Iste, radšej čítame knihy ľahšieho žánru: detektívky, sci-fi, neraz brak, či červenú knižnicu. Len málo z nás siahne po vedeckej, duchovnej, zmysluplnej literatúre s hlbším obsahom.Veď čo, sme unavení, narobení, otrávení z mnohých udalostí, tak potrebujeme si pri knihe oddýchnuť, a nie sa ešte pri nej hlboko zamýšľať. A ešte tak, čítať o smrti...
Natrafila som na túto publikáciu, ktorej autorkou je česká publicistka, sociologička Jiřina Šiklová, ktorá v roku 1995 získala cenu Žena Európy. Doposiaľ vydala knihy /Deník staré paní /2003/,Dopisy vnučce /2007/, Matky po-emailu /2009/, knižný rozhovor s Michalom Plzákom a Magdalenou Čechlovskou Bez ohlávky /2011/ a štúdiu o študentskom protestnom hnutí šesťdesiatych rokov Stoupenci proměn /2012/.
Zaujala ma. Zaujala tak, ako toho, kto prežil smrť svojho blízkeho, alebo sa o smrteľne chorého a umierajúceho staral. A zaujať by mala aj všetkých tých, ktorí sú práve v takomto určení, alebo doposiaľ o smrti nerozprávali, nechceli o nej počuť, utekali od nej. Priblížiť si veci, ktoré sa dotýkajú smrti, je veľmi správne. Nie sme potom jej príchodom, občas aj náhlym v našom okruhu, zaskočení, nastrašení, otrasení. Prijímame ju ako akt narodenia, dospievania, starnutia. Prestávame sa jej až tak veľmi báť, neznepokojuje nás, nie sme vyľakaní a vystresovaní pri púhom vyrieknutí slova, čo ju charakterizuje. Veď ako často miesto slova smrť používame iné výrazy, len aby sme nemuseli vyrieknuť slovo „smrť", „umieranie". Rozprávať sa o smrti nie je vonkoncom - morbídne.
Autorka ozrejmuje vo svojom dielku viac faktov. Medziiným, aj takéto: Mlčet, nebo mluvit o smrti?, Jak tedy mluvit s umírajícím?, Kde chceme umírat?,
Čeho se vlastně lidé bojí, když se bojí umíraní?, A čím nás děsí smrt?, Jak lze strach ze smrti zmírnit?, Umíme se rozloučit?, Neopouštět umírajíciho, atď.
Jiřina Šiklová sa nebojí klásť otázky a na ne aj dpovedá. Nedá odpoveď na všetky. Smrť zostane vo svojej podstate tej duchovnej, navždy úplne nevyskúmaná. Vo fyzickej asi áno... Tu je niekoľko myšlienok z obsahu knižky:
„Nejčastěji se umíra ve stáří, přirozenou smrtí. A stejně nás to děsí. Tak o tom mluvme, třeba se napětí sníží." /Str.13/
„Klademe si ale ještě dnes otázku o dobré smrti? S kým o tomto problému múžete mluvit? Mladí se na vás dívají jako na blázna, staří lidé vašeho věku od tématu utíkají. Kvůli vám, anebo kvůli sobě?" /Str.23/
„...o smrti uvažujeme nahlas jen výjimečně, a ještě se pak za to omlouváme, že hovoříme o něčem, o čem se ve společnosti „nemluví"." /Str.44/
„Umět naslouchat umírajícímu. Naslouchat mu, i když nic neříká a nemluví. Jen tak být vedle něho a doufat, že tuší, že tam s ním někdo je. Aby vědel, že není sám." /Str.64/
„Ale úzkost ze smrti zůstává. Úzkost ze smrti mají i lidé hluboce věříci." /Str.87/
„Smutek je zdůvodněn a trvá několik měsíců, ve své intenzitě se ale mění. Žal, bolest nad úmrtím bližního, není morbidní, není to stav narušeného psychického zdraví, úpadku. Když dojde k úmrtí blízkého člověka , je smutek zcela „normální", chcete-li správný a pochopitelný. Je to dúkaz hlubokého citu, reflexe ztráty, je to stav, který je třeba odžít, prožít u sebe, zamyslet se nad tím, uvědomit si to a později, ale mnohem později, to jako zkušenost zařadit do svého života. Mrtvého je třeba nechat „odejít", přijmout jeho odchod..." /Str.96/
„Smrt sama nám sice nadále bude neznámá, ale o prožitcích člověka v tomto stadiu života se dozvíme hodně. Smrt zůstává v okamžiku umíraní skryta i tomu, kdo odchází, tomu, kdo k ní má o trochu blíže než my, kteří se o něho staráme." /Str.121/
To je iba niekoľko úvah, myšlienok autorky. Čitateľ si v útlej knižočke nájde veľa zrniek nových skutočností o smrti a umierajúcom blížnom. Sama som našla veľa nových faktov o smrti, smrteľnom boji. Možno by som bola darovala aj svojmu zhasínajúcemu manželovi, viac krajších momentov pri jeho odchode, keby som ich poznala.
Vrele odporúčam trochu pobudnúť nad sentenciami skúsenej sociologičky. Každému sa zídu. Všetci sme smrteľní... Treba nájsť len odvahu viac uvažovať o svojom i svojich drahých konci, ktorý raz iste nastane.
/Jiřina Šiklová: Vyhoštěná smrt. Vydavateľstvo: KALICH, Praha 1, 2013/
