A že se tudíž bude opakovat scénář z doby, kdy se k moci dostával na konci vlády Borise Jelcina Vladimír Putin. Také nejdříve premiér, pak nová válka v Čečensku a pak bez problémů a zřejmě i demokraticky zvolený prezident.
Nejvíc mě pobavila pasáž, kde jeden ruský politolog rozebíral, kolikrát se v televizi objevil s Putinem Ivanov a kolikrát jeho největší konkurent Medveděv. Od dob klasické „kremlologie“ se toho opravdu moc nezměnilo.
Jenže Putin zase překvapil. Vytáhl z klobouku Viktora Zubkova, bývalého šéfa státního statku a Putinova podřízeného z dob, kdy byl dnešní ruský prezident jen vládcem Petrohradu. Hlídal tam tehdy také daně. A na finance a daně dohlížel v posledních letech v jednom nepříliš významném ústředním úřadu ruské vlády. „Politik z druhé ligy“ napsaly jisté světové noviny.
Boj o to, na koho Putin ukáže prstem a koho udělá svým nástupcem, není rozhodnut, zní ta důležitější zpráva z Ruska. Ta nejdůležitější ale je, že u nás už to v politice vypadá přece jen trochu jinak, než v Rusku. Trochu.