K Projektu 100 letos vydali organizátoři (Městská kina Uherské Hradiště, Asociace českých filmových klubů a Asociácia slovenských filmových klubov), jako program zvláštní vydání Filmových listů. V tiráži se uvádí náklad 150 000 výtisků. Pokusme se tedy v této tiskovině najít odpověď na otázku, jaké názory na důležité události v dějinách kinematografie dnešní filmoví kritici zastávají.
Pozornost upoutá už název rozhovoru s autorem projektu Jiřím Králíkem, který je otištěn na titulní stránce programu. Tvrdí: Dějiny naší civilizace jsou dějinami revolucí. Jistě, cílová skupina Projektu 100, kterou tvoří převážně středoškoláci, na podobná hesla slyší. A co vlastně proti takovému výroku namítnout? Snad jen tolik, že dobu, která dělala revoluci z jakéhokoliv hnutí davu kdykoliv v dějinách a kdekoliv ve světě, jsme už jednou zažili. Nezdá se mi, že by tato epocha měla na dějiny civilizace příliš velký vliv. Řekl bych, že je to dobře a proto mi není jasné, proč se Jiřímu Králíkovi zastesklo právě po těchto časech.
Další zajímavý projev nostalgie po časech studené války je v programu možné objevit na straně třetí, kde se Iva Hejlíčková vyrovnává s filmovým přepisem románu Johna Steinbecka Na východ od ráje. Ten v roce 1954 natočil Elia Kazan.
Hejlíčková úvahu o tomto filmu začíná odsudkem Elii Kazana za to, že v roce 1952 doznal své někdejší členství v komunistické straně USA a začal se hlásit k liberálům. Člověk obeznámený s dějinami minulého století by řekl, že to od Kazana tehdy byl správný čin. Na začátku 50. let měl již přece demokratický svět dostatek informací a svědectví o tom, k čemu v sovětském bloku dochází.
Skutečnost, že se dnes, po všech hořkých zkušenostech s tou dobou, v programu k filmovému projektu, který je určen především mládeži školou povinné, objeví odsudek člověka, který v 50. letech v USA vystoupil proti tamní komunistické straně... - to je pro mě věc docela pozoruhodná.
Domnívám se, že je to možné proto, že zastydlí revolucionáři z řad absolventů kateder filmové vědy na českých univerzitách neoplývají skutečným historickým přehledem a opakují klišé, která znají z dob svých vlastních studií. Kazanova výpověď před Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti ho sice stála sympatie levicově orientovaného Hollywoodu, a musel se pak vzdát spolupráce s některými z významných osobností své doby.
Těžko však ještě dnes obstojí tvrzení Hejlíčkové, že toto vystoupení bylo jeho osobním selháním. Vždyť již docela dobře víme, co komunismus ve 40. a 50. letech minulého století ve světě napáchal.
Když se tak člověk probírá úvahami otištěnými v programu k Projektu 100, pak nemůže nevidět, že za bombastickými prohlášeními o dějinách civilizace se tady příliš mnoho podnětných myšlenek neskrývá.
Resumé: Když už se do Projektu 100 snaží výše zmíněné instituce vybírat nejlepší filmy jaké kdy vznikly, proč se nesnaží o těchto filmech také přinášet úvahy napsané dnešní optikou? V programu k Projektu 100 není k nalezení nic jiného, než opisování čtyřicet let starých frází. A to je určitě škoda.
