Ľudia poznajú pojem "demokratický socializmus" najmä v súvislosti s ideami obrodného procesu v komunistickej vládnúcej elite v r. 1968 v Československu, ktorý sa skončil neúspechom. Je však možné definovať tento pojem tiež s výsledkom, že pre západné demokracie, vzhľadom k rozsahu prerozdeľovania cez dane a odvody, pojmy demokratický socializmus a sociálna demokracia sú si v súčasnosti veľmi blízke. Autor svoje úvahy uvádza takto:
"Lze jen těžko hovořit o kapitalismu svobodné soutěže, když zhruba polovinu vytvořeného bohatství ovládá stát. Ten produktivní sféru reguluje a zdaňuje, pak přerozděluje, zaměstnává, investuje, a protože příjmy veřejných rozpočtů už nestačí, tak si stále více i půjčuje." 1
K postupnému narastaniu etatizmu autor uvádza:
"Důležitým faktorem při zasahování moci do hospodářství se stal rozmach imperiálního nacionalismu. Silně centralistický stát je pro záměry agresivního nacionalismu nejvhodnější politickou formou. Soupeření mocných národních států o světový vliv přineslo jak návrat protekcionismu, čímž se zastavila integrace trhů, tak „usměrnění" sociálně-ekonomické oblasti podle politických priorit vlád. Imperiální ideje nekolidovaly ani s nástupem masové demokracie. Vládní moc vycházela vstříc paternalistickým požadavkům většiny a začala rozvíjet celoplošné sociální programy a tím cíleně vytvářela závislost mas na státu (podpora mas byla pro stát nezbytná k vedení moderních totálních válek).
Spolu s narůstající mocí státu a rozšiřováním jeho kompetencí sílily vrstvy a skupiny, které se staly součástí státní mašinérie nebo významnými příjemci sociálních transferů z veřejné pokladny. Z nich vznikly opory dnešních sociálnědemokratických systémů. Jedná se především o státní byrokracii tvořící dnes zhruba pětinu veškeré zaměstnanosti. Z veřejných prostředků žijí v systému průběžného financování penzí důchodci, úzkou spolupráci s národními sociálními státy navázaly i velké zpracovatelské koncerny s vysokými počty pracovníků. Pro zajištění zaměstnanosti ve voličsky významných regionech jim intervencionistický stát vychází vstříc udělováním veřejných zakázek, protekcionistickou a dotační politikou".
Autor dochádza k záveru, že populizmus volebných programov neumožňuje pravici principiálne odlišný program:
"Radikálním rovnostářským řešením je nacionalizace a převedení majetku do státní správy, která vykonává funkci kolektivního vlastníka. Tento socialistický experiment s úplným zrušením trhu historicky neuspěl. Zároveň byl poučením pro sociálnědemokratickou praktickou politiku, která si našla empirické východisko, jež reflektuje rezignovanou zkušenost pragmatika, že bez trhu se tvorba bohatství neobejde. Vychází ze záměru nechat trh fungovat podle vlastních principů a majetkovou redukci provádět daňovými kráceními příjmů až po ukončení produkčního cyklu. Vznikla „třetí cesta".
Ve vrcholné éře masově-demokratického populismu všechny voličsky úspěšné politické strany, ať se formálně deklarují pravicově nebo levicově, musejí v praxi provádět sociálnědemokratickou, intervencionistickou politiku. Skutečné liberální strany už neexistují, neboť jsou nevolitelné."
Podľa autora teda, západná demokracia prešla premenou z liberálnej demokracie na sociálnu demokraciu a dnes je ju preto možné, vzhľadom ku nemožnosti voľného nakladania so súkromným majetkom a stupňujúcej sa daňovej konfiškácii, najlepšie charakterizovať jako demokratický socialismus.
Autor predkladá tvrdenie, že disproporcie v systéme prerozdeľovania sa vyhrocujú a západná demokracia preto stojí pred zásadným rozhodnutím, ako ďalej.
"Dnes jsou západní sociální státy vystavovány synergicky působícím tlakům důsledků globalizace, stárnutí obyvatelstva a změn ve struktuře kapitálu. Zcela zásadně se vyhrocuje rozpor mezi produktivní a neproduktivní sférou, tedy mezi tvorbou bohatství a jeho užitím. Jsme svědky růstu do budoucna neregulovatelných sociálních polarizací. Stupňuje se napětí mezi mladými a starými (bortí se konstrukce mezigenerační solidarity), mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými, soukromou a veřejnou sférou, podnikatelským sektorem a sílící byrokratizací. Je paradoxem demokracie, že stárnutím populace a bytněním státní správy permanentně narůstá politická moc těch, kteří jsou závislí na výkonnosti občanů, jejichž politický vliv naopak neustále klesá.
Je zřejmé, že sociální státy blahobytu překročily své možnosti a přerozdělování narazilo na své meze. Paralyzovaný produktivní sektor již nemá potenciál pro vytváření dodatečných zdrojů; ztrácí schopnost uspokojovat rostoucí sociální požadavky a financovat hypertrofovaný státní aparát. Problém se řeší stále větším zadlužením, které navíc dramaticky umocnila současná krize. Půjčování je ale pořád dražší a může přijít den, kdy už se nenajde nikdo, kdo by půjčil. Populistické vládnutí dospívá do zlomového bodu."
Autor uvádza, ako návrhy na opatrenia, fundamentálnu transformáciu: reštitúciu ekonomickej slobody a prevzatie rozhodujúcej miery zodpovednosti každého jednolivca za svoj život. Z tejto podstaty musia vycházat i dielčie reformy, teda napríklad dôchodková, zdravotná a vzdelávacia.
Celý článek Petra Kostku "Selhává stát, nikoliv již dávno neexistující volný trh"
Odbobné návrhy, viac či menej radikálne, sú dnes vo všeobecnosti prezentované a diskutované na rôznych fórach. Programy sociálneho a zdravotného zabezpečenia v niektorých štátoch najmä EÚ sú označované za príliš komfortné. V Českej republike dostúpila averzia voči strane ČSSD až k hádzaní vajíčok do predsedu strany. Podstatnou časťou tejto averzie je s veľkou pravdepodobnosťou skutočnosť, že túto stranu podporujú dôchodcovia ako silná voličská skupina v očakávaní, že princípy sociálnej solidarity v súčasnom rozsahu - systém dôchodkového zabezpečenia a zdravotnej starostlivosti, nebudú podstatne zmenené v ich neprospech, ak bude vládnuť ľavica.
1 Kostka, Petr. 2010, Selhává stát, nikoliv již dávno neexistující volný trh [online]. Publikované 15.12.2009. [citované 15.8.2010]. Dostupné z <http://www.revuepolitika.cz/clanky/1223>
