Třetina obyvatel země a celé zahraničí nerozumějí tomu, jak mohl Zeman vyhrát. Nemocný, vulgární, nenávistný a soudně uznaný lhář a také alkoholik Miloš Zeman by v normálním světě neměl šanci. To, jaký je, je jasně vidět už na první pohled. Nejsou třeba ani výčty desítek jeho prohřešků a provinění. Jenže česká společnost už není normální svět. Třetina voličů oslepla, ohluchla a zhloupla natolik, že nevidí jaký Zeman evidentně je.
Několikaletá masivní populistická propaganda mohutně posilovaná Ruskem udělala své. Třetina voličů přestala vnímat pravdu. Pravda není to, co říkají Zemanovi odpůrci. Pravda je to, když vnímáte její hodnotu. A lež je to, když vám na pravdě nezáleží. Vy víte, nebo tušíte, že Zeman lže, ale je vám to jedno. Naopak máte radost s toho, jak dovede Zeman své lži schopně používat, jak to „nandal“ svým odpůrcům. To, že vás pravda nezajímá, je podstata lži.
S nenávisti je to obdobné. Lidé často podléhají nenávisti, ale neuvědomují si to v tu chvíli. Pak, když je to přejde, tak se většinou stydí. Nebo vědí, že by neměli nenávidět, ale nemohou si pomoct. Problém je, když se nenávist stává normou. Nebo dokonce vyžadovaným společenským stavem. Už se nemusíte před ostatními stydět za svou nenávist. Naopak jste nuceni k tomu, abyste se styděli za to, že ji nedisponujete. A to nemluvím jen o uprchlicích a cizincích. Mluvím také o nenávisti vůči lidem s opačnými názory. Takovou atmosféru u nás Zeman a jeho podobní vybudoval.
Nezájem o fakta a neschopnost naslouchat argumentům se staly cílem a nástroji vnější, tedy ruské i vnitřní, tedy populistické a ruským přístupem inspirované propagandy. Díky tomu, mírně větší třetina českých voličů zvolila prezidentem člověka, kterého, když kdokoliv jiný vidí, tak si ťuká na čelo a ptá se, jak je to možné.
Česká republika se stala zemí, kde lež a nenávist zvítězily nad pravdou a láskou a to K. O.
Dalším důkazem pro toto tvrzení je, že další lhář, člověk obviněný s trestného činu a usvědčený agent tajné policie StB sestavuje vládu. Za pomoci onoho nepředstavitelného prezidenta.
Jsou tady i další jevy. Návrat komunistů k moci. Vzestup fašistů a putinistů Tomia Okamury. Porušování západních tabu, jako je zpochybňování holokaustu. To je velice závažné. V západních společnostech, když s tím někdo přijde, tak se od něj všichni znechuceně odvrátí a nikdo se s ním nebaví. A u nás díky Okamurovi se staly pochybnosti o holokaustu (zatím jen romském) součástí veřejné debaty. To je jev, který je v civilizovaném světě nevídaný.
Jsou tady i mnohé další negativní jevy, jako je ohrožení svobody médií. Zpochybnění členství ČR v EU a NATO a další a další. Každý tento jev samostatně by byl pro každou zemí velký společenským fenoménem a problémem. Jenže v Česku to jsou v podstatě jen doprovodné jevy toho největšího průšvihu.
A ten se jasně rýsuje, aniž by o něm téměř kdokoliv mluvil. Nebo aby ho vnímal a reflektoval. Natož, aby se mu stavěl. Česká společnost nevěřícně kouká, jak se ze Zemana a Babiše stali regulérní uzurpátoři moci.
Na schůzce u Zemana se dohodli, že navzdory české ústavě a ústavním zvyklostem může Babiš v podstatě vládnout bez důvěry parlamentu, zůstat šéfem výkonné moci, ačkoliv podal demisi a jednat o vládě, jak dlouho chce. Absolutně neslýchané.
A Češi se tváří, jakoby se to nedělo. A proč? Protože se s tím legální cestou evidentně nedá nic dělat. Česká republika je v koních.
Zjistili jsme s hrůzou, že když se člověk jako Zeman dostane do takovéto mocenské konstelace, je nezničitelný. Naše ústava na to nemá žádné opravné prostředky. Teoreticky by mohl být Zeman obžalován Senátem a Sněmovnou z velezrady, kterou se dle ústavy může stát i její hrubé porušení, k čemuž evidentně dochází nebo to aspoň oba dva ústavní činitele deklarovali.
Jenže k tomu nedojde. Ve sněmovně takové hlasováni zablokuji členové Babišova ANO, fašisti z SPD a komunisti z KSČM. A senát se to ani nepokusí navrhnout, protože senátoři mají strach z podzimních senátních voleb, kdyby takový krok Zeman a Babiš využili k vyvolání „lidového hněvu“ proti Senátu. Takže Zeman je nepostižitelný. Může si dělat, co chce.
Tady nejde o to, že ho tam nechci, i když vyhrál volby. Tady jde o to, že porušuje pravidla. A pravidel se porušovat nesmí, i kdybyste dostali 99% hlasů. Ono, to dokonce vypadá, že celá naše současnost bude o tom, že pravidla nejsou tak důležité jako politika, sliby a vůle hlavních představitelů. Ale to už nemá s demokracii nic společného. A naše nová nebo staronová politická elita se evidentně snaží o to, aby společnost tento postoj akceptovala.
To není ohrožení demokracie, jak říkají někteří. To je její umírání.
Nezbývá tedy, než se ptát, když není legální možnost, jak prosadit dodržování pravidel, nenastal čas už na ústavou garantované právo na odpor? Odpor, který bude bránit demokracii a svobodu už mimo zákonný a ústavní rámec?
Upřímně řečeno, ještě to nevím, ale tato otázka by měla být položena. Tak ji pokládám. A až si budu jistý odpovědí, dám vědět.
