podél parku
kde chodci jsou kráčejícími výrazy mimo textové pole
okenního rámu
veškeré vjemy jsou zaslepené
povláváním ve větru
listy se spustí na nejbližší
sportovní vůz
šedivá tvář v okně
byla několikrát
viděna
jak staví ze stránek řádky
v tu chvíli na poště upadla stařena
přes svojí kovovou hůl
nikdo se po ní neohlédl
všichni se báli upřeného pohledu složenek
který nutí stát na místě jakobyste měli na prsou
hlaveň samopalu
Zavolal bych ti
ale místo toho píšu
báseň v 18:23
venku je zima
pivo zteplalo a já přemýšlím
kolik lásek znova
odhaluje stehna někomu jinýmu
6. feb 2011 o 21:11
Páči sa: 0x
Prečítané: 508x
Pošta
Po dlouhé době jedna báseň. Poetika pozorovatele.
Písmo:
A-
|
A+






