenovanými státy se rozbíhala ve třech oblastech - vývoj tanků, letectva a chemických zbraní, okrajově probíhalo i křížové studium na důstojnických školách. Další zakázanou kategorii - výzkum ponorek pro Německo zajišťovala holandská firmaN. V. Ingenieurskantoor voor Scheepsbouw v kooperaci s japonskými a argentinskými loděnicemi.
Letecká základna Lipeck (u Voroněže)
Tato základna, letecká škola a výzkumné středisko bylo znovuobnoveno v 15.7.1925 (smlouva podepsána 15.4.1925) na místě bývalé Imperiální letecké základny bombardérů Ilja Muromec. Škola, která disponovala cca 50 letouny různých typů a výrobců (většina Fokker D.XIII) se zabývala výzkumem konstrukce letounů, taktikou leteckého boje, bombardování a společným výcvikem pilotů, kterých z německé strany prošlo do ukončení spolupráce okolo 120 pilotů. Výcvik byl šestiměsíční (jaro- podzim), v době aktivního výcviku (nejvyšší počet) měla škola asi 230 školitelů a pozemního personálu a okolo 60 kadetů, v zimních měsících se o udržovací práce staralo okolo 40 osob. Provozní dotace z německé strany činili v roce 1930 okolo 2 mil. tehdejších marek. Na přelomu let 1931-32 dochází ke značnému útlumu spolupráce a po nástupu A. Hitlera do funkce kancléře (leden 1933) je 15.12.1933 projekt "Lipeck" ukončen. Od ledna 1934 na základně začíná fungovat Vyšší letecko-taktická škola VVS v čistě sovětské režii.
Tanková škola Kama
Sovětsko-německá dohoda o vytvoření společného tankového střediska v Kazani byla podepsána 3.10.1926 v Moskvě a toto vzniklo v bývalých nepoužívaných kasárnách 5. kargopolského dragounského pluku. Velitelem školy, která svoji činnost započala v roce 1929 byl (tak jako v Lipecku) důstojník Reichswehru, jeho zástupcem důstojník DRRA. Středisko se zabývalo testováním tankových technologií a taktikou tankového boje. Jako školící prostředky sloužily sovětské MS-1 (5 ks), kořistní (po bílém hnutí) prvoválečné Medium Mk A Whippet, Mark V. a Renault FT 17 (9 ks) a nakoupené britské tančíky Carden-Loyd. Dále na této základně probíhali také zkoušky v rámci německého projektu Armeewagen 20 - testy (neúspěšnými) procházela dvě vozidla s krycím označením Grosstraktor Daimler-Benz a testy (taktéž neúspěšné) sovětsko-německé konstrukce TG (tank Grotte). Tímto střediskem za tři roky činnosti prošlo okolo 40 důstojníků Reichswehru (ze známých H. Guderian, W. von Blomberg a W. Model) a 3.9.1933 končí německá účast - zařízení přechází plně pod DRRA jako Kazaňské tankové učiliště.
Zkušební polygon Tomka
Testovací laboratoře a chemický polygon Tomka byly založeny u města Volsk v Saratovské oblasti s německou investicí 1 mil. tehdejších marek v roce 1928 na základě obnovované jednoleté smlouvy (obnovena 3x). Na této základně probíhaly testy bojových látek a ochrany proti nim. Testy a vývoj prováděli němečtí chemici pod zástěrkou firmy GEFU se sovětským dozorem do roku 1932.
Ukončení spolupráce a její význam pro obě strany
Spolupráce v těchto odvětvích byla ukončena souběžně s nástupem A.Hitlera jako německého kancléře z několika důvodů - hlavní roli ze sovětské strany hrála změna pohledu a přístupu ostatního světa k SSSR (postupné ukončení hospodářských a politických embarg na přelomu 20. a 30. let), snaha o vstup do Společnosti národů (18.8.1934) a zařazení se mezi "plnohodnotné státy" a dále pro nečitelnost nového politického stavu v Německu a silné rozpory. Ukončená spolupráce přinesla nesporné výhody oběma stranám - Německo úplně neztratilo krok ve vojenském technologickém vývoji a do SSSR se dostaly nedostatkové technologie - hlavně letecké motory a pro dělnicko-rolnickou armádu nezvyklý vojenský profesionální přístup. Byla navázána osobní přátelství mezi důstojníky, z nichž někteří se vypracovali na vysoké armádní funkce, což však pro některé na sovětské straně znamenalo při všeobecných čistkách (1937-39) vážné ohrožení zdraví.
Spolupráce, utlumená v roce 1933, se znovu rozbíhá na jaře roku 1939 vlivem přístupu "bývalých vítězných velmocí" k expanzi Německa (Porýní, Sársko, Rakousko, ČSR) a jejich neochoty bezpečnostní koordinace s SSSR (neúspěšná jednání Molotov-Drax-Doumenc).
