Žena: Tak co Roberte? Dostali jsme to stavební povolení.
Robert: Nedostali. Prý když to byla vinice, tak to vinicí musí zůstat. Prý jsem se k tomu navíc někdy na podzim roku 2007 veřejně zavázal.
Žena: Tos musel být opilý.
Robert: Nebyl, ale ten malý, krpatý cigáň mě vytočil. Chodil všude a vřískal, že kradu stejně jako Vlado a že jsem jen obyčejný zloděj, že jsem dostal parcelu nad Bratislavou za 36 000 a teď má hodnotu osm miliónů. No tak jsem to řekl. Že to byla vinice a vinicí to zůstane.
Žena: No a teď jsme v háji, ale totálním háji. Sedíme ve stanu, uprostřed vinice, místo toho, abychom se hřáli u krbu v Elektře jako ten tvůj Vlado.
Robert (naleje si čas z termosky): A bylas na byťáku, jestli by pro nás nebyla aspoň nějaká garzonka?
Žena: Nejsou, jenom pro cigány. Zkoušela jsem je přesvědčit, že ty přece cigáníš kudy chodíš, ale prý si na jednom mítinku měl prohlašovat, že na rozdíl od Dzurindy ty cigán nejseš. A že to vyšlo v novinách.
A nešlo by to prodat? Všude kolem už stojí vily, třeba to někdo koupí.
Robert: Kaliňák říkal, že by to koupil, ale nedá víc než padesát tisíc. Prý i tak dává skoro dvojnásobek, než za co jsem to koupil. A že je to politicky pořád citlivé. Hada jsem si hřál na prsou.
Žena: Já ti to říkala hned. Co budeme dělat?
Robert: Co bychom dělali. Vydržíme ještě tuhle zimu a pak se odstěhujeme do Letanovců. Tam žádné stavební povolení potřebovat nebudeme.
Vypravěč zpoza opony : A tak se i stalo. Postavili si chatrč uprostřed romské osady a jestli neumřeli, žijí tam ze sociálních dávek šťastně a spokojeně až do smrti. (zazvoní zvonec a pohádky je konec)
P.S. Tento příběh se nikdy nestal a nemá s realitou nic společného
P.S.P.S. Realita je mnohem horší
