Stať E. R. Stathama Jr. publikovaná v Bulletinu v překladu Eduarda Geisslera nese název Ortegova „vzpoura“ a problém vlády davu. Autor je profesorem politologie na University of Guam. Svoji úvahu uvádí následujícím citátem z Ortegovy knihy:
„Pro současný evropský veřejný život je nejdůležitější, ať už v dobrém či ve zlém, fakt, že davy dosáhly plné společenské moci. Protože však davy, právě proto, že jsou davy, nemohou a ani neumějí řídit svou vlastní existenci, tím méně vládnout společnosti, trpí nyní Evropa nejvážnější krizí, jaká mohla země, národy a kultury potkat.“
Vzhledem k tomu, že kniha Vzpoura davů byla vydána v roce 1930, není třeba pochybovat o tom, že se autorova slova o krizi potvrdila.
Politik versus dav
Je skutečně zajímavé se Stathamem uvažovat, jak reaguje na stejnou otázku současná politika. Řekl bych, že je možné rozlišit dva postupy. Populistický, který se snaží oslovovat dav, hledat jeho přání a v politice mu nadbíhat. Vedle toho odpovědný, který se drží přesvědčení o tom, že fungující správu jakékoliv země je možné založit na určitých ověřených principech.
Jak by se vlastně měli politici chovat? Pokud jsou zvoleni většinou, neměli by jednat zásadně na základě výzkumů veřejného mínění? V poněkud odlehčené podobě mi tato situace připomíná jeden z dílů kresleného seriálu Simpsonovi. V něm se vedení neprosperující továrny na výrobu aut rozhodne, že zvýší atraktivitu svého výrobku tím, že zaměstná toho nejprůměrnějšího automobilistu a nový model auta sestrojí zcela podle jeho představ. Najdou pochopitelně Homera Simpsona, který si svůj nový úkol velmi užívá a vymyslí prototyp, které má všechno, co má „správňácký auťák“ mít. Slepenec funkcí typu supervýkonný motor, maximum airbagů, lednička, TV, satelit, radar atd. je ale k smíchu už při své první prezentaci a to je konec kariéry Homera Simpsona v oblasti designu.
Obávám se, že podobným směrem se ubírá česká politika. Levicové strany postupují přesně stejně jako vedení továrny ve zmíněném díle kresleného seriálu. Snaží se vymyslet takové funkce státu, které by pamatovaly úplně na všechno, i na věci, které by měly být zcela v kompetenci jednotlivce nebo rodiny. Takový stát je pak nesmírně drahý a „náročný na údržbu.“
Bohužel ani pravicoví politici nejsou schopni odolávat lákání výsledků veřejného mínění. Současná česká společnost je do značné míry v područí novinářů a médií, jako imagemakerů. Ti jsou závislí na prodejnosti svých novin, sledovanosti rozhlasových a televizních programů. Snaží se tedy všemožně se zavděčit davu. Návrhy liberárních stran, které do značné míry vychází z porozumění ekonomickým principům a ve své podstatě by neznamenaly ani nic mimořádného a ve světě nevyzkoušeného, jsou pak díky tomu prezentovány jako cosi, před čím je dobré mít se na pozoru, co může vyjít, ale nemusí atd.
Zachrání nás ekonomové?
Je to právě ekonomie jako vědní obor, který považuji za jedno z mála světlých míst, které mohou pomoci evropské civilizaci před náporem iracionality, stagnace a zahnívání v mělkém rybníčku sebeuspokojení. Příkladem mohou být státy, jejichž ekonomika prosperuje. Je to zejména oblast severní Ameriky. Jsou to i některé evropské země, jako Anglie, Irsko, Švýcarsko.
