Nemám námitky pro odebrání dětí z rodiny, když se prokáže skutečné týrání dětí. Evropské státy na to zřizují úřady na ochranu týraných dětí a tady je základní problém.
Když vznikne úřad a zaměstnají se úředníci, je potřeba vyvíjet činnost. Je třeba detailně popsat, jak poznáme týrané dítě a kde jej najdeme. Úřad neumí pracovat s intuicí, empatií a citem. Tam to prostě není možné. Každý úřad si vytvoří síť pravidel a směrnic, podle kterých je každý úředník povinen postupovat. Když postupuje jako člověk, pak na úřadu brzy skončí, je podivný a pracovat s pocitem, že je tu úředník pro občana a ne naopak je nepřípustné. Také je jednoduché se přísně a doslovně držet nastavených pravidel bez ohledu na selský rozum a logiku. Úředník tak má alibi a čisté svědomí. To, že je z něho nelidský robot vede k tragédiím obdobným případu Michalákových.
Učitelka v mateřské škole obvinila otce z pohlavního zneužívání synů díky krvi ve stolici a popisu syna, že se jej otec dotýkal na pohlavních orgánech. Vyšetřování policie prokázalo, že syn měl průjmové onemocnění a zánět předkožky. Rodiče se tedy logicky o syna staraly a snažili se ho léčit. Ale to již byli děti odebrány a v pěstounských rodinách.
Průšvih, že! To by je tedy měl úřad s omluvou vrátit zpět k otci a matce. Omyl, takto úředník nejedná, ztratil by tvář. On jedná jinak.
Rozběhl se maraton opatřování dodatečných důkazů a našli se ! Pěstouni dostali z dětí, že jedno z nich málem vběhlo pod auto a tak dostalo pohlavek - jasné týrání. Otec podle učitelky měl radši staršího syna a upřednostňoval jej před mladším.Kdo z nás to nedělá ?
Soud obvinil matku z nedostatku citu a když se rozplakala, tak ji obvinil z citového vydírání ! Nad Barnevernem nemá kontrolu ani stát, tak jak se může rodič bránit ? A jak fungují naše sociální úřady ?
Podle výše uvedených důkazů není snad nikde na světě rodina, které by stát nemohl zabavit (odcizit) dítě. Důkazy si pak již sežene a soud mu je schválí. Je to přece práce úřadu, který musí denně dokazovat svoji potřebnost a důležitost aby stát myslel na blaho jeho úředníků i ve státním rozpočtu.
A stačí opravdu málo, mít ve své blízkosti nenávistného a závistivého souseda. Každý rodič dnes může přijít o své dítě, každé dítě může dnes stát zabavit a odvést od rodiče. Není to nic těžkého. Stačí pár "věrohodných svědků" a než se prokáže vaše nevina, děti už vás nebudou znát !
To co se stalo v Norsku a děje se i jinde v Evropě je zločin. Krádež dítěte, rozvrácení rodiny, zničení čtyř životů pod záminkou dobra pro děti je bezprecedentním útokem na rodinu, na svobodu, na práva občana na spravedlivý soudní proces. Je to popření všech morálních pravidel. Je třeba se jakýmkoliv snahám státu zasahovat do rodinného života postavit.
Děti nemůže zabavovat státní instituce bez kontroly, citu a svědomí. Potřebujeme jiný postup. Líbí se mi řešení formou neziskové organizace, kde by byli děti umístěny do doby, než se vše vyřeší. Kde by mohli být v denním kontaktu s rodiči a měli pomoc psychologů. Jednu takovou organizaci se dnes snaží zlikvidovat Česká strana sociálně demokratická, jmenuje se Klokánek. A snaha o její likvidaci má jediný důvod. Ona totiž funguje a je k dětem laskavá !
Stát má rodinu bránit, ne rozvracet. To se dnes bohužel děje v celé Evropě, pod hlavičkou dobra a přerozdělování všeho druhu státy napříč Evropou likvidují sociální soudržnost lidí, rozvracejí rodiny, odrazují lidi od práce. Jsem rád, že potkávám stále více lidí, kteří to cítí stejně. Věřím, že nás bude stále víc. A pokud ne, pak nás pohltí jiná kultura a bude tu jiný svět. Chceme to? Já ne !
