"Hľadajte v ňom mňa"

Ako si asi na toto odpovie ateista a ako veriaci clovek v Boha?
Napravte ma, ak sa mylim, ale zda sa mi, ze skor ateistovi musia pripadat mnohi ludia zbytocni s ich hlupostami okolo viery - ti pomyleni.
No clovek, co tvrdi, ze veri v zmysel vsetkeho, tak by mal verit, ze aj vsetci, co s nim nesuhlasia, napriklad v diskusiach, maju prenho nejaky zmysel a snad nie len ako nejake plevy!
Preco nam je dane zazivat nazorove trenice? Aky to ma zmysel?

Jeden z moznych pohladov na to od Jana Dostala:
Sjednoceni s pravdou je vic nez zastavani urciteho "nazoru". Dokud si zakladame na tom, ze zastavame nejaky "nazor", jsme v zajeti sve nizsi prirozenosti, sveho "ega". Je dulezite o tom vedet. Vime-li to o sobe, nebudeme uz mit tak silne puzeni presvedcovat druhe, ze nas "nazor" je spravny, jejich chybny. Budeme si vedomi, ze pro chapani sveta nemaji "nazory" zadny zvlastni vyznam, protoze jsou v zasade jenom vyrazem takove nebo onake lidske prirozenosti. Neco pozoruhodneho o tom rika Rudolf Steiner:
"Narodil jsem se jako clovek zatizeny predsudky, a musim si v zivote teprve vydobyt myslenkovou nepredpojatost. A cim si ji tady mohu vydobyt? Jedine a pouze tim, ze v sobe budu rozvijet zajem nejen o to, co ja sam myslim, co pokladam za spravne, nybrz ze budu v sobe rozvijet nezistny zajem o vsechno, co maji lide na mysli a co od nich pristupuje ke mne, i kdybych to povazoval sebevic za omyl. Cim vice clovek bude klast duraz na sve vlastni, svehlave myslenky a bude se zajimat jenom o ne, tim vice se v tomto okamziku svetoveho vyvoje bude vzdalovat od Krista. Cim vice clovek bude v sobe rozvijet zajem o nazory druheho cloveka, i kdyz je bude povazovat za mylne, cim vice bude osvetlovat sve vlastni myslenky minenimi druhych, - cim vice je bude clovek stavet po bok svych vlastnich myslenek, ktere snad povazuje za pravdive, kdezto ty, ktere si tvori jini, za mylne, ale bude se presto o ne zajimat, tim spise pociti v nejhlubsim nitru sve duse jedno ze slov Kristovych, ktere je dnes treba vykladat ve smyslu nove mluvy Kristovy. Kristus rekl: "Cokoli ucinite nejmensimu z mych bratri, mne jste ucinili". Kristus se neustava zjevovat lidem stale znova a znova - az do skonani zemskeho veku. A tak dnes promlouva k tem, kdo jsou ochotni ho slyset: " Cokoli mysli nejmensi z vasich bratri, to chapejte tak, ze jsem to ja, kdo v nem mysli, a ze citim s vami, kdyz pomerujete myslenky druheho se svymi, kdyz mate socialni zajem o to, co se deje v one druhe dusi. At najdete v nekterem nejmensim z vasich bratri jakekoli mineni, jakykoli nazor na zivot, hledejte v nem mne."
Kdyz se nebudu povazovat pouze sam za zdroj vseho, co myslim, nybrz kdyz se budu povazovat az do nejhlubsiho nitra sve duse za clanek lidstva, pak, mili pratele, jsem nasel cestu ke Kristu. To je cesta, kterou je dnes treba oznacit za myslenkovou cestu ke Kristu.

Je to neco zvlastniho, vidte, ze bychom v sobe meli probouzet zajem o nespravne myslenky svych bliznich? A ze bychom prave v nich meli hledat Krista? Jak tomu mame rozumet? Toz - pripomenme si predevsim, ze "nazory" vypovidaji vice o osobnim zalozeni cloveka, ktery je pronasi, nez o jakekoli skutecnosti: ze jsou obrazem sklonu, s nimiz se dotycny clovek narodil nebo jez mu byli vstipeny vychovou; ze jsou tedy predevsim dokladem, ze jeste neprekonal meze sve osobnosti - , oc bychom se prece na zaklade podnetu "Filozofie svobody" meli snazit.
Pokud si tvorime "nazory" podle sveho dusevniho zalozeni, mohou to sice nekdy byt i nazory spravne, ne vzdycky mylne, ale budou vzdycky jednostranne, prave protoze nejsou vysledkem pecliveho hledani, bybrz nasi konstituce, nasi jednostranne individualni karmy.
Prave v jednostrannostech, s nimiz jsme se narodili, pusobi tato laska. Je sice pravda, ze nam byli takove jednostranne vlohy dany do vinku proto, abychom se s nimi potykali a abychom je prekonali. Ale nezaujimame-li se o omezenosti ve smysleni druheho cloveka, tedy to prece znamena, ze se nezajimame o pusobnost Kristovu v nem.
Pokazde, kdyz se setkame s jednostrannym smyslenim odlisnym od naseho, meli bychom to chapat jako osudovy podnet, abychom se zamysleli i nad vlastni uzkoprsosti, a pokouseli se aspon castecne prekonavat karmickou omezenost ve vlastnim mysleni. Budme ujisteni, ze jsme ji postizeni vsichni!
(Jan Dostal: "Na ceste k "mysleni srdcem")