V diskusi k mému včerejšímu článku mi Dmagician napsal slovenské slovo, kterému jsem nerozuměl, ale dešifroval jsem ho jako nějakou nadávku. To slovo bylo DETVAK. Přemýšlel jsem nad ním a první co mě napadlo bylo, že jde o označení obyvatele nějakého kraje, protože vím, že je někde na Slovensku Detva (jezdí tam rychlík Detvan, dokonce i Andrej Sládkovič nějakou takovou báseň napsal). No a taky vím, že na Slovensku bývá velmi často terčem vtipů postava Záhoráka (Pýtajú sa Záhoráka: "Vieš ktorý slovenský národný región je najhlúpejší"? Záhorák sa zamyslí a po chvíli hovorí: "Ale písničky máme pjekné.") A lebo neviem písať po slovensky, tak jsem se otázal, jestli je Detvak něco jako Záhoriak. Asi podle vzoru niečo neviem tieň smiech. Možná se mi to jen scuklo a vsugeroval jsem si, že u Mauacek je Záhorie, čert ví proč. Měl jsem si možná uvědomit, že ak u nás niečo hoří, tak to na Slovensku horí, takže když u nás Zá-hoří, tak slovensky Zá-horí. :) Každopádně mě Buco upozornil, že Záhoriak je niečo ako Pražiak, což je čertovsky dobrá mnemotechnická pomůcka a děkuji za ni.
Myslím, že všichni, kterým je plusmínus tolik co mně či víc, vnímají slovenštinu podobně jako já. Nedělá mi problém, ked so mnou ľudia rozprávajú po slovensky, lebo slovenčine rozumím a aj ju naozaj rád počúvam. Moje generace zkrátka vyrostla s tím, že se tu hovoří dvěma jazyky, tím jedním víc a tím druhým občas, takže když přišel Peter Nagy a potom Elán, tak jsme si s nimi zpívali jejich písničky - a je jasné že tak, jak je zpívali oni. Uznejte sami, že "Kristýnka by měla dnes už o dva roky delší vlasy" by znělo opravdu blbě. Nebo - pamatujete se na slovenské Večerníčky? Měly znělku, ve které nějaký bača lampičkou rozsvěcel hvězdy. A teď narychlo si vzpomínám jen na jednu rozprávku, jmenovala se snad Pásli ovce valaši, a byla o dvou chlapících, snad se jmenovali Juráš a Ondráš...
Na druhou stranu si uvědomuju, že slovenština je přes všechnu svou podobnost s češtinou přeci jen cizí jazyk. A to nemyslím jen ta profláknutá slovíčka, jako je ťava a čučoriedka z cintorína. Má hlavně jiný pravopis, a i když jsme se ve škole naučili, že "de, te ne" se čte "[ďe, ťe, ňe]", tak je spousta věcí, které zkrátka nevím. Například kde jsou jaké zdvojené hlásky. Třeba ve slově denník si som celkom istý, že práve tam sú, ale čo ak mám napísať také slovo "plátěný"? Napíšu plátenný? Nebo plátený? A co diskuse? Je to diskúsia, diskusa, diskuza, diskúsa? Jednou jsem při překladu Bloguje do slovenštiny vytvořil kuriozní slovo "prehlížeč". Áno, mal to byť prehliadač. :) Ještě že existuje toto.
Hovořit slovensky se neodvažuju už vůbec, protože je mi jasné, že původní zpěvavosti nedosáhnu, že budu mít vždy silný český přízvuk a některé hlásky nevyslovím tak, aby to znělo přirozeně. Tak tragické, že bych vyslovoval "Vladimír Mečár" (jako svého času Václav Havel) by to asi nebylo, ale stejně - připadal bych si jako Helena Vondráčková, kterou jsem slyšel v jednom rozhovoru pro slovenskou televizi, kdy se snažila mluvit "slovensky", a to i moje neslovenské ucho poznalo, že ten jazyk, promiňte mi to slovo ale nelze jinak, kurvila.
Ale jinak jsem ve slovenských slovech celkem zběhlý, vím že diviak není divák, múr není sameček od můry a mačka se nemačká, ale že ji používají horolezci. ;) Dokonce jsem udivil některé své vrstevníky slovy jako je třeba olovrant. Prý že jsem si to vymyslel... Prý že jaká svačina, když svačina je desiata (někteří tvrdili že sväčina). Nebo rušeň. ("Pozor na tretej kolaji, pozor... BUM! Haló, ministerstvo dopravy? Máte o jeden rušeň menej!")
Můj vztah ke slovenštině je spíš pozitivní, už jen třeba proto, že si před usnutím pouštím z přehrávače do sluchátek scénky Lasicy a Satinského a poslouchám písničky od Žbirky, Lučeniče (tohle připadá i mně divné a s chutí bych napsal Lučeniča) nebo od Mariána Vargy (bůhvíproč trpím fixním přesvědčením, že by se to slovensky napsalo "pesničky Mariána Vargu"). Po ICQ diskutuju s Ronym nebo s Tomášem Bellou, oni píší slovensky, já česky a není v tom naprosto žádný problém.
