Jazyk medzinárodnej komunikácie / Lingua Franca (LF) je definovaný najčastejšie ako jeden z možných jazykov používaný ako všeobecný alebo komerčný jazyk. Je to jazyk používaný s cieľom umožniť komunikáciu medzi ľuďmi, ktorí nezdieľajú rodný jazyk alebo dialekt; osobitne vtedy, ak sa jedná o tretí jazyk, ktorý je iný ako obidva rodné jazyky.
Jazyk Lingua Franca sa vyvinul v priebehu histórie ľudstva,niekedy pre komerčné potreby (takzvaný “jazyk pre obchod") ale tiež ako vhodný prostriedok pre kultúrne, náboženské, diplomatické a administratívne potreby, a ako prostriedok výmeny informácií medzi vedcami a ďalšími učencami rôzných národností. Toto pomenovanie vzniklo pri jednom z takých jazykov a to pri jazyku Mediterranean / stredozemský jazyk typu Lingua Franca. Používanie jazyka Lingua Franca existovalo od čias staroveku. Latina a staroveká Gréčtina (nazývaná tiež dialekt Koiné) boli Lingua Franca rímskej ríše a helénskej kultúry. Vo veľkej časti západnej Ázie sa ako jazyk všeobecného použitia dlhú dobu udržiaval jazyk Akkadskej ríše (zanikol počas klasického staroveku) a potom Aramejčina.
V svojom článku “Chcete ekonomicky uspět? Učte se co nejrychleji anglicky" z 10.04.1998 Jan Čulík, šéfredaktor webu Britské listy, takto v koncetrovanej podobe prezentuje angličtinu podľa z článku, ktorý bol zverejnený v deníku Financial Times 4. apríľa 1998.
Nezadržitelný proces selekce mezi kandidáty na jazyk Lingua Franca vyústil ... ve výsledek, že se angličtina stala společným jazykem celého světa, který nemá konkurenci. ...
Jazyk je neobyčejně citlivou součástí každé národní kultury. Jsou na světě lidé, kteří budou do krve bojovat proti tomu, co považují za angloamerickou kulturní hegemonii. Jenže ono nejde ani o politickou ani o hospodářskou nadvládu.
Jazyky nejsou sociální systémy: mohou koexistovat v téže zemi, nebo dokonce v téže ulici. Jazyky mohou společně žít v hlavě téhož jediného člověka. Je načase vidět, co se děje, a uznat, že téměř všichni by měli prospěch, kdyby národní vlády a školské systémy, stejně jako mezinárodní korporace přijaly angličtinu jako druhý oficiální jazyk. ...
Oficiální uznání angličtiny jako primárního světového dorozumívacího jazyka by bylo jen pozdním uznáním celosvětové poptávky. Jazykovědci odhadují, že angličtina je rodným jazykem asi pro 350 miliónů lidí a že téměř celá jedna miliarda lidí se umí dorozumívat anglicky - to je šestina všech obyvatel naší planety. ...
Evropská unie má 11 oficiálních jazyků a k nim se přičlení další, když se EU rozšíří směrem na východ. .., I tady vytlačuje postupně angličtina ostatní jazyky. ...
Taková nadvláda angličtiny se nedá vysvětlit jako historická náhoda. Nejprve vzniklo obrovské britské impérium, po jeho rozpadu zavládla po světě velká hospodářská moc Spojených států. Ale angličtina má ... vlastní výrazné výhody. ...
Angličtina má sice obrovskou slovní zásobu ..., avšak dokáže se vyjadřovat stručně a jasně. Většinou angličtina vůbec nepotřebuje rod ani pády, pravopis je (až na výjimky) jasný a výslovnost (zase: až na výjimky) zvládnutelná. Je lehké se anglicky naučit a používat tohoto jazyka pro praktickou komunikaci, zároveň je to jazyk, který je dostatečně bohatý na to, aby dokázal vyjádřit hluboce abstraktní záležitosti a básnické nuance.
Proč tedy nepřijmou angličtinu automaticky všechny nadnárodní společnosti? Důvodem je kulturní citlivost. ... Sentimentální vztah k jazyku má zejména Francie. ... "jazyk národa je jeho duší. Je to základní intelektuální dědictví."
