Přišly jsme na letiště v egyptské Hurgadě a k odbavování zavazadel jsme se dostaly my tři kamarádky jako první a skoro i jediné. S úsměvem jsem podala servicemanovi všechny potřebné doklady a ještě jsem ho pěkně požádala o to, abychom mohly sedět všechny pohromadě. Prý žádný problém, no ten další nastal hned potom, co nám vážili kufry.
Maximální hmotnost jednoho je totiž 15 kg. My tři jsme měly dohromady 54 kg, ale my jsme to neřešily, vždyť tu stejnou váhu jsme měly i když jsme sem přilítaly. V minutě se kolem nás točilo 6 arabů a začali přede mnou mávat papírem, kde stálo, že za každé kilo navíc zaplatíme 8 EURO nebo 12 USD. Nejdřív jsem je ignorovala a pořád se usmívala, že to nemyslí vážně. Pěkně jsem s nimi komunikovala, že to snad nebude tak vážné, ale někteří z nich už měli krev v očích. Byla i chvilka, kdy se mezi sebou začali hádat a to jsem nakonec přerušila, aby mluvili anglicky, protože se to týká i mne. Bylo to hrozné, jeden na mne mrkal, druhý mne probodával pohledem a ani jeden se neusmíval, jen jsem vnímala naprostý chaos, protože tušili, že se jen tak nedám a nezaplatím jim 100 dolarů, i když jedna z nás už ztrácela nervy a chtěla jim zaplatit.
Začala se za mnou tvořit řada, tak jsem je poprosila, ať mi vráti zavazadla, pasy i letenky a šla jsem nakonec řady. Pak jsme s holkami přebalily vše možné z kufru do příručních tašek i za cenu, že nás vidí. Taky jsem viděla, že i jiní mají nadváhu, ale jim už nic neřekli. Vůbec jsem to nechápala. Přišly jsme znovu na řadu a najednou už nebylo nic problémem. Usmívali se a nakonec za mnou přišel jen z těch šéfů a omlouval se mi za způsobené drama a nesrovnalosti, ale právě měli kontrolu, při které se zaměřili na váhu zavazadel. Jak kontrola odešla, už to bylo v pořádku a nakonec jsme ještě z příručních zavazadel zpátky přebalovaly věci do kufru :-)
Takže někdy je lepší na chvíli ustoupit....
PG
