Rád by som tiež prispel ku tejto téme.
Jan Werich nebol len populárny, mimoriadne talentovaný umelec - herec, rozprávač a spevák, autor scenárov divadelných hier (filmov), textov piesní, významná osobnosť kultúrnej scény ... . Bol to však súčasne aj veľký filozof a jeho názory, často zakomponované do tvorby v oblasti umenia a kultúry, mali veľký vplyv na formovanie politickej orientácie ľudí a tento vplyv sa uplatňoval snáď viac cez pôsobenie na city než racionálne argumenty.
Je potrebné uznať, že bez spolupráce Voskovca a Wericha (V + W) s vynikajúcim skladateľom Jaroslavom Ježkom by tvorba týchto autorov nedosiahla tak mimoriadnu obľúbenosť. Intelektuálny humor V + W by ťažko mal až takú spoločenskú odozvu, keby nebolo toľko invencie v hudbe J. Ježka, ktorý "spojil tajomstvo saxofóna s tajomstvom ľudovej piesne".
Na gramofonových platniach boli v krátkom čase po ich vzniku vydané najväčšie hity V + W + J: Tmavomodrý svět, Svítá, Nebe na zemi, Život je jen náhoda, Stonožka, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Co na světě mám rád, David a Goliáš, Svět patří nám, Hej rup, Hej pane králi, ... . Spievať a hrať ich v společnosti znamenalo v časoch neslobody a útlaku prejavovať kritický postoj k režimu. Naviac boli vždy aj prejavom intelektuálnej zábavy. V svojej kategorii dlho nemali konkurenciu, kvalitami hudobnými i básnickymi stále ešte prekonávajú úroveň značnej časti tvorby vydávanej od tridsiatych rokov po dnešok2.
Jiří Ješ píše na svojom blogu na ČT24 v článku „Jaký byl Jan Werich" Prvotní postoje obou komiků spočívaly čistě na humoru, což až do března roku 1932 charakterizovalo i jejich hry v Osvobozeném divadle. Teprve premiérou revue César se jejich divadlo zpolitizovalo, ovšem byla to politika protidiktátorská, inspirovaná spíše Mussolinim než Hitlerem. Teprve se zostřováním vztahu česko-německého se jejich satira obracela proti Berlínu a vedla dokonce k diplomatickým demarším německého vyslance požadujícím, aby některé hry V + W byly zakázány. ...
Složitější byly zejména Werichovy vztahy k politice extrémně levicové. Z některých písniček, jako třeba Svět patří nám, nebo Hej rup se zdálo, že Voskovec a Werich jsou komunisté. Když to však jednou Julius Fučík napsal do Rudého práva, šli za ním a prosili, aby to nějak odvolal. Odůvodnili to však pragmaticky tím, že by to ohrozilo návštěvnost jejich divadla. Fučík pak skutečně napsal, že ke komunistickému divadlu mají daleko, ba že nejsou ani marxisté. ...
Werich bez Voskovce byl v Moskvě a kromě obdivu k sovětskému divadlu si odtud přivezl i nákazu stalinským myšlením, což pak prezentoval v jedné předscéně Balady z hadrů, jejíž text je zachován v knižním vydání her Osvobozeného divadla, kde čistě stalinský odporný žargón Werich pronáší zřejmě ze svého hlubokého přesvědčení. Z toho asi později vystřízlivěl a svým vystupováním po válce komunisty spíše provokoval k tomu, že ho sice nechávali hrát, ale divadlo mu nedali.
Jaromír Slomek píš na webe "Slovensko-český klub" v článku "Jan Werich: Zklamaný prorok lepších časů" : Osvobozené divadlo bylo po celou dobu své existence (do roku 1938) a ovšem i po válce (jako Divadlo V & W) scénou levicovou. To, že Voskovec a Werich sympatizovali s komunismem v letech, kdy jeho praxi neznali, jim nemá smysl vyčítat.
Zatímco Voskovec své mladické levičáctví už brzy po únoru 1948 bagatelizoval ... Werich se k němu hlásil do smrti (1974: "Není tajemství ani nepravda, že Osvobozené divadlo pod naším společným vedením - byť pranepatrnou částečkou - přece jen přispělo k instalaci našeho současného státního zřízení"; 1980: " ... Pamatuju si, že ten historický fakt toho, co tu je, nevznikl násilím, ale dobrovolně. Odhlasoval se. A já pro něj taky hlasoval."). ...
