Před dvěma týdny mi v novinách Rovnost vyšel příspěvek na téma modelu, zobrazujícího situaci po plánovaném přesunu nádraží v Brně. Na příspěvek se ozval jistý Zdeněk Tichý. Ten do Rovnosti píše pokaždé, kdykoli se tam objeví polemická úvaha na dané téma a pokaždé uvádí de facto totožné argumenty, jakými se vyznačuje kampaň reklamní agentury Marco, kterou si brněnská radnice k propagaci svého záměru najala. Mám proto důvod si myslet, že Zdeněk Tichý je pseudonymem, za kterým se skrývá některý z pracovníků této reklamní agentury, mající podobnou "diskusi“ v Rovnosti za domácí úkol. Napsal jsem tedy odpověď na tuto reakci, ve které se ptám, jak je možné, že radnice podobně nákladný projekt nenechala projít důkladnou veřejnou diskusí a místo toho propaguje své záměry pomocí reklamy.
Projekt přesunu brněnského nádraží dokazuje, že na komunální úrovni se u nás mohou objevit projekty, které nevychází z reálných potřeb, ale ze zájmů skupiny lobbystů, propagujících zájmy několika firem. Bude tomu někdy jinak? Jaká absurdita by dokázala veřejnost probudit z letargie, když to nedokázal ani tento fantasmagorický projekt? Jaké věci budou ještě muset přijít, než dospějeme k bodu obratu k projektům, které by veřejnosti skutečně mohly něco pozitivního přinést?
Černý kocour mé domácí se před několika týdny vrátil ze svého pravidelného nočního oplodňovacího výletu otráven, zřejmě některému ze sousedů došla s jeho eskapádami trpělivost. Domácí se ho snaží podle pokynů veterináře udržet při životě, ale on poslední dny pouze netečně posedává poblíž své misky. Jeho stav se nelepší a domácí s ním chodí na nová a nová vyšetření. V pondělí například absolvoval odběr krve. Je nutné chovat domácí zvířata? Jako by nestačily starosti, které lidi běžně mají.
Holka odvedle je těhotná a má s tím nejrůznější komplikace. Doktoři se obávají, že by se jí mohlo narodit postižené dítě. V takovém případě by ho hned dala do ústavu, jak mi řekla. Je to pochopitelné, protože z peněz, které dostane na mateřské by si jeho výchovu nemohla dovolit. Ale třeba se prognózy nenaplní a všechno dopadne dobře.
Dítě si v podstatě „nechala udělat“ a klukovi, se kterým chodí, neříká partner, ale sponzor. Nebudou se brát, protože se to nevyplatí, jako svobodná matka bude mít větší sociální dávky a potřebuje každou korunu, protože se nemůže spoléhat na pomoc rodičů. Nedivím se jí, řeší to tak více mých známých. Ale divím se systému, který je tak nastavený. Ať se na to dívám jak chci, vychází mi, že jedním z cílů sociálního státu je destrukce tradičních rodinných hodnot. Kdo takový systém vymýšlí a kdo ho potřebuje? Má stát českého typu nějaký zájem na produkci neurotiků z neúplných rodin, kteří se v dospělosti budou zabývat hlavně řešením svých vlastních potíží a na úrovni veřejného života "dají pokoj"? Způsob, jakým se např. v Brně ohlupuje veřejnost nasvědčuje, že se ubíráme nějakou takovou cestou.
Český stát zasponzoruje nejméně dvaceti miliardami stavbu nového nádraží, které nikdo v Brně nepotřebuje, protože by stačilo za čtvrtinu této částky opravit to stávající. A obyčejní lidé musí podnikat podobné „vylomeniny“, aby byli vůbec schopní mít vlastního potomka. Tahle holka přitom jako prodavačka v jednom z nejvíce prosperujících brněnských hypermarketů za poslední tři roky, co tady bydlím, pracovala v průměru 60 hodin týdně. Ve slušném státě by si určitě zasloužila lepší postavení.
(Pozn.: Více k projektu brněnského nádraží na www.nadrazivcentru.cz)