Na dabing slovenských filmů či překlad slovenských knih mám názor jasný: Nechat v originále. Rozčiluje mě, když kniha rozhovorů s Milanem Lasicou vyšla v Čechách v českém překladu. Čert mě mohl vzít a hned za ním ma išiel šľak trafiť, protože tím vydavatel domršil některé Lasicovy hrátky s jazykem a já pak vtip ocenil až tehdy, když jsem si uvědomil, jak to vlastně bylo původně napsané. ("Duplinský, Mocák, Lasica, to je slavná trojice" - veršovánka jako noha, větší kravinu jsem nečetl... To ani tam nemohli nechat to Lasica - trojica? Koho to proboha napadlo, že to přeloží? To musel vymyslet dajaký ozajstný kokot, v českém překladu "opravdový hlupák". Div že "Milan Lasica" taky nepřeložili - "Milan Lasice", to by bylo!)
Ale na druhou stranu si uvědomuju, že my jsme ti poslední "přirozeně bilingvní" a všichni ti, co přijdou pro nás, budou slovenštinu vnímat jen jako "nějaký podobný slovanský jazyk", asi tak jako my vnímáme, řekněme, chorvatštinu nebo polštinu, tedy když se pekelně soustředíme, tak si smysl vydedukujeme. Já chápu, že pro dnešní děti je výhodnější učit se anglicky, rozumím tomu pragmatismu, chápu, že pro ně je to cizí jazyk, kterému rozumí jen stěží a tak beru jejich výhrady proti používání slovenštiny v Česku ne jako nějaké národovectví, ale zkrátka jako výraz toho, že neumí. A oni budou jednou dabing či titulky potřebovat - ke své škodě. I když... Opravdu?
Já osobně si myslím, že to škoda je, ale na druhou stranu vím, že to tak připadá mně, protože vím, oč bych přišel, kdybych nerozuměl. Ten kdo nerozumí nikdy nezjistí oč přijde, takže to nebude vnímat jako škodu. Násilím to změnit nelze a vyčítat to někomu taky nelze. Na Slovensku jsou prý (nevím, mám to jen z druhé ruky) běžně k dostání české noviny, Slováci se dívají na české televizní kanály a knihy českých autorů vycházejí česky. Pokud je to tak, tak mají mladí Slováci velkou kulturní výhodu proti mladým Čechům. Za sebe jen dodám, že jsem rád, že na Bloguje píší Slováci a s chutí jsem dal na titulní stránku výběr slovenských blogů ze SME, protože si myslím, že to Čechům vůbec neuškodí, když takovou možnost mít budou.
Slovenské pohádky, které zmínil Dmagician, jsou už úplně extrémní případ. My jim rozuměli, protože slovenština byla za našeho dětství pořád okolo nás. Ale dnešní české dítě slovenské pohádce nerozumí, takže ho slovenská pohádka nebaví. Dabovat? Asi ano...
(A nechme prosím stranou zoufalce, kteří říkají, že "já žádnou slovenštinu poslouchat v Česku nebudu, tady se mluví česky, ať se naučí česky nebo ať si táhnou...", protože to jsou vypatlaní kreténi. Totéž v obráceném gardu platí pro Slovensko. A nechme stranou i ty, co si myslí, že Češi stále jen přemýšlí jak Slovákům uškodit nebo ty, co jsou přesvědčení, že Slovensko by bez české pomoci zahynulo.)
Těší mne, že mám "zadarmo" navíc pět milionů lidí, kterým rozumím, i když jsou dnes už cizinci. Mám pět milionů lidí, co žijí v jiné zemi, mají trošku jinou kulturu, trošku jinou povahu, trochu jinou řeč - a já jim rozumím, když se mnou mluví! A beru to jako svou výhodu proti mladším, protože - i já se mohu naučit anglicky, protože to budu potřebovat. Ale oni se slovensky nejspíš učit nebudou a nikdy neocení její libozvučnost: Jáááááj, do boha, čo si sprostý? Takého babráka ako si ty svet nevidel!
Kašlu na vznešená slova o nutnosti porozumění mezi národy. A kašlu i na zamindrákované existence na obou stranách hranice. Já dostal "zadarmo" slovenštinu, tak si to užívám, to je celé...
A teraz všeci: Milá moja duša moja kděs mi dala cepy, v setni visjá na hambálku vem si ich ty slepý... Éééééj, Macejko Macejko, zahraj ně na cejko, na tu cenků strunu, ej dzunu dzunu...
PS: Slibuju, že to je naposledy, kdy jsem chtěl napsat něco slovensky. Už vás nebudu trápit a budu dál psát jako správný Čehún. Mám tu výhodu, že "mí Slováci mi rozumějí - a já jim". :)
