Fero: Já tu unii nesnáším.
Juro: Já taky ne.
Fero: Bude to jak za Rusáků v Čechách, ještě horší.
Juro: Jenom po nás nestřílí. Zatím.
Fero: Taková dobrá práce to byla a teď je to v čudu.
Juro: Padesát tisíc Číňanů, nebo Vietnamců, nebo Bůh ví čeho jsme to převedli a teď tohle.
Fero: Zasraný Schengen!
Juro: Zasraný Schengen! Na to se musíme napít.
Janka nalej.
Číšnice: Nenaleju. Domů byste měli jít. Na dluh nedáváme.
Juro: Šak eště máme. Ještě pár žluťáků do Vánoc převedeme.
Otevřou se dveře. Přichází muž v dlouhém koženém plášti, s kloboukem na hlavě. Přijde k číšnici.
Muž v plášti: Hledám nějakého Jura a Fera, převaděče.
Číšnice: Tamhle u toho stolu. Mají ale už dost.
Muž v plášti: Ještě po sto gramech na mě.
Číšnice: To bude dohromady tři sta.
Muž v plášti: Nechte to za pět set. Jen mi napište účet. Jako občerstvení prosím.
Přisedá si ke stolu.
Muž v plášti: Fero a Juro? Převaděči?
Fero a Juro (jednohlasně): Jo, co má bejt.
Muž v plášti: Měl bych práci.
Fero: My 21. prosince končíme. A do té doby jedeme za dvojnásobné taxy. Chlupáči už hlídají skoro naplno.
Muž v plášti: Já nechci nikoho převádět. Já vám nabízím práci.
Juro: Jakou. Vraždy? To my už pár let let neděláme. Ukrajinci zkazili ceny.
Muž v plášti: Ne něco naprosto legální.
Fero: A co budeme dělat?
Muž v plášti: To, co od teď. Budete jezdit na Ukrajinu a hledat lidi, kteří chtějí na Západ. A místo přes hranice je budete vozit k nám do továrny a my je zaměstnáme. Doklady, povolení, to všechno zařídím.
Fero: No, to je dobré. A můžou to být Číňani?
Muž v plášti: Kdokoli. Číňané, Vietnamci, černoši, kdokoli. Jen ať nechtějí víc, než deset tisíc měsíčně. Platím padesát tisíc na ruku za každého.
Juro: Super. Já tu unii zbožňuju.
Fero. A na to si připijeme.
Muž v plášti: Moje řeč. Ať žije unie a slovenský hospodářský zázrak.
P.S. Tento příběh se nikdy nestal a nemá s realitou nic společného
P.S. P.S. Realita je mnohem horší
