V mnoha vernakulárních afrických náboženstvích hrály – a někde stále hrají – důležitou roli tzv. tajné společnosti; například v beninském vodunu je to tajná společnost Zangbeto, v nigerijské jorubském náboženství je to společnost Saltigue. Na úvod je třeba vysvětlit, že slovo „tajné“ zde neznamená, že by běžná společnost neznala členy, nebo že by se členové scházeli tajně. Výraz se takto ve světových jazycích ustálil jako emblematický pojem k označení společenství zasvěcených a čeština ho převzala, ovšem dalo by se říci také posvátné, vnitřní, zasvěcovací, iniciační. Pro různé takové společnosti v Africe by se hodily výrazy mírně odlišné. Podívejme se na dvě z těchto společností, které dosud působí v rámci tradičního náboženství etnika Mende. Jsou jimi mužská tajná společnost Poro a ženská tajná společnost Sande.
Mendové jsou bantuským etnikem (dělícím se na pět hlavních klanů) žijícím převážně v západoafrické zemi Sierra Leone. Podle analýzy jazyků jsou Mendové potomky dvou původně nezávislých etnických skupin: Mane (původem z Guinei) a Bullom (ze Sierry Leone). V průběhu koloniální éry byl nemalý počet Mendů hanebně zotročen Evropany a prodán do zámoří. Hlavní město Sierry Leone (v překladu Lví hory), tedy Freetown, bylo původně přístavem, kam proudili osvobození otroci z Británie, později i z dalších míst.
Mendové jsou proslulí výrobou propracovaných (nejen náboženských) masek. Na krku nosí tradiční amulet – rolničku nebo zvoneček –, díky němuž mohou podle tradice slyšet zemřelé předky. V současné době se přibližně dvě třetiny Mendů hlásí k sunnitskému islámu, třetina ke křesťanství (nejčastěji katolickému a anglikánskému), zatímco dvě procenta obyvatel se při sčítání lidu přihlásila ke svému tradičnímu náboženství. Ovšem podobně jako v dalších regionech západní Afriky, také mezi Mendy lze pozorovat vícečetnou náboženskou identitu, kdy se hlásí k islámu či křesťanství, zároveň ovšem (zjevně či pouze v soukromí) ctí náboženství svých předků, případně tyto tradice synkretizují. Iniciace v tradičních šatech se již v současnosti nevidí, proto článek doprovázejí historické fotografie.
Tajná společnost Poro
Tajná společnost Poro (v některých dialektech také Purrah) je mužským protějškem ženské společnosti Sande. Při iniciaci do společnosti jsou chlapci zasvěceni do tajů mužství a učí se všemu, co je nezbytné pro přežití komunity. Často jsou v rámci zasvěcování nazí vyhnáni do lesa, kde musí sami po nějakou dobu přežít. Při přechodovém rituálu znovuzrození, kdy probíhají obřady v maskách, se chlapec mění v muže. Společnost Poro připravuje muže na budoucí vedení komunity, předává mu tradovanou moudrost, učí jej přijmout zodpovědnost a získat si respekt. Během sedmiletého iniciačního období spolu mladí muži hovoří tajným jazykem a znaky, které znají pouze ostatní členové Poro. Muži se učí rozumět maskám, náboženským obřadům a dalším společenským skutečnostem. Tanec v tradiční masce, podle přesně daných pravidel pohybů, je důležitou součástí zvládnuté iniciace.
Tajná společnost Poro má náboženské prvky soustředěné zejména do přechodových rituálů, a zároveň společensko-politické prvky, neboť slouží jako domorodý vládní orgán, který vydává a upravuje místní zákony, nařízení a doporučení. Ve společnosti Poro působí také věštci, kteří se těší velké společenské úctě. Tajné společnosti mimo jiné chrání své členy před čarodějnictvím. Větším obřadům předsedá duch Poro, který promlouvá skrze muže oblečeného do rituálních šatů ze slámy. Tento muž hovoří ke shromáždění skrze delší dřevěnou trubku. Další tajné společnosti, které existují v Sierra Leone, jsou například Yassi a Bundu.
Tajná společnost Sande
Mendské dívky v období dospívání zahajují iniciační proces do tajné společnosti Sande. Cílem je příprava dívky na dospělost, péči o muže a rodinu. Společnost Sande je strážkyní žen, jejich ochránkyní a průvodkyní životem. Sande pěstuje v ženě silnou osobnost, učí morálce, vede k lásce a spravedlnosti, ale také k úctě k předkům a jejich tradičnímu náboženství. Ženy se také účastní náboženského obřadu, kdy tancem v maskách oslavují božstvo Sande, které je spjato s životadárnou vodou.