... Ve většině historických období se používal nějaký druhý jazyk v různých oblastech k společnému dorozumívání jako lingua franca. Francouzština (smíšená s italštinou) bývala kdysi společným jazykem středověkých křižáků a středozemských obchodníků. V osmnáctém a v devatenáctém století se stala diplomatickým a vědeckým jazykem Evropy. Latina bývala jazykem křesťanského světa, předtím vládla ve Středozemí řečtina. ...
Většina lidí ve většině zemí světa žila vždycky s dvěma jazyky. Jedním se mluvilo doma, u stolu v kuchyni, druhým při cestách z města za obchodem. ... Než vznikly jednotlivé národní státy, hranice jazykového užívání byly nejen horizontální, ale i vertikální: vesničané hovořili jedním jazykem, obchodníci druhým, správní úředníci a dvořané často třetím. To je pravda dodneška.
... Pokud v Americe převládne pluralistická jazyková argumentace, Spojené státy budou muset paradoxně - jak už to učinila téměř polovina amerických států - vyhlásit angličtinu za svůj oficiální jazyk.
Jazykoví šovinisté však nevidí, že přijetí jednoho jazyka - třeba angličtiny - za všeobecný dorozumívací jazyk má mnoho výhod. ... První výhodou by byly finanční úspory. ... Kdyby se Evropská unie zbavila doktrinářského přístupu, mohla by existovat bez svých 1812 překladatelů - je to více než deset procent zaměstnanců Komise pro Evropu - a 700 tlumočníků na volné noze. ... bude nutno přidat další jazyky, maďarštinu, češtinu a polštinu ...
Kdyby vlády překonaly svůj kulturní strach, školním dětem by bylo ušetřeno rozhodování, jaký cizí jazyk se mají učit jako první. ... Malé země s obtížnými jazyky by dokázaly si vybudovat kulturní styky se zahraničím a byly by schopny šířit svou vlastní kulturu do světa daleko efektivněji ...
Angličtina byla vždycky strakou mezi jazyky a vypůjčovala si výrazy z francouzštiny, z arabštiny, z hindštiny ...
p. Čulík vyučuje na univerzite v Glasgove v UK a to mu dáva znalosti, aj z pozície ktorých nazerá na pomery v Českej republike kriticky a doporučuje, ako by sa mala angličtina v ČR študovať.
To je tiež mottom jeho článku v Britských listoch ”Proč nedokázalo české školství za třicet let naučit Čechy anglicky?” z 31.07. 2018.
V úvode tohoto článku je citácia profesora Jana Komárka z @uni_copenhagen #InterviewPlus @CRoPlus: Myslím, že úplně zásadní problém je v tom, když se podíváme na naše politiky, že oni nejsou schopni nějakým způsobem pozitivně těžit z toho, že jsme členy EU. ... Máme většinu ministrů, kteří se prostě nedomluví. Nemají kompetenci jazykovou a odbornou, aby v orgánech EU do jednání vstoupili a něco prosadili ...
p. Čulík na to nadväzuje:
... Je neuvěřitelné, že za třicet let postkomunismu se nezmohlo české školství na to, aby si domluvilo např. s německými nebo britskými školami, aby se tam posílaly české děti na rok dva. Kdyby strávilo patnáctileté dítě rok v německé nebo anglické škole, naučilo by se anglicky či německy jako rodilý mluvčí a pak by se nemohlo stávat, jako například za dob pana ministra vnitra za ČSSD Chovance, že seděl vždycky při zasedáních v Bruselu v koutku a nikdo s ním nemluvil, protože se nedomluvil anglicky.
V diskusii k tomuto článku sa objavuje opakovane, na iných miestach viacerými autoritami a predovšetkým samotným p. Čulíkom prezentovaný argument, že škola bez učiteľov čoby anglických / rodilých mluvčích anglicky dobre nenaučí. Diskutujúci Petr Homoláč tvrdí, že “Angličtinu musíte dostat "do ucha" protože v mluvené řeči se anglická slova spojují a polykají ... “.
Takýto postoj ma úprimne hnevá. Na pôde EÚ, typicky v jej parlamente, prečo by sme mali takto bez odporu rešpektovať práve takýto anglický nezdvorilý postoj k nám, “nerodilým” hovoriacim. Nech títo “rodilí” láskavo z elementárnej úcty k neangličanom, anglické slova nespájajú a nehlcú.
Nechcem ovládať hovorenú angličtinu ako “rodilý mluvčí”.
