Setkání
Potkal jsem Tě v trávě
Duha byla Tvá a byla nízko
Seděla jsi sama a myslela právě
Na lásku strašně blízkou
Já jsem se náhle objevil
A Ty´s mně oslovila
Marně jsem hledal vhodný styl
Jak vyslovit, že jsi krásná jako víla
Chtěl jsem říct tři prostá slova:
„Mám Tě rád“
Doufal jsem, že si je schováš
Do svého srdce
Slova však někde uvízla
To způsobil ten kousek zla
Jenž každá krása zná
Mé mlčení se v dálce ozvalo
Tvá ruka v mojí ruce
Pak díval jsem se chvíli nemalou
Do prázdna
Tvou ruku už nikdy nepustím…
P.H.
SOLITUDO (SAMOTA)
Stojíš tu o zeď opřená
Zimou se třesou Tvá ramena
Čekáš a nevíš na koho
Trápíš se beznadějí
Tvé oči nemohou
Pochopit, čemu se lidé smějí.
Stojíš tu a pomalu usínáš
Prší a ten déšť je náš
Kapka Ti stéká po tváři
Je to snad slza nebo dárek od oblak
Tak krásně, něžně zazáří
Pak zmizí, rychle, sama ani nevíš jak.
Stojíš tu sama ve tmě schoulená
Podivný pohled kolemjdoucích
Znamenáš pro ně to, co znamená
Pro Tebe smutek dlouhých nocí.
Stojíš tu a s Tebou tu stojí Tvůj život…
P.H.
ODEJDI
Odejdi, dokud je čas
Odejdi tak, jak se patří
Pošli mi lístek, vždyť to znáš
Do Klubu smutných bratří.
Odejdi a nevzpomínej ve zlém
Zastav už rychlík svých návratů
Nemohu vládnout rezavým žezlem
A květy platit každou útratu.
Odejdi a přece neodejdeš celá
Něco mi tady zůstane
Možná to Tvoje věčné „ne“
A vůně něžná Tvého těla.
Odejdi,
Já blázen věřil, že se vrátíš…
P.H.