V hierarchii tajné společnosti Sande jsou nejvýše sowie. Jejich úkolem je předávat iniciovaným dívkám mravní a morální hodnoty. Sowie disponují tajnou znalostí nezbytnou ke štěstí jednotlivců i komunity. Tyto zkušené ženy jsou schopné komunikovat se zemřelými předky i přírodními silami. Níže než sowie jsou v hierarchii ženy zvané ligba, které se dále dělí na starší a mladší. Aby žena dosáhla hodnosti sowie, musí nejprve projít stupněm ligba. Řadová členka tajné společnosti Sande se nazývá nyaha. Pojem znamená, že se z dívky stává žena. Dívka v období iniciace se nazývá mbogdoni.
Dívkám – které musí veřejné zasvěcování zvládnout nahé – je při iniciaci do společnosti Sande prováděna obřízka. Součástí obřadů je také skarifikace v obličeji. Celá iniciace dnes trvá 3 až 4 týdny, v minulosti to ovšem byl až rok. Za iniciaci otec dívky platí nemalou částku, neboť vdávat se dívka může výhradně až po úspěšné iniciaci a po svatbě ženich otci dívky na oplátku platí věno. Existuje více typů dívčí obřízky: od odstranění předkožky klitorisu, přes úplné odstranění klitorisu a dalších částí ženských pohlavních orgánů, až po následné zašití. V tajné společnosti Sande praktikují zejména závažnější zásahy do intimních partií iniciované dívky. Obřízku provádí pouze kompetentní vysoce vážená starší žena. (Mnohé lidskoprávní organizace proti dívčí obřízce – zejména právě takto závažné – protestují, volají po jejím zákazu a navrhují ji nenazývat obřízkou, ale mrzačením ženských pohlavních orgánů.)
Zpochybňování legitimity tajných společností může pro člověka skončit přísným potrestáním – v drsné ekvitě minulosti to byl i trest smrti, ovšem i dnes jsou následky nepříjemné, i když už nikoli fatální; ani sociální punkta za komunitním životem totiž není v tradičních afrických společnostech vítanou změnou. Iniciace dívek – ale i chlapců – probíhá v lesích, často v posvátných hájích, kde podle tamější víry sídlí duchové. Říká se, že iniciované dívky a chlapce pohltil lesní duch a po úspěšné iniciaci je duch vrátil ostatním lidem jako dospělé.
Amulety a masky
Jak již bylo řečeno, Mendové nosí na krku amulet v podobě rolničky či zvonečku, který má propojovat svět živých a mrtvých. Mendové věří, že jeho zvonění ve světě živých je slyšitelné i v dimenzi zemřelých předků. Muži nosí na krku jeden zvoneček, ženy ale nosí zvonečků více.
Tradiční masky mají v náboženské rovině života Mendů velmi důležitou úlohu. Spojují totiž svět živých se světem zemřelých. Zpřítomňují předky – jsou aluzí neviditelného světa. Masky nosí při obřadech zejména ženy. Pták na vrcholu masky představuje přirozenou intuici ženy, která jí umožňuje vidět a vědět věci, které muži nevidí. Vysoké nebo široké čelo představuje štěstí. Malá ústa znamenají tichou a pokornou povahu ideální ženy. Znaménka na tvářích představují ozdobné jizvy, které dívky získávají při vstupu do ženského stavu.
Žena, která při obřadu nosí hlavní zasvěcovací masku, nesmí mít žádnou část těla obnaženou, jinak by se jí mohl – ex indigentiam vestimentorum (!) – zmocnit zlý duch. Když je dívka přijata do tajné společnosti Sande, vytvoří mendský řezbář masku ze dřeva stromu kpole právě a pouze pro ni. Když je řezbář pověřen výrobou masky, musí počkat, až mu ve snu duchové vyjeví – chtělo by se říci vybefelují – podobu masky pro danou dívku. Masku potom musí dívka uchovávat na tajném místě. Maska je určená pouze pro ni a viděná ostatními lidmi může být pouze při náboženských obřadech.
Primární zdroj:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství II. Praha: Dingir, 2025 (kniha v přípravě)
Literární inspirace:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha)
Další zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