Naša Lingua Franca pre interné potreby komunikácie v EÚ nech je naopak velmi zrozumiteľná.
Tu nech je príkladom euro prezident pán Donald Tusk, v jeho angličtine rozumiem snáď každému slovu. Je to 100% hrdý Poliak, nebude smiešne šušlať, aby sa zapáčil niektorým netolerantným Angličanom. Bravo, pán prezident Donald Tusk.
Medzi euroatlantickými reprezentantmi s rodným jazykom angličtina nájdem taktiež dostatok “nešušlajúcich” predstaviteľov. Z USA je to prezident Donald Trump, z UK premiérka Mayová. Pri ich prejavoch sa rád trénujem v ovládaní hovorovej angličtiny, rozumiem im takmer všetko.
Sú tu ešte dve prekážky na ceste k “euro” angličtine, ktoré spôsobujú zbytočné pauzy v toku plynulého vnímania hovorenej angličtiny a to používanie vlastných men a skratiek.
V rámci zmiernenia existujúcej nemilosrdnej nadvlády angličtiny by mohol "jazykový dohľad" EÚ požadovať aspoň čítanie skratiek po našom ("ejčvíbí benk", to je strašné, my predsa môžeme čítať HVB Bank normálne ako banka hávébé. Firma O2 u mňa vyvoláva antipatie kvôli tomu "ou tú" - však oni sú po našom len "ó dva". ). Taktiež by bolo pre nie-anglické krajiny EÚ ohľaduplné umožniť čítanie vlastných mien tak, ako v rodnom jazyku ich pôvodu (bádame nad tým, čo je to Dajodžínis, Tajtenik, Feliša - ajhľa ono sú to pritom obyčajné mená Diogenes, Titanic, Felicia).
Hrdosti na vlastný národ a jeho jazyk by sme sa mohli učiť trebárs u Francúzov a Maďarov, kde ide snáď až o opačný extrém k nášmu prístupu.
V porovnaní s nemčinou, angličtina je jazykom velikého počtu výnimiek, zvláštnych pravidiel a fráz, ktoré si musíme mechanicky zapamätať. Tomu prislúcha nadpráca, ktorú je potrebné vynaložiť na seriózne zvládnutie tohoto jazyka. Pre naše jedno slovo, má angličtina často viac svojich slov, použiteľných podľa kontextu vo vete (začiatok / započať: start, begin, commence, initiate). Pri pasívnom preklade máme pre jedno anglické slovo viac významov, často vzájomne nesúvisiacich (sustain: vydržať, podporovať, tvrdiť, odôvodniť, utrpieť (porážku), prijať (u súdu) ... !) - bez analýzy celého segmentu konkrétnej vety nie je možné význam tohto slova určiť. Angličtina má svoje pravidla slovosledu, odlišné od nášho jazyka. Pred prekladom vety je preto často najprv nevyhnutný jej prevod do slovosledu angličtiny. Na obranu proti nejednoznačnosti prekladu, používam pri prekladaní textu prednostne anglické výrazy pôvodu z francúzštiny a z latiny.
Problém nejednoznačnosti naopak nevystupuje pri výrazoch z technológií najma IT, tu je angličtina super. Anglický výraz tu často nahrádza opisnú skupinu slov - hardware / technické vybavenie, boot / zavedenie programu, reset / návrat do počiatočného stavu ...
Programátori už dávno prišli na to, že skratky v zdrojovom programe musia byť v angličtine kvôli efektívnosti tvorby názvov príkazov. Takýto prístup sa mi oplatí dokonca aj pri písaní do elektronického poznámkového bloku.
Naše texty nie je možné prekladať "slovo od slova", nepostačuje učiť sa jen slovíčka a gramatiku, je potrebné sa často učiť aj celé segmenty viet resp. tzv. fráze. Toto všetko stupňuje nároky na mechanickú pamäť a rýchlosť reakcie užívateľa. Osobitne pre ľudí s prevažujúcimi schopnosťami logického myslenia a len priemernou mechanickou pamäťou je tento jazyk určite nie najprijateľnejším. Úprimne závidím ľuďom z časov Rakúskej monarchie a spoločenstva národov, kde bola univerzálnym dorozumievacím jazykom nemčina.
Angličtina ako Lingua Franca ano, ale stálo by za to urobiť jej hovorenú podobu pre občanov EÚ prijateľnejšou a príjemnejšou.
Zdroje: uvedené v texte
