Bývaly časy, kdy se na Slovensku bralo Česko tak nějak za příklad. Ale myslel jsem, že teď, kdy jste v mnoha věcech dál než to naše české mírně zahnívající „teplíčko a klídek“, už tomu tak nebude.
Už před těmi pěti lety jsem se za ten náš parlament tak trochu styděl, zvláště za jeho téměř komunistickou jednomyslnost, s níž tehdy zvedl ruce. Nebyl to žádný akt národní hrdosti, byl to akt strachu a národní malosti. Strachu z toho, že nejsme jako Češi schopni se svými argumenty vyhnání tří miliónu sudetských Němců před dějinami ani sami před sebou zdůvodnit. A musíme si udělat zákon a ještě takový hloupý.
No, tak teď ho máte taky. A těm Maďarům jste to nandali, tak jako jsme to my před pěti roky nandali těm sudeťákům. Opravdu nevím, k čemu nám ten náš a k čemu vám ten váš zákon je a bude. My z něj měli jen ostudu a pokud něco způsobil, tak ztížení normálních vztahů s Rakušany a Němci, především těmi sudetskými.
My se s našimi Němci moc bavit nemusíme, jsou za hranicemi a vymírají. Slovensko se ale se svými Maďary bavit musí a zdůrazňování nějakých starých vin, navíc v případě Slovenska a slovenských Maďarů dost nespravedlivě vymyšlených, to opravdu není cesta.
Ostatně, s kým že se to ten váš „otec národa“ Hlinka na jaře 1938 paktoval. Nebyli to náhodou ti podle vás „zrádní Maďaři“? Nebyl by Hlinka podle Benešových dekretů mezi kolaboranty a zrádci? Dám krk na to, že by byl.
