Já vím, je to za horami, nevede tam žádná dálnice a je to tak nějak daleko. A přesto jsou věci, co se dějí v Polsku, pro Slovensko a celou střední Evropu mnohem důležitější, než události maďarské, české, rakouské, o Ukrajině nemluvě. Polsko je totiž - pro svět od nás vzdálenější - střední Evropa a střední Evropa je Polsko.
Díky tomu, jak to poslední dva roky vypadá v Polsku, vypadá celá střední Evropa dost děsně. Tak děsně, že i sbratření se Fica se Slotou a Mečiarem slovenskému premiérovi téměř prošlo. Kouzlo srovnání se tomu říká.
Po dvou letech vlády polských "kačeřích" dvojčat budou ve Varšavě předčasné volby. Ty volby ale neznamenají konec premiéra Jaroslawa Kaczynského, nýbrž jen jeho další, riskantní, ale útočný tah.
Po dvou letech neustálých vládních krizí, skandálů, vytváření policejního státu, kde si nemůže být kdokoli známější jistý, že není odposloucháván – včetně ministrů vlády – chce Kaczynski znovu přesvědčit Poláky, aby ho v jeho údajném boji proti komunisticko-estébácké mafii podpořili.
Není bez šance, tak jako nebyl bez šance Mečiar v roce 1994. A může vyhrát. Když se navíc vynoří během volební kampaně nějaký polský Lupták (tamní strana penzistů například není úplně bez šance) může Kaczynski i po říjnu, listopadu nebo kdy ty volby budou, znovu vládnout. Obávám se, že pak Polsko nečeká nic lepšího než to, co si prožilo Slovensko za druhé Mečiarovy vlády. Byť s trochu jinými znaménky.
Bylo by to zlé, hodně zlé. Poláci pak budou moci Slovákům závidět dokonce i to, že mají za premiéra Roberta Fica. Což je opravdu na pováženou.