Týdeník pro lidi s názorem
Hned vedle podtitulku Týdeník pro lidi s názorem je na titulní stránce dodatek " + nové originální sudoku". A to docela dobře vyjadřuje směsku, která je v tomto titulu na čtenáře připravena. Jen pár postřehů, z nesoustavného přičítání se obsahem časopisu.
Prvních několik stran je věnováno domácí politické scéně. Je to téma výživné, volební pat vyvolal situaci, která přináší nejrůznější dojmy, spekulace a domněnky. V téhle situaci obstojí jen člověk s názorem, a tím je míněno i novinář s názorem. Protože pokud má člověk jasno v tom, které věci považuje za správné, pak je schopen posuzovat dění okolo sebe i v té nejsložitější situaci. Redaktoři MF Plus selhávají na straně 14, kde přináší materiál týkající současné poslankyně za Zelené Kateřiny Jacques, která byla napadena a zbita policistou Tomášem Čermákem při prvomájové demostraci v Praze. Obhájce Tomáše Čermáka, obviněného ze zneužití pravomocí veřejného činitele, nyní podstrčil tisku e-mail, který po incidentu rozeslal zúčastněným předseda strany Martin Bursík. V tomto e-mailu Bursík děkuje za to, že přítomní straníci incident na místě zdokumentovali a doprovodili Kateřinu Jacques do nemocnice. Samozřejmě že policistův obhájce se snaží e-mailu využít a vyvozuje z něho, že incident byl připravený. Redaktoři právníkům záměr nekriticky přejímají a dělají z něj "skandální odhalení netušené konspirace", což považuji za tristní nepochopení obhájcova úmyslu.
Dvoustránka 16 - 17 přináší sloupky komentáře publicistů zavedené generace. V 36. čísle to jsou Fedor Gál, Ivan Hoffman, Karel Hvížďala a Jefim Fištejn. Komentáře jsou o třídu lepší, než pokusy o politické analýzy z pera členů redakce, možná i díky tomu, že si tito autoři volí témata, která jsou schopni na dané ploše zvládnout.
Problém moderátorského příjemna
Např. Karel Hvížďala se zabývá vyhazovem moderátora České televize Davida Borka, po besedě s Jiřím Paroubkem, kterou vedení ČT zhodnotilo jako nepovedenou. Je to docela paradoxní, ale myslím si, že by mladým novinářům a redaktorům pár vyhazovů a životních krizí mohlo prospět, získali by tak více zkušeností a lépe by dokázali zhodnotit, co je v životě opravdu důležité, byť by to i mělo nepříznivý vliv na kvantitu textů, které dokáží vyprodukovat. Borkův rozhovor s Paroubkem jsem neviděl a proto událost nemohu hodnotit, komentoval bych něco, co jsem zachytil jen z ohlasů. Ale docela často jsem sledoval předvolební besedy Václava Moravce s lídry stran v jednotlivých krajích a mohu potvrdit názor Jefima Fištejna, že Moravec v nich opravdu často "...plnil funkci srovnatelnou s pohádkovou vypravěčkou Šeherezádou."
Stojí za zamyšlení, čím to je, že výkony těchto mladých moderátorů a novinářů jsou tak mizerné, ale že zároveň právě oni jsou oblíbení a jsou vnímáni de facto jako nenahraditelní. Odhaduji, že khlavním důvodům patří příjemný vzhled a hlas, schopnost vystupovat relativně sebevědomě v rámci daného média a ještě cosi, těžko definovatelné, co bych snad mohl pojmenovat jako mentální úroveň přístupnou většinovému diváku ČT či Radiožurnálu, kde působí. MF Plus je možná pokusem přinést toto moderátorské příjemno v časopiseckém projektu. Oblíbenost a komerční úspěch časopisu si netroufnu odhadnout, přesná data neznám - a kdybych je znal, stejně bych jim moc nevěřil.
Kam spěje demokracie?
Hlavním tématem čísla je pětistránková úvaha hlavní editorky časopisu Terezy Spencerové pojmenovaná Kam spěje demokracie? Motem je "Souhlasíme s bombardováním a zabíjením nevinných, nezaráží nás směšování válek s humanitární pomocí. Jinými slovy, po pádu komunismu se znovu učíme jít jediným správným směrem." Obsah odpovídá vinětě. Honba příliš mnoha zajíců najendou svědčí o tom, že autorka zřejmě teprve před několika měsíci vyplula ze dveří některé z našich univerzit. Od všeobecné analýzy krachu konceptu "vývozu demokracie" dokumentované Irákem, Afganistánem a Ruskem kormidluje k příkladům, které dosvědčí, že ekonomicky mohou prosperovat i země nedemokratické, např. Tchajwan, Jižní Korea a současná Čína. Aby nakonec prozradila, že demokracie je dnes v útlumu, protože "Tón našich životů diktují už nějakou dobu především velké peníze a jejich hlavním smyslem je uchovávat stávající systém za každou cenu."
Mělký je i závěrečný oddíl její úvahy, který je věnován médiím. Naprosto samozřejmě tvrdí, že "Převážně jen na sdělovacích prostředcích dnes také závisí, kdo zvítězí ve volbách." Z toho ovšem nevyvozuje vědomí vlastní odpovědnosti, ale uvažuje nad mocí toho, kdo média vlastní: "Nejnebezpečnějším příkladem byla v tomto směru Itálie. Bohatý a mocný premiér Berlusconi ovládá značnou část médií a jejich prostřednictvím držel v šachu tradiční demokratické instituce, jako jsou vláda nebo stát."
