Národy mají ale jiné mravy, zvyky a těch se nehodlají jen tak vzdát. Proč také? Tomu, komu se doma nelíbí, vždyť ať se odstěhuje do jiné země, žije v jiném národnostním uskupení a pokud ho přijme, což bývá všude složité, může zapomenout odkud přišel. To všechno už dnes jde. Jenže národnostní nátura se většinou nezapře a záleží na každé individualitě, jak se k tomu postaví. Někdo je tolerantnější, lhostejný k národnosti, rase, pro někoho je to otázka života a smrti.V tomto případě jde také o území. Zvířata si svoje teritorium značkují a ostatní druhy vědí, že když do teritoria vstoupí, může to být pro ně nebezpečné. Musí se tedy chovat nenápadně a přizpůsobit se obyvatelům toho území. Češi těžko mohli pochopit Slováky, protože přes jazykovou příbuznost, máme každý národ jinou minulost, vývoj, historii a možná díky tomu, že bylo nebylo kdysi České království a Slováci byli národem, který patřil do Uher, potažmo do Rakousko-Uherska, řekla bych, že Slováci měli vždycky blíž do Vídně, kdežto Češi měli před Rakušany a Němci národnostní komplex a neměli je pochopitelně rádi.Také Slováci pro ně byli tím pádem na hony vzdálení. Na Moravě byl už jiný vliv než třeba v Praze a Brno nebo Olomouc bylo prakticky německé. V roce 1848 napsal Karel Havlíček, novinář a spisovatel, že po návštěvě Brna, musí konstatovat, že Čech, který se tam hlásí k češství, je něco opovrhujícího a hanebného. Docela byl z této situace zdrcen, protože byl velkým zastáncem české a německé rovnoprávnosti. Jenže tyto nuance byly logicky také dány územním uspořádáním.Nechápu, proč se na Slovensku tolik brojí proti Maďarům, v Čechách žijí také menšiny a pokud mají slovenští Maďaři pocit, že potřebují mít stát, no tak ať se do něj přestěhují, do toho maďarského, vždyť ho mají. Pokud budu bydlet na Slovensku, musím počítat s tím, že přijmu i některé zvyky národa a budu respektovat jejich zákony.Brzy přijde 17. listopad a my si opět připomeneme, jak jsme se konečně v poklidu společně zbavili komunistické nadvlády a nastartovali cestu, na které kope každý sám za sebe nebo si hraje na svém vlastním písečku, jak jste formulovali někteří diskutanti rozdělení. Přála bych si, abychom se na společné soužití v Československu dívali jako na důležitou a nevyhnutnou etapu našich národů, kdy jsme si předávali nejen zkušenosti, ale také jsme si vzájemně pomáhali, abychom se mohli jednou stát suverénními samostatnými státy.Minulou sobotu 28. 10. jsme si u nás v Česku připomněli založení Československa. Někdo z vás napsal do diskuse o rozdělení, že toho lituje, nejen, že nám politici tehdy neumožnili referendum, ale že jsme jako celek byli silnější navenek, měli jsme spoustu společných slavných lidí, kteří nás reprezentovali v cizině a Československo znal každý, neboť jsme za I. republiky byli třetí nejvyspělejší zemí v Evropě. Je to jen jeden pohled Slováka, kterému přiznávám v tomhle ohledu kus pravdy.Tím víc mě mrzí, když se musím dočíst v nejprodávanějším seriózním tisku v ČR, MF DNES, článek tohoto znění: "Ján Slota razantně odmítl úvahy o přejmenování části bratislavského nábřeží po T. G. Masarykovi, protože tento člověk, 1. prezident Československa, neuznával slovenský národ ani jazyk." Jen bych chtěla připomenout, že u nás v Brně máme také ulici Štefánikovu a vůbec se kvůli tomu nezlobíme, i když většina lidí už neví, kdo byl Štefánik. Dohady o jeho "podivné" smrti už dnes nikdo neřeší, ale protože byl spoluzakladatelem společného státu Čechů a Slováků, má tady u nás pomníček v podobě názvu ulice. Odkazem tohoto je: Nezapomeneme!!Nevím, kde pán Slota byl na tomto výroku, ale shodou okolností jsem nedávno o Masarykovi četla knížku, kde on sám přiznává toto: "Rodným povodom som Slovák. Narodil som sa v Hodoníne, prvé dětské roky prežil som medzi Slovákami v Hodoníne, Muteniciach, Čejkoviciach a Čejči. V Hodoníne naša rodina mala velmi živé styky so súsednými slovenskými obcami: Haličom, Kopčanmi, Skalicou, Šaštínom a inými, lebo moj otec pochádzal rodom z Kopčian." Otec Masaryka se jmenoval Josef Masaryk a byl uherským Slovákem. Pracoval jako panský kočí a proto se museli každou chvíli stěhovat, podle potřeby. Tomášova matka pocházela z německé Hustopeče a původem byla z Hané (Olomouc). Tomáš Masaryk se narodil v chudých poměrech a nikdy na svůj původ nezapomněl. Mluvil několika jazyky včetně slovenštiny, vysokou školu vystudoval ve Vídni, na studia si tam musel přivydělávat a byl profesorem na Karlově univerzitě.Ani při svých záměrech osamostatnit Čechy z Rakousko-uherské nadvlády na Slováky nezapomněl. Za svého působení v Rusku, v roce 1917, když šikoval dohromady legie z tamních žijících Čechoslováků a zajatců, těžko snášel špatné chování Rusů vůči těmto lidem, naproti tomu jak se chovali například k německým zajatcům. Jeho vize československé armády se mu splnila do puntíku a svojí genialitou dokázal prosadit a obhájit v zahraničí (USA) zájmy obou národů a získat tam pro svůj plán podporu, proto mohlo dojít k vyhlášení samostatnosti Československa. A proto byste na něho neměli, pane Sloto s vaší stranou, zapomenout. Věnujte mu, prosím, pomníček v podobě názvu nábřeží.
Má Ján Slota pravdu?
Už jsem tady psala úvahu na téma rozdělení Československa a v diskusi pod článkem se čtenáři různě vyjadřovali k tématu. Vcelku to ale vyznělo tak, že národnostní otázka je u vás na Slovensku stále hodně citlivým tématem a řada Slováků měla i v rámci Československa pocit nějaké utlačované národnosti, které byla snad její suverenita oficiálně odepírána. Nejméně po roce 1970, kdy fungovalo státoprávní uspořádání na federálním principu, mělo ale Slovensko svoji vládu, předsedu a národní radu. Společný byl parlament a prezident, který byl slovenský a troufám si tvrdit, že většina Čechů ho neměla ráda. Ale respektovala ho. Přerozdělování peněz bylo jiným šálkem čaje než zahraniční politika nebo reprezentace a evidentně na tyto problémy máte Slováci jiný názor nebo představy než česká reprezentace. Proto asi k odtržení došlo. Vesměs ale s rozdělením souhlasíte, protože míníte, že státy mají fungovat na národnostním principu a vzhledem k tomu, že patříme už nyní do Evropské unie oba dva státy, hranice se takřka vymazávají z povědomí lidí.
