Pro Slovensko a jeho soudržnost je to, troufám si říci, důležitější věc, než univerzita v Komárně a dokonce víc, než účast Strany maďarské koalice ve vládě.
Z občana bohatší země se občanem té chudší nikomu normálnímu stát nechce, o čemž by mohli vyprávět například rakouští Němci z italského Jižního Tyrolska. Často si vzpomenu na jednoho slovenského Maďara ze Žitného ostrova, který mi už před dvěma roky říkal: „Do Maďarska? Co bych tam dělal, tam je jen draho. Tady je mi líp.“
Slovensko bohatší Maďarska je dobré i pro zdravé slovenské sebevědomí. A špatné pro Jána Slotu, který loví své voliče především právě mezi lidmi bez sebevědomí. Hovořím o sebevědomí. Nikoli o namyšlenosti, aby bylo jasno.
Ještě dlouho bude sice platit, že vedle bohatých částí Slovenska tu zůstanou i části chudé. Ale v Maďarsku jsou také kouty, které připomínají spíš Balkán, než Střední Evropu. Oproti některým čtvrtím v centru Budapešti vypadá například už dnes i taková bratislavská Petržalka jako výspa civilizace.
Takže ještě jednou velké blahopřání z Prahy k tomu postupu před Maďarsko. Snad jsme k tomu my Češi v těch minulých pětaosmdesáti letech aspoň trochu přispěli. Ale úspěch je to především váš. Tvrdě a za málo pracujících a reformy tak klidně snášejících občanů Slovenska.
