V neděli jsem byl v kině Art na filmu Metallica: Some Kind of Monster. K dušičkovému období se to docela hodilo, ve smyslu Helloweenu. Heavy metal byl mezi mými vrstevníky docela oblíbený, zejména v období 80. let. Já jsem tuto hudbu nikdy nijak zvláště nevyhledával, ačkoliv pár kazet jsem doma taky měl, byl jsem na několika zábavách atd. Vím na vlastní kůži, že ta hudba má svoji sílu, ale nápisy Metallica, Megadeth, Slayer, Kiss, Citron nebo Tublatanka jsem do školních lavic nikdy neškrábal. Ten film mi tohle období dost připomněl, ačkoliv je o něčem jiném. Tak výjimečně kvalitní dokument jsem opravdu nečekal. Heavy metal je pro mě výrazem toho, do jaké absurdní teatrálnosti lze zapadnout při pokusu o sebevyjádření. Film jako by byl na téma zbavování se téhle teatrálnosti a hledání své cesty v této hudbě.
Start natáčení
Film začíná odchodem basáka Jasona Newsteda ze skupiny. Zbývající členové, James Hetfield, Lars Ulrich a Kirk Hammett, se na pár týdnů nastěhují do bývalých kasáren Presidio a začínají natáčet novou desku. Basáka zastupuje producent skupiny Bob Rock. Vzhledem k napjatým vztahům ve skupině jim jejich agentura Q-Management domluví kouče, psychoterapeuta Phila Towla. Krom toho se skupina dohodne na natáčení dokumentu s autory filmu, kterými jsou Bruce Sinofsky a Joe Berlinger.
První týdny se odehrávají v zaběhaném stylu. Zkoušky, jamování ve studiu, epizody s drobnými portréty jednotlivých členů skupiny, např. Hetfield odjede na pár týdnů na Sibiř, kde loví medvědy, zastřelí tam tři medvědy a popisuje, jak je v Rusku na stole místo láhve s vodou láhev s vodkou, Ulrich kupuje pozemek se svým otcem, což je neskutečný beatnický stařík, Hammet se projíždí na koni na ranči svého přítele a sděluje, že tam vždycky čerpá rovnováhu.
Při zkouškách panuje napětí, hádky o zvuk a styl nahrávky. Pod tlakem je hlavně Hetfield, který píše texty. Ten následně ohlásí, že odchází na protialkoholické léčení a přeruší se zbývajícími členy skupiny veškeré kontakty. Toto podstatné období, trvající zhruba půl roku, je pak ve filmu sice pojednáno v 15 minutách, ale obavy Ulricha a zvláště Hammeta o budoucnost skupiny jsou patrné. Každý je prožívá na vlastní pěst. Hetfield se vrací jako podstatně silnější osobnost, snaží se prosadit svá rozhodnutí a styl práce. Dokument se často vrací do minulosti, kdy Hetfield zahajoval koncerty s kelímkem piva v ruce a přípitkem davům. Po svém návratu se s ostatními spoluhráči nehádá, jako při začátku natáčení, své postoje ale prosazuje daleko pevněji. Ve filmu jsou zachyceny velmi působivé momenty, kdy je vidět, jak tahle změna Ulricha neskutečně vytáčí, protože ho nutí vzdát se části rozhodování o dění ve skupině.
Skrývané problémy a jejich řešení
Dost podstatným prvkem je přítomnost terapeuta Towla, který zpočátku jen na celkem běžných hodinových sezeních 1-2 týdne pomáhá členům skupiny ventilovat své pocity, aby byl postupně stále víc vtahován do centra dění. Nakonec je v natáčecím studio téměř denním hostem. Řekl bych, že nepostupuje úplně standardně, ale právě jeho postup je tím, co členové skupiny potřebují. Stejně, jako se ho pak v závěru dokumentu "zbaví", když se rozhodnou aby s ním opět pracovali pouze v určeném množství času. V tom rozhodnutí se Ulrich snad poprvé po dlouhé době postaví za Hetfielda.
Zdá se mi, že se autorům dokumentu podařilo najít důležité okamžiky tohoto procesu. Vzniklo přesvědčivé svědectví o určitém přerodu, o změně, kterou lidi v Metallice prošli. Díky tomu má tenhle příběh svoji nadčasovou hodnotu.
Film trvající dvě hodiny a dvacet minut toho ovšem nabízí ještě víc. Docela bizarní, ale paradoxně velmi lidská je scéna, kdy Ulricha s Hammetem navštíví bývalý basák Dave Mustaine, který ze skupiny odešel po neshodách s Hetfieldem. Mustaine, který následně založil Megadeth a prodal 13 milionů desek, vyjádří svoji stálou lítost nad svým odchodem a mj. popisuje, jak se mu někteří fanoušci pořád vysmívají, že se nedokázal v Metallice prosadit. Tato pasáž filmu vyvolala na heavy metalové scéně pohoršení a samotnému Mustainovi trvalo zhruba dva roky, než prohlásil, že mu zařazení této scény do filmu už nevadí.
Historky ze života stars
Jiným zajímavým momentem je chvíle, kdy se Ulrich na začátku filmu chlubí svým domem a sbírkou obrazů, které pak před dokončením alba prodává v Sotheby's. Velká plátna Jacksona Pollocka, Basquiata se vydraží za částku přes 10 mil. dolarů.
