Úředník 1 (nejspíš Francouz): Co tu máme dalšího?
Úředník 2 (asi Ital): Slovenskou žádost na ochrannou známku pro „špekáčky“.
Úředník 1: Co to je?
Úředník 2: Takový humus. Dělá se to ze špeku a zbytků masa. Tuším, že vepřového. A v posledních letech se do toho přidává sója.
Úředník 1: Co s tím dělají?
Úředník 2: Kupodivu to jí. Rozdělá se oheň a nad tím se to opéká, až je to černé a kape z toho tuk. A taky se z toho dělá vuřtguláš. Taková patlanina z brambor, hnědé omáčky, myslím, že papriky. Jedí to chudé vrstvy, s chlebem a zapíjí to pivem.
Úředník 1: Fuj, to je hnus. Já tvrdil, že je nemají brát do unie. A proč se to jmenuje vuřtguláš, když jsou tam špekáčky?
Úředník 2: Ale pane kolego, to víte, postkomunistická Evropa. Vždyť tak měli čtyřicet let volby a nikoho nevolili. Tomu se nedivte.
Úředník 1: Tak jim ten hnus přiklepněte a pokračujeme dál.
Úředník 2: Jenže protestují Češi, prý je to jejich.
Úředník 1: Aha a kdo má pravdu?
Úředník 2: Asi Češi, říkají naši odborníci. Ti vyráběli špekáčky, když ještě na Slovensku skoro všichni mluvili maďarsky.
Úředník 1: A zkusil jste těm Čechům a Slovákům říci, ať se dohodnou a neotravují nás se svými spory.
Úředník 2: Zkusil, ale to víte, na Slovensku vládne ten Fico a Slota...
Úředník 1: Aha Fico a Slota, to je známá dvojka. A není prezidentem v Česku ten....Klaus?
Úředník 2: Jo správně, je. Četl jsem takový šílený článek, co napsal do Financial Times.
Úředník 1: No jasně. Ten je hodně divnej.
Úředník 2: Co tedy uděláme? Dáme to Slovákům, nebo Čechům?
Úředník 1: Mám nápad. Dáme to Maďarům. Nedávno jsem jedl jeden skvělý salám, jak se to jmenovalo....
Úředník 2: Uherák. Melou prý do něj osly.
Úředník 1: To je jedno, co do něj melou, ale je to skvělý. Dáme to Maďarům. Třeba z té odporné potraviny udělají něco lepšího. Koneckonců máme zlepšovat výživu našich evropských občanů.
Úředník 2: Správně, dám to do zdůvodnění.
Úředník 1: Jasně. A jedeme dál. Co tam máme dalšího?
Úředník 2: Nějaký polský kabanos. Taky humus. Protestují Češi a Slováci...(usměje se na kolegu)
Úředník 1: Pochopil jsem. Taky to dáme Maďarům.
(konec)
P.S. Tento příběh nemá s realitou nic společného a nikdy se neodehrál.
P.S. Realita je mnohem horší
