Osudy lidových vědem, které ještě donedávna působily v kopaničářské obci Žítková u Starého Hrozenkova na moravsko-slovenském pomezí, se zabývá drobná knížka šéfredaktora Slováckých novin Jiřího Jilíka, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Alcor puzzle.
Zdejší vědmy, v místním nářečí označované slovem bohyně, na Kopanicích žily odnedávna a jejich působení dlouhé roky přitahovalo potřebné lidi z okolních obcí i vzdálenějších končin. Tradovalo se o nich, že dokáží nejen léčit pomocí léčivých bylin, ale také najít ztracené či ukradené věci nebo dobře poradit v partnerských problémech. Vyhledávány byly rovněž pro ochranu před uřknutím, na což se v minulých dobách hojně věřilo.
Jilík k tomuto fenoménu ve své knížce přistupuje s určitou pietou, shromažďuje zmínky o působení vědem z všemožné historické literatury, jejíž seznam je uveden na závěr této 110 stránkové knížky. Uvedené příhody, historky a zaznamenaná "zaříkávání" působí na dojmem lístků z herbáře dávno zapomenutých zvyků, přestože tato tradice byla živá ještě před několika lety, na začátku tohoto století.
Autor popisuje také několik svých setkáních s poslední vědmou, Irmou Gabrhelovou, která zemřela před čtyřmi roky ve věku 95 let. Popis tohoto setkání obsah knihy do určité míry překračuje, protože je osobním svědectvím autora a nikoliv historií přebranou z literatury či vyprávění. Nicméně se právě v tomto okamžiku nad knížkou nabízí úvaha, proč tyto vědmy tak usilovně dbaly na to, aby žily v ústraní a skrytu před moderními sdělovacími prostředky. Jistě, mohly za to léta problémů s úřady, výsměchu u vzdělanců, časté výhrůžky od četníků, soudců, lékařů i místních farářů. Člověku, který je obeznámen s tím, kolik pochybných existencí se přímo dere do dnešních médií s nabídkou všemožných "nadpřirozených schopností", chtě nechtě na mysli vytane myšlenka, že působení bohyň ze Žítkové muselo nutně být v protikladu k této části našeho světa, a že se možná s jeho současným provozem přímo vylučovalo.
Je velká škoda, že se ani autorovi této knížky nepodařilo získat důvěru poslední vědmy ze Žítkové natolik, aby podrobněji osvětlila své názory. Jsem přesvědčen, že by to vůbec nebylo bez zajímavosti. Knížka je však i tak zajímavá a neměla by na knižním trhu zapadnout. Vytknul bych snad jen určitou benevolenci editora v přístupu k spisovnému jazyku. Zápisy lidové řeči a jazyka těchto vědem jsou zapsány pečlivě v lidovém nářečí, jehož stručný slovník je také součástí knížky. Dalo by se vytknout, že autor sám si vždy nedrží od těchto zápisů patřičný odstup po jazykové stránce, ale to v podstatě nic nemění na vyznění celé knížky.
Možná nesouvisející četba:
Ferdynand A. Ossendowski: Zemí zvířat, lidí a bohů (mj. pro popis tajemných schopností budhistických mnichů)
Jakub Deml: Mé svědectví o Otokaru Březinovi (mj. pro tajemství setkání)
