"Vyrůstal jsem v neúplné rodině. Matka mi umřela, když mi byly dva roky, s bratrem, který je o devět let starší než já, máme hezký vztah, ale jsme si vzdálení. Otec si ani nevšiml, že vyrůstám. Byl zabraný do svého života a na mě v něm nebylo místo. Co to šlo, odstěhoval jsem se a hledal svou cestu. Nevídali jsme se, otec to nevyžadoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že si ho jeho syn žádá, ale všechny moje pokusy s ním navázat kontakt byly marné. Před několika měsíci jsme se po dlouhé době střetli, vytknul mi, že jsem "zasranej teplouš".Skončilo to rvačkou a já ho dnes soudím o výživné. Myslím, že se na mě dětství intenzivně podepsalo. S přítelem jsme spolu dva roky. Hledám u něj to, co mi bylo celý život odpíráno. Rodinu, pevné zázemí, místo, kam má smysl se vracet. Útočiště. Vztah pro mě musí být dynamický, musí se vyvíjet a my společně musíme nacházet nové impulzy, abychom sami jako lidé nezakrněli a dál se zdokonalovali. Každý zvlášť- společně. Nejsem bezchybný člověk, ale dokáže mi odpustit a snaží se pochopit, proč jsem chyboval. To je to, co ve vztahu hledám. Přiblížit se stavu totálního pochopení. Splynutí duše i těla, vytvoření celku, který bude respektovat jednotlivé komponenty, jejich odlišnosti, vzájemnosti. Minulost i budoucnost."
Nie je to to najdôležitejšie aj v tradičnej rodine? Čím sa od obyčajného človeka odlišuje? Ja mám taký pocit, že toto je ako horoskop, mohlo by to platiť na každého. Asi by si to nikto ani neprečítal, keby že nenapíšem, že to je od homosexuálov.
"Mojím cieľom je byť šťastný a urobiť môjho priateľa šťastným. Podporiť ho a byť podporovaný. Pomôcť a dostať pomoc. Usmiať sa a dostať ten úsmev späť. Mať v živote niekoho pre všetko. Zobrať sa, aj keď to politici nedovolia a mať deti, pretože to obaja chceme. A, samozrejme, cestovať spolu."
Šťastný Deň ľudských práv vám prajem :)