Snad největší úlitbou nedemokratickému režimu byl dvoudílný film Císařův pekař a Pekařův císař, natočený na počátku padesátých let. Režim byl všímavý a za dílo korunované absurdně anachronickou budovatelskou písní Ten umí to a ten zas tohle ... odměnil Jana Wericha státní cenou. Přesto Werich nechtěl být - a nebyl - režimním slouhou. Zkoušel být kritický „v mezích zákona"... .
Ve svém politickém vývoji dospěl Werich k reformnímu komunismu. Radostně přivítal "pražské jaro" roku 1968, mezi prvními podepsal manifest Dva tisíce slov ... . V 70. letech byl - tak jako mnoho dalších tvůrců, především spisovatelů a publicistů - zbaven možnosti veřejně vystupovat, případně publikovat nové texty. Starší knihy byly vyřazeny z veřejných knihoven. .... V televizi jsme si na jeho tvář museli počkat až do roku 1977 - zahlédli jsme ji při přenosu z Národního divadla, kde se sešli signatáři "anticharty".
V dnešnej dobe panuje všeobecný konsenzus v uznaní a obdive k umeleckému dielu Jana Wericha, avšak v otázke jeho politickej angažovanosti sa názory až protichodne rozchádzajú v závislosti na politickej príslušnosti súčasníkov. Ide hlavne o angažovanosť W + V za prvej republiky, kedy títo pôsobili v centre ľavicovej kultúrnej tvorby a v tej dobe ich angažované filmy a predstavenia priviedli tisíce ľudí k ľavicovému až komunistickému presvedčeniu 3.
V období po r. 1968 musel Jan Werich prežívať veľmi bolestné poznanie, akému režimu tak veľmi prispel k realizácii. Nebol sám, celá suita európskych ľavicových intelektuálov roky nevedela o tom, aké prejavy totality museli znášať v prvom rade vlastní občania ZSSR. Na sklonku života napriek tomu, že bol vtedy v nemilosti, nemal dovolené hrať, trápila ho ťažká choroba, podpísal tzv antichartu. I keď túto deklaráciu podpory vtedajšieho režimu podpísala naprostá väčšina celebrít vtedajšej kultúry, od ľudí, ktorí vtedy predstavovali morálne autority, sa očakával nesúhlas.
S odstupom času sa dnes pozeráme na Wericha kritickejšie a tento pohľad by mal byť čo najviac objektívny. Historicky kritický prístup k osobnosti jan Wericha je užitočný nielen pre túto osobnosť samotnú, ale snáď aj pre pochopenie istých javov v relevantnom časovom období našich dejín.
Procesom dezilúzií z ideálov sociálnej solidarity sa zaoberá tiež článok „Ideály revolúcií a vytriezvenie" na tomto blogu.
Obsah a komentáre k filmu Císařův pekař – Pekařův císař.
Komentáre k nahrávke piesne "Ten umí to a ten zas tohle".
Najvydarenejšie scény z filmu Císařův pekař – Pekařův císař.
Obsah a komentáre k filmu Byl jednou jeden král.
Rozprávanie o J. Werichovi a jeho diele je v tiež v článku od autora JohnySheek „Jan Werich, satirik s príliš dobráckym výrazom".
Rozprávanie o Jiřím Voskovcovi v článku "Jiří Voskovec "není ten druhý".
Rozprávanie o Jaroslavovi Ježkovi v článku "Smutný osud veselého muže".
1 Ješ, Jiří. Jaký byl Jan Werich [online]. Publikované 30.10.2010. [citované 15.6.2011]. Dostupné z <http://www.ct24.cz/blogy/zamysleni-na-konci-tydne/105757-jaky-byl-jan-werich/.>
2 Slomek, Jaromír. 2010, Jan Werich: Zklamaný prorok lepších časů [online]. Publikované 4.2.2005. [citované 15.6.2011]. Dostupné z <http://www.czsk.net/svet/clanky/osobnosti/werich.html>
3 Šnajberk, Miroslav. Lidská paměť má ... [online]. Publikované 15.12.2009. [citované 15.6.2011]. Dostupné z <http://cdn.itok.cz/archiv/tok/public/3c9d8e872069c1c9e89e470a92d09da11ee979cf8af5cca47886bc0cd3bed94b527a86385f699f9
febd46dfd7d53352675d6699ff7473a1ec9bc8149850c2841.pdf.>
