Knížky z edice Světová literatura jsem si zatím nepořizoval, ale listopadové nálady a státní svátek připadající na 17. 11. mě přivedly k tomu, že jsem si knihu George Orwella pořídil. Moje očekávání se naplnilo, ačkoliv Nadechnout se z roku 1938 je text poměrně vzdálený od nejznámějších románů tohoto autora, Farmy zvířat z roku 1945 a 1984 z roku 1949.
Nadechnout se je vyprávěním obyčejného, řekněme rovnou průměrného, Angličana z těch dob. Vypravěč, pětačtyřicetiletý pojišťovák George Bowling, vzpomíná na dětství prožité v městečku o dvou tisících obyvatel, nacházejícím se nedaleko Londýna. Má pocit, že všechno podstatné se pro něj odehrálo do jeho šestnácti let, ještě než odešel kvůli horšící se finanční situaci svých rodičů ze střední školy a nastoupil do svého prvního zaměstnání v jednom z místních krámků.
Možná právě skutečnost, že hrdina této knížky je člověk velmi obyčejný až průměrný, budí čtenářovy sympatie. Když Orwell vypráví o jeho životě, netahá do své knihy nijakou exotiku. Ale takřka dokonale vystihuje plynutí doby. V jistém smyslu se totiž všichni poměřujeme s tím, co je v našich očích průměrné, tedy "normální". Je až překvapivé, kolik je v textu reálií z doby, kterou autor z vlastních zkušeností nemohl vůbec znát, protože se narodil v roce 1903 v Bengálsku, kde pracoval jeho otec v koloniální správě. Orwellova exkurze do atmosféry "staré dobré Anglie" je také v tomto ohledu skutečně mistrovským dílem.
Orwell venkov neidealizuje, na příkladu postupného upadání živnosti hrdinova otce popisuje změnu daného místa. Drobné obchody a živnosti zanikají, přichází pobočka velkoobchodu, koně nahrazují automobily. Od poklidných dob před rokem 1910 se postupně odráží zrychlení času v následujících letech. Hned vedle objevu zapomenutého rybníka s obrovskými kapry se objevuje epizoda, kdy se hrdina na frontě první světové války hodlá tajně vypravit na rybaření, které je ale zmařeno převelením jeho jednotky. První světová válku je Orwellovi nesmyslným děním, jeho hrdina George Bowling mj. tvrdí, že po vystřízlivění z prvotní euforie měli angličtí vojáci raději Němce, než své spojence Francouze, které naopak "nemohli ani cítit".
Po válce se George Bowling nějakou chvíli nemůže "chytit", pak získá solidní místo a ožení se. Manželství ve 30. letech je zastíněno krizí a nutností žít úsporně, od čehož si ovšem hrdina knížky udržuje určitý odstup. Popis tohoto manželství je dalším mistrným kouskem z mozaiky života zachyceného v této knize. V závěrečné části knihy se hrdina díky 17 librám, ulitým mimo rodinný rozpočet, na týden tajně vrací do rodného městečka, které ale téměř nepoznává a už vůbec nikdo tam nepoznává jeho samého. Z proměněného 25-tisícového Dolního Binfieldu nakonec prchá zpátky ke své rodině.
Orwell na několika místech dost podstatně varuje před změnami, které ve společnosti viděl, před novou válkou a hlavně před změnami, které přijdou po ní. Válku už ve své době viděl jako nevyhnutelnou. Na svém hrdinovi vystihuje skepsi dané generace před ideologiemi jakéhokoliv druhu.
Vydání v edici Lidových novin má 216 stran, text přeložil Petr Kopecký v roce 2003. Nejsem schopen posuzovat překlady, ale zaujalo mě, že je to text poměrně moderní, najdou se v něm slangové výrazy jako: "chlápek", "maník", "týpek", něco hrdinu "nakopne" apod. Vedle toho archaické a těžko představitelné záležitosti, jako je motiv "vůně vičence" nebo jiný výraz, "hlodášový keř". Knížka se docela dobře čte, přestože bych se u podobných textů možná přimlouval za určité vysvětlení reálií, ačkoliv na internetu je dneska možné najít i co je ten vičenec i jaký je vztah hodnot šilinku, pence a libry, což je pro pochopení poměrů zaznamenávaných v textu celkem podstatné. Edice Světová literatura obsahuje jen stručné poznámky o každé knize umístěné na přebalu, dohledat si podrobnosti je věcí vlastní aktivity každého čtenáře.
Možná (ne)související literatura:
Ivan Bunin: Život Alexeje Arseňjeva
Připomínám hlavně proto, že ten román má podobný námět a stojí za přečtení. Dětství v letech 1880-1890 v Rusku.
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem Anglického krále
Obě knihy mají podobný půdorys, ačkoliv u Hrabala se to podstatné odehrává v období hrdinova dospívání o 30 let později a v jiné místopisné realitě, víc nemohu srovnávat, Hrabalova knížka mi už skoro vymizela z paměti.
Karel Čapek: Obrázky z cest
Jestli si to dobře pamatuji, Čapek popisuje předměstí anglických měst pohledem cestujícího na železnici, Nadchnout se ukazuje, jak se v těch idylických domečcích z červených cihel ve stejné době opravdu žilo.
Paul Johnson: Dějiny anglického národa
Více informací o Anglii v době 1. světové války.
Alexandr Pobožij: Mrtvá dráha
Méně známá kniha, která u nás vyšla v roce 1966, v SSSR v roce 1964, celkem přesně zachycuje svět, jehož příchod Orwell svým způsobem předvídal.
Závěrem:
Četba knihy Nadechnout se pro mě byla silným zážitkem. Autor zde nastínil podstatné věci, které se v jeho době odehrávaly. Z četby české předválečné literatury si nepamatuji na žádnou podobnou knihu. Musím přemýšlet, zda by naše tehdejší společnost dovedla podobnou knihu vůbec "strávit", pokud by se vyskytla. Myslím knihu, která by bez iluzí zachytila život v tehdejším Československu, s komplikovanými vztahy uvnitř země a k zemím okolo, s odhadem toho, co přijde v několika dalších letech. Pocit ohrožení byl u nás koncem 30. let ještě daleko větší, tudíž se možná ani není nutné divit, že spisovatelé neměli potřebný klid a podobně chladnou hlavu, aby zachytili vývoj předválečné generace.
Nadechnout se je mimořádná kniha, nejenom díky době, kterou popisuje, ale taky díky tomu, s jakým stylem se autor zhostil svého námětu. Je to to nadpůměrná knížka: i kdybych tady ještě podrobněji popsal její děj, pořád by stálo za to si ji přečíst.
O edici Lidových novin: www.svetovaliteratura.cz
