1. V dnešní době se v souvislosti se stagnující ekonomikou hovoří o tom, že nás zasáhla hospodářská krize. O tu se přičinila nejprve bankovní sféra, následně se přidal automobilový průmysl, potom i další výrobní odvětví, takže krizí je v dnešní době zasažena prakticky celá výroba kromě potravinářského průmyslu a obchodu s potravinami, protože na stravu si lidé peníze musí najít. Vyvstává proto otázka, zda se skutečně nacházíme v době krize.
Při bližším pohledu do nedávné minulosti zjistíme, že se celosvětová ekonomika vyvíjela takovým směrem a tempem, že se dalo očekávat, že v brzké době musí přijít k něčemu nepříjemnému. Intenzita investičního rozvoje překročila reálné hranice spotřeby a zároveň neviditelná ruka trhového mechanismu nebyla schopná zareagovat. Ekonomika se přehřála a to důsledkem velkého množství volných finančních prostředků, které byly k dispozici nejen obyvatelstvu, ale i firmám. Stalo se to, co by se stalo s člověkem po zdařilé operaci, kdyby se mu do žil pustilo místo běžných pěti litrů krve litrů šest. Cévy by to nevydržely a popraskaly by.
Je jen těžko si představit, že by každý člověk na tomto světě měl své auto a to si obměňoval každé čtyři roky, jak by si to představovali dnešní výrobci. Podobně, i když každý člen rodiny bude mít svůj počítač a v každé místnosti bude jeden televizor, je málo pravděpodobné, že by si je lidé obměňovali každý rok. Stejně tak to bude i s nábytkem, který si určitě většina z nás ponechá alespoň několik let. Proto by nás nemělo překvapit, že je možné vyprodat jen část zboží, zatímco jiné bude muset marně hledat svého adresáta. Než ho najde, bude to trvat určitě několik let a teprve potom se budou moci rozeběhnout stávající výrobní linky. Následně se spotřebitelský trh doplní zase vším možným v takovém množství, že na vyprodání bude třeba znovu několika let. Je třeba si proto uvědomit, co je běžným stavem a co je mimořádnou situací. Běžným stavem bude ta doba, která bude trvat delší dobu. Tou by měla být doba omezování výroby a doba výprodeje, zatímco vzestup hospodářství bude spíše mimořádným stavem do té doby, dokud se lidé nebudou schopni rozumně dohodnout a stanovit si alespoň základní pravidla investování.
2. Je častá nenávist lidí z málo rozvinutých zemí realizovaná různými teroristickými útoky proti lidem z rozvinutých zemí jen věcí náboženskou nebo je v tom jiný důvod? Jsou skutečně některá jiná náboženství zaujatá proti křesťanství a jeho způsobům života nebo se nám to jen tak jeví?
Ještě nedávno by byla většina z nás přesvědčena, že je to skutečně jen otázka náboženská, protože tu stojí projí sobě vždy alespoň dvě rozdílné náboženské ideologie, které se snaží získat vliv a nadvládu ve světě stejným způsobem jako se to praktikuje na hospodářském trhu. Až v dnešní době poznávají někteří, že tomu tak není a že pravým důvodem nesnášenlivosti je něco jiného.
V mnoha firmách snížený odbyt vyřešili tím, že propustili značnou část svých výrobních zaměstnanců a ponechali si jen určitá pracoviště a značnou část vedení firmy. Jedni měli smůlu a přišli o práci, zatímco jiní o ni nepřišli a mají zabezpečený pravidelný, životně potřebný finanční příjem. Důsledkem toho vzniká stále větší rozkol ve společnosti. Každý rozumný člověk v tom musí vidět velkou nespravedlnost a bude se domáhat jejího spravedlivého vyřešení. Protože si sám nepomůže a nepomůže mu ani stát a zřejmě ani odbory, potom vezme spravedlnosti sám do svých rukou a začne se projevovat až tak, že to hraničí až s brutalitou.
A nyní se vžijte do situace člověka žijícího v zaostalé zemi, který na základě dostupných informací si uvědomí příčinu svého stavu. Tou je skutečnost, že se jiní lidé mají daleko lépe a nechtějí se s nimi podělit o práci, ba naopak jim výsledky své práce nabízejí za pro ně nedostupné ceny. Co takový člověk udělá? Začne rebelovat a když to nepomůže, začne brojit a terorizovat tyto, podle něho bezohledné skupiny. A protože ve většině rozvinutého světa převládá křesťanství, nalézáme vysvětlení jen v tom, co nás odlišuje a to je otázka náboženského vyznání. Co vy na to?
