Západní teologie v teologii africké

Africká filosofie a křesťanská teologie spolu po staletí tvoří jedinečnou syntézu...

Západní teologie v teologii africké
(Zdroj: Freepik.com, AI, volné dílo)
Písmo: A- | A+
Diskusia  (1)

Přístup k inkulturaci křesťanství do afrických kulturních a myšlenkových tradic prošel historickým vývojem – od paternalistického kolonialismu až po současnou partnerskou fázi, která se snaží uchovat bohatství africké spirituality a filosofických konceptů. Jak se vzájemně ovlivňují africké náboženské představy s křesťanstvím? Jaký význam má tato syntéza pro západní teologii? A konečně: bude subsaharský Afričan novým papežem?

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Hovoříme-li o vztahu africké filosofie a africké křesťanské teologie, hovoříme o pevné vazbě trvající dva tisíce let; již od konce biblické epochy a samého počátku epochy patristické. Církevní otcové v severní Africe těžili nejen z bohatství řecké filosofie, ale také z egyptských náboženských představ a systémů, egyptského mudrosloví a egyptské filosofie, která byla rovněž napájena díky nilské cestě z hlubokých afrických oblastí sahajících až k rovníku. Pokud bychom hovořili o pevné vazbě egyptské teologie a filosofie, museli bychom přičíst další tisíce let.

SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

V rovině souvztažnosti africké filosofie a křesťanské teologie se hovoří o dvou přístupech: první z nich – uplatňovaný v období hanebného kolonialismu a arogantní paternalistické misie na něj navázané – se snažil zcela nahradit africký filosofický systém (či lépe řečeno systémy) a na jeho úkor zdůraznit řeckou filosofii, což bylo ve výsledku vzhledem k adresátům v rozporu se zvěstí evangelia; druhý přístup – uplatňovaný v první apoštolské fázi christianizace již v prvních staletích křesťanského letopočtu a znovu dnes ve fázi partnerské – se snaží inkulturovat evangelium do afrických filosofických a náboženských představ, plodně je ovlivnit a zachovat z nich to nejlepší. Dnes, v epoše po II. vatikánském koncilu, v inspiraci texty dokumentů Ad gentes, Gaudium et spes a dalších, je mezi křesťany v Africe upřednostňován druhý přístup.

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Nejstarší známé africké filosofické pohledy na realitu jsou popisovány jako mytopoetické – jsou to pohledy upřednostňující konkrétní před abstraktním – kladoucí důraz na symboly, příběhy a mýty. Někteří misionáři prosazovali název kosmobiologie, neboť podle jejich soudu o skutečnou filosofii nešlo – popisovali ji spíše jako interakci mezi člověkem a prostředím v jakémsi „kosmickém tanci“, jehož klíčovými prvky byly rituály a symboly.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Život člověka byl provázen příběhy, básněmi a písněmi, které obsahovaly žádoucí vzorce chování, a byly tedy zdrojem mravnosti a určujícím směrem morality. Podle tradičního afrického filosoficko-náboženského přesvědčení veškerá realita pochází od nejvyššího Boha, ovšem tento Bůh si záměrně drží odstup od stvoření. Ze všech tvorů pouze lidé sdílí s tímto Bohem určitý božský element a pouze lidé mají morální zodpovědnost a úkol postarat se o Boží stvoření.

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Triadický kosmický systém

Africký triadický kosmický systém rozeznává tři typy interakce: za prvé interakci mezi člověkem a kosmem (symbolizovanou využíváním přírodních elementů při náboženských rituálech), za druhé interakci mezi Bohem a člověkem (v modlitbě, společném uctívání…) a za třetí interakci mezi kosmem a Bohem. Podle této představy zároveň existují tři řády stvořeného bytí: neoduševnělé bytí, animální bytí nadané životem a smysly a lidské bytí nadané intelektem. Člověk a kosmos (jeho okolí) spolu neustále interagují – lidé jsou závislí na svém okolí (kosmu). Kosmická rovnováha nastává tehdy, když jsou v harmonii všechny dimenze systému: lidé s Bohem, lidé s kosmem a země s Bohem. Modlitbám obvykle kralují prosby o zdraví, plodnost a zachování kosmické harmonie.

