Myslel jsem si, že Slovensko, kde se začalo rozvíjet romské školství, tedy speciální romské školy s romských vyučovacím jazykem a romskými učiteli na to našlo recept. Jenže dnes jsem si přečetl, že Amnesty International říká, že i to je špatně. Romských učitelů je málo, nejsou kvalifikovaní a výuka v romských školách ze nic nestojí.
Takže také špatně. Romská komunita je dnes v tak špatné sociální situaci, že k jejímu pozdvihnutí vede jen dlouhá a drahá cesta. „Pozitivní diskriminace“, která samozřejmě není úplně fér k úspěšnější, ale také s problémy se potýkající většinové společnosti. Jenže po pravdě řečeno, ani Česko, ani Slovensko, o Balkánu nemluvě, nevidí pomoc svým Cikánům jako nějakou prioritu.
Na romské programy jsou desítky miliónů korun, když by to měly být desítky miliard. S tichou nadějí, že Romové, tak jako do Čech a na Slovensko kdysi přišli, tak taky odejdou.
Nejsem si jistý, jestli to někdy nastane. Možná jich pár odejde, ale přijdou jiní. Stejně chudí, stejně nevzdělaní, ještě hůře se integrující. Afričané, Asiaté, Arabové. Stačí si zajet do Neapole, nebo na Kanárské ostrovy.
Romové jsou jen zkouška na to, co nás čeká za pár let. Měly bychom se ji pokusit zvládnout, protože těžší zkoušky brzy přijdou.