Story ze života stars dokresluje výběr nového basáka před vystoupením v pořadu MTV Icony v roce 2002. Trujillo je opravdu z několika uchazečů nejlepší. Členové skupiny si ho pozvou do studia a sdělí mu, že se stal členem jejich rodiny. Zároveň mu oznámí, že mu právě zasílají na konto milion dolarů, aby věděl, jak život s Metallicou chutná. Vůči těm, co nevybrali, Ulrich v jiném místě filmu prohlásí, že jejich úroveň je asi tak 10 % pod úrovní toho, co jejich hudba potřebuje.
St. Anger
Na závěr se v kanceláři Q-Managementu vymýšlí název desky, kterou skupina přes dva roky při tom všem natáčela. Vítězí Hetfieldův návrh St. Anger nad Ulrichovým Frenetic. Metallica odjíždí natáčet videoklip do vězení v St. Qientinu, jestli si ten název dobře pamatuji. Druhý den pro vězně, z nichž cca 50 % je odsouzeno na doživotí, zahrají koncert, před kterým Hetfield mluví o vyjadřování vzteku a děkuje hudbě za to, že mu pomohla dostat se z depresí a strachů, které by ho jinak mohly dovést na šikmou plochu nebo zprovodit ze světa. Hetfielda samozřejmě čeká ještě složitá cesta, protože nejenom lidé ve skupině, ale i z celé komunity mají tendenci tlačit ho zpátky do situace, ve které byl před svojí změnou. Je to vidět zpočátku na Ulrichovi, kterému dá práci "nového" Hetfielda akceptovat. Na webu se dá najít historka, jak Hetfieldovi hudebník Ozzy Osbourna Zakk Wylde při jejich setkání po shlédnutí filmu doporučil, aby místo placení terapeuta ve výši 40 tis. dolarů týdně dal peníze raději na charitu a polil ho při tom pivem. Samozřejmě, v následném tiskovém prohlášení Zakka Wyldeho je to popsáno tak, jakoby o nic nešlo a dotyčný pouze "pivo nabral do úst a vyplivl ho jiným směrem", ale "my víme svý."
Na jiném místě psychoterapeut Towl označuje vztek za explodující strach, což je taky docela zajímavá myšlenka a poselství přesahující hranice heavy metalové kultury.
Tenhle film je jednou z nejsilnějších zpráv o stavu tohoto světa, které jsem v poslední době viděl.
Odkazy atd.:
Rozhovory s terapeutem Metallicy Phil Towlem a s autory filmu je možné najít na webu českých fanoušků této skupiny v archívu ze září 2004: www.mettalica.cz
Úryvek z rozhovoru s autory filmu v časopisu The Onion:
The Onion: "Klasičtí fandové Metallicy zřejmě nepůjdou na film v očekávání, že uvidí, jak spolu členové kapely dvě a půl hodiny mluví o svých pocitech."
J.B.: "Promítli jsme ten film fanouškům, abychom se ujistili, zda v něm není něco chybně nebo nesprávně. A také jsme chtěli zachytit i jejich vibrace, protože se pohybujeme na tenkém ledě. Nemůžete tam dát příliš mnoho informací, abyste nenudili fanoušky, ale ani příliš málo, aby ne-fanouškové měli aspoň představu, o co tam kurva jde. Obecně jsme byli zvědaví, jak fanouškové Metallicy přijmou své hrdiny, když je uvidí takhle odhalené. Na konci jednoho takového promítání, kde jsme měli zhruba stovky hardcore-fandů, se nám jeden přihlásil. Cítil potřebu promluvit, a měl v očích slzy. Byl to velký svalnatý chlápek, vypadal tak trochu jako James Hetfield, se vąemi těmi tetováními, vypadal, jako by prožil už několik různých životů. Povídal: 'Když mi bylo sedmnáct, pařil jsem na Metallicu, a když jsem se opíjel do bezvědomí, poslouchal jsem Metallicu. A mám všechny ty problémy s pitím, a teď jsem ženatý a mám děti, a snažím se urovnat si život. A fakt, že James Hetfield si tímhle dokáže projít, a pak mi takto předat své poselství, takže se mohu pokusit o to samé, co on, díky tomu všemu jej mám rád ještě více, a rovněž se ještě více ztotožňuji s jeho hudbou.' A o to nám vlastně šlo-"
B.S.: "Přijímají to."
Dodatek
Nejlepší skupiny všech dob podle časopisu SPIN, leden 2003 (z webu Metallica.cz)
1. The Beatles
2. Ramones
3. Led Zeppelin
4. Bob Marley & The Wailers
5. Nirvana
6. Parliament/Funkadelic
7. The Clash
8. Public Enemy
9. The Rolling Stones
10. Beastie Boys
11. The Velvet Underground
12. Sly And The Family Stone
13. U2
14. RUN-D.M.C.
15. Radiohead
16. The Jimi Hendrix Experience
17. Sonic Youth
18. AC/DC
19. The Stooges
20. METALLICA
21. The Smiths
22. Patti Smith Group
23. N.W.A.
24. Kraftwerk
25. The Sex Pistols
26. Pearl Jam
27. Grateful Dead
28. R.E.M.
29. Black Sabbath
30. Pavement
31. Fugazi
32. Kiss
33. Pretenders
34. Rage Against The Machine
35. Fela Kuti & Afrika 70/Egypt 80
36. David Bowie And The Spiders From Mars
37. Blondie
38. Bad Brains
39. The Who
40. Grandmaster Flash & The Furious Five
41. New Order
42. Husker Du
43. Guns n' Roses
44. Outkast
45. The Beach Boys
46. Massive Attack
47. Lynyrd Skynyrd
48. Korn
49. Pink Floyd
50. Red Hot Chili Peppers
(text vznikl: 30. 10. 2005)
