Má pes duši?

Ukážete mu třeba párek a on začne slintat, protože si představí, jak to bylo minule dobré a jak to nyní voní.Prošlou sobotu v podvečer mi umřel můj nejmilejší a oddaný pes. 13 a půl let naplňoval můj život psím způsobem naplno, jak to jen uměl, snášel s námi všechny radosti i trápení, byl partnerem, společníkem, pomocníkem a samozřejmě hlídačem nejen domu, ale dříve i našich malých dětí. Jim byl za psího kamaráda a bratříčka, protože s nimi vyrůstal od malička, od svých 6 týdnů.Objevovali jsme společně všechno, co mohl život dát jemu a on nám oplácel svou láskou a věrností. Pro nás byl třetím dítětem v rodině a nejkrásnější Dalmatin na světě. Svojí visáží byl tak výjimečný, svým hlasem nepřehlédnutelný a jeho psí moudrost nám bude už vždycky chybět.Jeho nenahraditelnost mě nutí přemýšlet o tom, jestli má také pes duši jako člověk. Nezapomenu totiž nikdy na jeho úsměv, který mu zůstal i ve spánku po smrti. Odpočívá na svém místě na zahradě, kde bude stále s námi.