Zeměmi, kde se funkčnost a racionalita, chcete-li pravdivost ekonomických principů rovněž naplňují v praxi, jsou země východní Asie. Tam ovšem mnohdy nelze mluvit o demokracii, jsou to spíše autokratické režimy, které problém se populismem a nadbíhání veřejnému mínění nemusí až tolik zajímat, což je ovšem v mnoha zemích ke škodě jejich řadových občanů. Také někde tam by mohli naši politici hledat inspiraci při tom, jak zvládat problémy, které s sebou přináší naše situace. Ne všechny východoasijské režimy pošlapávají občanská práva. V některých těchto zemích se lidem nežije až tak špatně.
Další citáty z Bulletinu:
Ortega pochopil, že „lidská společnost je aristokratická vždy, ať chce či ne, svou vlastní povahou, a to až do té míry, že je společností, jen pokud je aristokratická; pokud svůj aristokratický ráz ztrácí, přestává jí být“.
Ortegův bystrý pohled nám velmi zajímavým způsobem ukazuje, že davový člověk je člověk průměrný, obyčejný, který přijímá sám sebe takového, jaký je; není ochoten klást na sebe nějaké požadavky, považuje se ale také za rovného komukoli jinému.
„Takže v duchovním životě, který svou vlastní podstatou vyžaduje a předpokládá kvalifikaci, lze pozorovat postupující triumf pseudointelektuálů nekvalifikovaných, nekvalifikovatelných a diskvalifikovaných svým vlastním duševním založením.“ Píše v roce 1930 Gasset, a Statham k tomu dodává: „Z tohoto pozorování lze odvodit zjištění, že život společnosti obecně je takový, jaký je její život duchovní“.
(pozn.: věru je nesnadné uvažovat nad duchovním životem současné české společnosti).
Další citát, Statham:
Povšimněme si, jak málo Američanů, především vysokoškoláků, čte. Akademická půda je místo, které musí poskytovat normy a vznášet požadavky na kultuvaci rozumu a vybraného chování; k tomu však nedochází.
Z Gasseta:
„Tato spokojenost se sebou samým ho (davového člověka) nutká uzavřít se všemu zasahování zvnějšku, neposlouchat, nemyslet na cizí mínění a nedbat na ostatní. Jeho nitěrný pocit vlády ho neustále vybízí, aby tuto vládu provozoval. Proto bude rozvíjet svou činnost tak, jakoby na světě existoval pouze on a jemu podobní… Bytost, která se teď vyskytuje všude a všude vnucuje své barbarství, je vskutku rozmazleným děckem lidských dějin.
Ze Stathamova komentáře:
Ortega přirovnává průměrného davového člověka naší doby k rozmazlenému aristokratovi (protikladu aristokrata zasluhujícího úctu), jenž dědí životní podmínky, které sám nestvořil a v nichž není způsobilý žít, jelikož „každý život je boj a úsilí být sám sebou“; a davový člověk je „spokojený sám se sebou“ a samolibý.
- - -
Můj závěr:
Ortega již před 75 lety označil za průměrného člověka a barbara také celou řadu nekompetentních „duševních pracovníků“. Jinými slovy samolibé a uspokojené lidi z řad inženýrů, lékařů, právníků, vědců atd. Možná, že právě tady někde je problém vývoje současné české společnosti. Řada pozitivních návrhů, se kterými politici občas přijdou, jsou diskutovány právě takovým nekompetentním davem uspokojených a samolibých intelektuálů. Nedá se tomu jistě zabránit a de facto se kvalitní politická řešení v Evropě v posledním století zrodila až z opravdu hlubokých krizí, např. poválečné Německo, Anglie 80. a 90. let apod. V takové krizi teď zřejmě ještě nejsme a proto budeme moci patrně i v příštích letech pozorovat realizaci umrtvujícího populismu a neschopnosti postavit spravování státu na racionální základy.
E. Robert Statham, Jr.“ Ortegova „Vzpoura“ a problém vlády davu, in: Bulletin Občanského institutu č. 169, Praha, 7 stran.
Knihu Vzpoura davů u nás vydalo mj. nakladatelství Naše vojsko, 1993. Citace jsou převzaty z tohoto překladu.
Občanský institut: www.obcinst.cz
