V této pastevecké oblasti s absencí měst a komunikací nebyly většinou nikdy přesně dohodnuty a vyznačeny hranice. Mandžuové, Korejci, Mongolové a další kmeny toto území obývající je nepotřebovaly vytyčovat, pastevci stěhovali svoje stáda do nevypasených oblastí a "nějaké" hranice tvořily pouze řeky. V roce 1932 však nastává změna situace, Japonsko, mající v plánu obsadit Mongolsko jako nástupní prostor k částečnému obsazení surovinově bohaté Sibiře začíná zvyšovat počet pohraničních incidentů jako testování připravenosti Mongolska a SSSR. Většinově tyto incidenty znamenaly krátké přestřelky několika desítek mužů a následný ústup nebo narušování prostoru vojenskými letouny. V návaznosti na posilování japonských jednotek je 12.3.1936 uzavřena Mongolsko-sovětská smlouva, která znamená zřízení 57. samostatného sboru DRRA na Mongolském území a v letech 1936-38 (cca 320 incidentů, z toho asi 10% většího rozsahu) situace začíná gradovat.
Hora Zaozernaja, výšina Bezejmená a jezero Chasan
Jednou se sporných oblastí je okolí sopky Zaozernaja. 11.10.1936 se pokusila rota japonského pohraničního vojska tuto horu obsadit, je však odražena. Situace se opakuje 26.11.1936, tentokrát však Japonci nasazují celý prapor pěchoty. Na počátku července 1938, po diplomatických přestřelkách, se rozhodne japonská Korejská armáda (19. pěší divize, dělostřelecký oddíl, 8. bombardovací a 9. stíhací Sentai) prověřit připravenost DRRA v oblasti větší operací. Jako nepřímá podpora byly vyčleněny 15. a 20. pěší divize, jezdecký pluk, tři kulometné prapory a obrněný prapor pod celkovým velením gen. K.Uedy. Na sovětské straně byly v dosažitelné oblasti jednotky 39. střeleckého sboru (2. mechanizovaná brigáda, 32., 40. a 90. střelecká divize) a z letectva 33. a 34.bombardovací divize a 38. stíhací divize.
Předehra k ostrému testu začala 15.7.1937, kdy prapor japonské ochrany hranic překročil bývalou čínsko-ruskou hranici z roku 1860 a zaútočil na sovětská postavení pohraničních vojsk na hoře Zaozernaja a po krátké přestřelce ustoupil, druhý den byl útok úspěšný, postavení na Zaozernoj byla dobyta, ale před příchodem sovětských posil Japonci ustoupili.. Následovala fáze klidu a 29.7. už japonské jednotky podnikly útok se zapojením většího množství vojáků. 30.7. je jednotkami 75. a 76. pěšího pluku za pomoci dělostřelectva dobyt vrchol Bezejmená a 31.7. i Zaozernaja. Do akce se zapojuje i 19. tankový prapor a jezdci z 27. jezdeckého pluku. Sovětský velitel oblasti marš. V.K. Bjucher k místu střetu stahuje posily (40. střelecká divize - gen. V.K.Bazarov) a ty 2.8. přechází do útoku. Několik útoků v celkové šířce asi 3,5 km je neúspěšných a s vysokými ztrátami odraženo.
Na sovětské straně dochází k výměně velitelů, přísunu posil a jsou vypracovány plány na nový útok plánovaný na 6.8. Posily přisunuje i japonská strana. 6.8. před 16 hodinou spolu s dělostřeleckou palbou začíná nálet více jak 100 bombardérů SB-3 následovaný pěchotním útokem jako z Velké války. Proti mužů, jdoucím bok po boku, podporovaných tanky BT-5, BT-7 a T-26, Japonci odpovídají také nesmyslnými bodákovými protiútoky. Po 24 hodinách krvavých bojů je dobyta Zaozernaja, ale japonský bodákový útok ji znovu získává zpět. Sovětská strana znovu nasazuje bombardéry a po dalších krvavých bojích je 10.8. celá oblast vyčištěna od japonských jednotek.
O den později japonská strana navrhuje příměří, které protivník přijímá.
Na obou stranách se přímých bojů, které zachovaly původní stav v oblasti účastnilo okolo 15 tisíc mužů. Japonskou stranu stály střety okolo 530 mrtvých/nezvěstných a 1500 raněných vojáků a jelikož k akci nedala pokyn ani vláda ani císař, tak i další vládní krizi. Sovětskou stranu okolo 950 mrtvých/nezvěstných a 2750 raněných, potvrzení špatného výcviku mužstva a nulové kreativity velitelů a velitel operace maršál SSSR V.K. Bljucher byl za svůj výkon v rámci čistek zatčen a následně zemřel ve vězení za nevyjasněných okolností.
Pokračování (Chalchyn/Nomonchan) příště ...