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Krev je v africkém filosoficko-náboženském chápání považována za klíčový element životní síly a života jako takového. Životní (nebo také vitální) síla je pro africkou filosofii klíčovým pojmem, který analogicky odpovídá západnímu pojmu osoba. Krev je posvátná, přímo spojená s životem, vitální silou, a proto je častým obětním darem. Dřívější lidské oběti jsou dnes nahrazeny oběťmi zvířecími, krev ovšem stále hraje elementární roli při obětování božstvům a předkům. Praxe aplikovaná do spirituality odráží každodenní žitou realitu (v tradičních afrických kulturách se lidé nezabývají budoucností, ale žijí spíše každodenní potřebou a výzvami aktuálního dne); rituály vycházejí z praktických potřeb společnosti. Za jeden ze zásadních afrických filosofických konceptů je pokládán filosofický systém Ubuntu.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Buben jako liturgický nástroj

Unikátní spojitostí mezi tradiční africkou filosofií a křesťanskou teologií je africký buben, který je v původních afrických kulturách primárním a vůdčím hudebním nástrojem a rovněž symbolem síly a moci. Po inkulturaci křesťanství do afrických kultur se buben prosadil jako liturgický nástroj, což je jedna z nejviditelnějších a také nejslyšitelnějších odlišností od liturgií mimoafrických.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Bubnování je kruciálním elementem afrických kultur, tmelem afrických společenství, dorozumívacím prostředkem, uměleckým nástrojem, ale i specifickým africkým filosofickým konceptem. V některých afrických jazycích je výraz „převzít vládu“ vyjádřen slovy „převzít buben“. Ve Rwandě je dokonce známý královský buben (Inganji karinga).

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Bubnování provází iniciační rituály (které jsou zásadní pro to, aby se člověk stal plnohodnotnou osobou), oslavy narození, sňatky, přechodové rituály i pohřby. Bubny varují na dálku před nebezpečím, oznamují úmrtí, předávají zprávy, spojují lidi. A protože bubny byly využívány také při vyvolávání duchů (vodunů, orišů, božstev…) nebo duší předků, misionáři se ve druhé, tzv. paternalistické, kolonizační fázi christianizace Afriky snažili bubny umlčet, z christianizované kultury je vykořenit a rozhodně je zakázat v souvztažnosti s křesťanskou liturgií. Jestli se jim v Africe něco nepovedlo, je to právě toto. Bubny a bubnování zůstaly základní esencí afrických kultur, africké identity, afrických filosofií, afrických náboženství a rovněž africké křesťanské liturgie. Buben je spojujícím prvkem nesmírně rozmanitých afrických kultur a nespočtu lokálních jazyků. Odmítnout buben znamenalo pro Afričany odmítnout jádro své filosofie a teologie, ztratit identitu ve prospěch zkázonosné volatelity.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Bohoslužba a uctívání jsou velmi specifické, emočně silné události. Uctívání a rituály jsou v Africe vyjadřovány hudbou, která je kultickou dramatizací africké ontologie. Papež Pavel VI. při své návštěvě Ugandy v roce 1969 veřejně prohlásil, že Afričané si mohou, a dokonce musí ponechat to typicky africké a nutně musí tvořit africké křesťanství. Pokud můžeme chápat kulturu jako světonázor či filozofii uvedenou do praxe, potom se inkulturací křesťanství do původních afrických kultur setkává filosofie s teologií (nejen) v Africe velmi intenzivně. Vzájemně se ovlivňují, prostupují, doplňují.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Africké kořeny řecké filosofie?