Samozřejmě by se dalo poradit, aby se hlavní editorka MF Plus raději pro příště soustřeďovala na podrobnější úvahu k jednomu vybranému a snadněji ohraničitelnému tématu, např. jenom na situaci v Iráku, nebo jenom na vliv médií v Itálii nebo USA. Ale na druhou stránku, pokud bychom se oddali emocím a vnímali její text jako sice velmi nedokonalý, ale mravně sympatický apel psaný s úmyslem přivést čtenáře k zamyšlení nad stavem současného světa, možná bychom se možná vydali smysluplnějším směrem. Ve zkratce bych svůj vlastní přístup shrnul tak, že mě trápí i mnoho úplných maličkostí z mého bezprostředního okolí, takže se např. problémem politických věžnů v Egyptě opravdu v poslední době moc nezabývám. Ale možná by opravdu jednou za čas skutečně nezaškodilo se jím zabývat.
"Převážně jen na sdělovacích prostředcích dnes také závisí, kdo zvítězí ve volbách." - připadá mi, že si podobnými frázemi většina novinářů zvyšuje sebevědomí. Ale ti nejkvalitnější to nedělají.
Za vším hledat velké peníze?
"Tón našich životů diktují už nějakou dobu především velké peníze a jejich hlavním smyslem je uchovávat stávající systém za každou cenu." Vlastně se ta poučka skládá z hybatele a účinku. Pro mě samotného je docela důležité, udržet svoji životní stabilitu, protože mám zkušenosti, že velké změny mají dost často nepříliš očekávané nepříznivé následky. Tón mého života však rozhodně velké peníze nediktují. Dříve by snad platilo, že by člověk se stejnou rozšafností mohl prohlásit "Tón našich životů diktuje už nějakou dobu především samotný Stvořitel..." účinek a druhou polovinu si může doplnit každý sám. To není proti vývoji, rozvoji a prosperitě, spíše proti nepodloženým konspiračním teoriím.
Dále je v časopise komentář k tématu Günter Grass, reportáž z Polska, která zachycuje tuto zemi jako dost chudou, což je asi pravda. Téma životního prostředí v Číně, jak se žije slepcům, rozhovor se zoologem Evženem Kůsem z pražské ZOO vlastně řadou témat je ten časopis překvapivě nekomerční.
Ed Gein
Přemyslovci, infografika na téma koloběh vody, hned na to čtyřstránkový článek o masovém vrahu Ed Geinovi, který si "ušil z ženské kůže masku". Když bych si představil, že médiím je k dispozici nějaká tajná kartotéka masových vrahů, tak zde redakce sáhla až do její nejspodnější přihrádky. Následuje čtyřstrana o seriálu Lost, americkém seriálu. Docela zajímavé je, jak bulvárně těchto osm stránek vedle některých jiných příspěvků působí. Hlavní editorka Spencerová horuje proti americkému stylu šíření demokracie, ale americké Lost si určitě nenechá uniknout.
Následuje příjemný článek Ivo Horvátha o firmě Botanicus, rozhovor s provařeným Kocábem titulkovaný Hvězdy, kterých želím a ty, kterých NE!, skutečně s velkými písmeny a vykřičníkem, aby bylo jasno, od Davida Nesnídala. Kulturní všehochuť, relativně snesitelné tlachání Lenky Soukupové o návštěvě u Oldřicha Navrátila v Třebíči, představení developerského projektu bytových domů Nová Liboc, možná PR článek, ale kdo na to má, ať se tam třeba zajede podívat, tyto věci jdou cenově někde mimo mě. Křížovka, sudoku, koutek astrologie, obsah příštího čísla a pokus o fejeton značky Vaše Božena Svárovská.
Na závěr
Lidi s názorem zde oslovují autoři a redaktoři, kteří sami ve věcech zrovna moc jasno nemají. To se projevuje směskami čerstvě osvojených pseudopravd, jako v případě Spencerové, pošilháváním po osvědčených metodách bulvárních plátků - zatím snad ještě ku prospěchu věci převážně při zařazování medailonků z encyklopedie kriminalistiky - bulvární přístup k politické realitě je tu přece jen v minimální míře, za kterou je spíše než účelovost a cynismus vidět nejistota či nedostatek zkušeností. Občas se v časopise vyskytne ukázka solidního řemesla.
Překvapilo mě, jak je ten časopis ve svém úhrnu mladý, jako by jej nedělali ani vysokoškoláci, ale spíše gymnazisté. Kdo ví, jaký bude v MF Plus další vývoj. Převáží tlak ubíjející rutiny a redakce se soustředí na snahu upoutat právě toho neznámého, bezejmenného davového člověka, jehož názor je jakýmsi průměrem a stereotypem, mrtvolnou sterilitou a bezmyšlenkovitou šedí? Nebo se bude ubírat vlastním životem "umění možného" a redakce se bude poctivě snažit překonávat své hranice? Ideální případ, kdy by redakce šla směrem některých slibných "náběhů" k referování o podstatných aspektech naší současnosti by mě jako čtenáře asi zajímal ze všeho nejvíc.