Vrátíme-li se k řecké filosofii, někteří autoři zastávají tezi, podle níž byla antická řecká filosofie částečně napájena filosofií africkou, ponejvíce staroegyptskou. Cheikh Anta Diop vyjmenovává specifické prvky antické řecké filosofie, které mají pocházet z afrických filosofií: spirituální element, obětování předkům (nebo též kultická úcta k předkům), nejvyšší Bytí, rituální strava, nesmrtelný princip lidské duše a vitální síla. Dále bývá zdůrazňováno, že v Africe se filosofie a teologie odedávna prostupuje do té míry, že je od sebe nelze jednoduše odlišit, či dokonce oddělit. V mýtech, písních, básních a rituálních poučkách se filosofie s teologií perichoreticky prostupují a doplňují.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Západní křesťanská teologie ale ve velmi podobné míře také mnohé (ne-li všechny) západní filosofie, chápou čas velmi odlišně vzhledem k filosofiím africkým: v některých původních afrických jazycích chyběly výrazy pro vyjádření budoucnosti, v jiných byly jen velmi obecné; Afričané vnímají čas po svém. Pokud Afričan míří na schůzku a náhle mu cestu zkříží tryzna nebo svatební průvod, obvykle se prostě nějakou dobu s lidmi zdrží a nezabývá se skutečností, že měl někde být v daném čase. Až dorazí, tak dorazí a pochopí to i druhá strana setkání. Čas je spíše orientační, nikoli limitující. Zatímco »náš čas« drakonicky trestá každou minutku zpoždění, »africký čas« se příjemně táhne jako med… – a de facto jakoby ani nebyl.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Africká teologie má být tvořena a rozvíjena v kontextu afrického života, reagovat na africké problémy a výzvy a saturovat africké potřeby. Legitimním zdrojem africké teologie jsou po Bibli, patristické tradici a dalších obecně platných zdrojích také africké filosofické systémy a původní africká náboženství. Stejně jako hovoříme o afrických filosofiích, musíme hovořit o afrických teologiích, a to například i v rámci katolické církve, neboť africký kontinent je nesmírně rozmanitý a jedna zastřešující africká teologie by jednoduše nemohla saturovat teologické výzvy v různých oblastech a obdobích.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

V dnešní době se výraznému zájmu těší africká postkoloniální teologie a rovněž problematika teologicko-etické reflexe neokolonialismu v Africe. Tyto přístupy nám – jakožto západním teologům – nastavují velmi vítané zrcadlo a odhalují často neuvědomělé pokrytectví ve vztahu ke kulturně vzdáleným adresátům evangelia. Byť jen zásvit širšího kontextu – zásvit blahoslavený. Západní teologie je v Africe nahá v trní. A je to nahota pro všechny strany katarzní, nahota odkrývající »jádro západního (autotektoniku nezvratně magnetizujícího) pudla«.

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

Křesťanství a islám, dvě nejrozšířenější náboženství v Africe, která jsou na kontinentu přítomna od jejich počátků, významně spoluutváří také jejich světovou tvář a vzhledem ke strmě rostoucím počtům vyznavačů v Africe budou v celosvětové úrovni hrát stále významnější roli a patrně převezmou vedení. Univerzitní islám s centrem v Káhiře již v celosvětovém měřítku hraje vůdčí roli a v rámci katolického křesťanství se po papeži Františkovi z latinské Ameriky přímo nabízí volba papeže ze subsaharské Afriky. Domnívám se, že je pouze otázkou času, kdy bude mít oblast s největší množinou křesťanů ve světovém srovnání svého zástupce v čele univerzální církve. Bude tomu tak již nyní?

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.

Koupit online

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

HAVELKA, Ondřej. Nový zákon pohledem cestovatele: Bible jako cestopis odhalující směr a smysl Cesty do nebeského Jeruzaléma. Praha: Akbar, 2019.

Koupit online

Obrázok blogu
(zdroj: Ondřej Havelka)

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025. (Kniha v přípravě. Vychází v létě 2025.)

Ondřej Havelka

Ondřej Havelka

Bloger 
  • Počet článkov:  133
  •  | 
  • Páči sa:  555x

Jsem cestovatel, teolog, religionista a African spiritual world explorer. Moje nejnovější odborná kniha se jmenuje Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Z cestopisů je to Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Zoznam autorových rubrík:  Nezaradená

Prémioví blogeri

INEKO

INEKO

117 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

767 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

300 článkov
Pavel Macko

Pavel Macko

189 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu