To byl jen zlomek toho, co jsem pro Tebe zatím mohla udělat. Užíváš si mou lásku a čumáčkem mi strkáš do ruky s prosbou "hlaď mě". Už začínáš hlídat i dům. Mocnou čivaví silou Tvého hlasu dovedeš rozštěkat celou vesnici. Paráda! Konečně začal být náš dům v bezpečí. Těch pusinek, co za to dostáváš.
Konečně Ti přestaly dělat potíže ty zatracené točité schody v hale. A ta naše malá! Jak tu sis zamilovala! Kde ses naučila tak milovat děti? V "množírně", kde jsi žila dobrých deset let v kleci, přece děti nejsou? Nebo je měla ta mrcha, která Tě nutila čtyřikrát do roka rodit štěňátka? Sama bezcitná hyena, která Tě zničila pro mamon, ta že by měla děti? To by se asi pánbůh spletl.
Báro moje, vzpomínáš, jak jsi úplně pobláznila hafana od sousedů, když přišly Tvé dny? Jak jsme se spolu smály, když nadšeně hrabal zadníma nohama bláto tak vysoko, že jím zakydal fasádu sousedního domů? Soused mu tehdy řekl, že je magor a my jsme utíkaly s omluvou za roh a tam se styděly... Inu i fenky mají své dny a hormony mocné...
Občas sis zakašlala, ale lékař, kam s Tebou šla paní z "dočasky" prý řekl, že to je jen lehký šelest na srdci. A ten náš doktor to potvrdil. Tak čeho se bát? Tvé zničené klouby a atrofované svaly postupně spraví ten echt super nóbl přípravek, na který jsem uškudlila. Ne, že by mi na něj páník nedal, ale nechtěl Tě přece doma. Postupně ale roztál. Pohladit Tě nechtěl, ale nevadí. Za to já dvakrát, desetkrát, stokrát...
Dívala ses na něj s touhou, aby Tě přijal. A on by to byl býval časem udělal. Ale nedala jsi mu čas, kam jsi najednou tak pospíchala?
Včera jsi začala divně mělce dýchat. Je to reakce na druhou vakcínu?
Odpočívej, říkala jsem Ti a ty jsi s chutí zbaštila ten úžasný masový plátek, který jsi nikdy za celý Tvůj život neokusila.
Dnes od rána dýcháš pořád stejně. Ale tuším, že zlobí srdíčko. Skočíme k našemu "vetovi", poradí... pomůže. Ale až od čtyř. Město je zbytečně daleko. Dýchej, miláčku, to bude dobré. Bože, co je s Tebou? No ty jsi úžasná! Je Ti tak špatně a přitom tak krásně vrtíš ocáskem a máš radost, že jsem s Tebou.
Určitě bude líp. Tak honem, do pelíšku a přeběhnu s Tebou v dešti do auta.
Doktor Ti nechce dát lék. Prý asi srdce. Nemá rentgen. Drží jen symbolickou službu hodinu denně a jen dává injekce.
Posílá nás do města. Tak vážně, honem. Díváš se mi upřeně do očí. Prosíš o pomoc. To nemusíš, to je přece jasné. Jsem Tvoje panička, žádná hnusná "množka". Vytáhla jsem Tě z "dočasky", to už něco znamená. Už tehdy sis mi sedla na klín a chtěla se mnou domů.
Doktor ve městě Tě zkoumavě prohlíží. Rychle na rentgen. Nemám práci, až od dubna. Říká mi cenu za léčbu a já kývám. Co jiného, život je důležitější než peníze.
Doktor krčí čelo. Špatná prognóza. Srdíčko dosluhuje, nikdo jeho vadu nikdy neřešil. Možná přijít o hodinu dříve, možná. Ale další kvalita života špatná i s léčbou. Zuby v zoufalém stavu léčené s láskou olejíčkem, jsou už lepší.
Barunko, Ty přesto sedíš na stole a jsi hodná a pokorná jako vždy. A nejen u doktora. Šikovná holčička, to zvládnem. Čtyři injekce a rentgen. Pohled na něj zoufalý. Srdíčko přes půlku hrudníčku a utlačuje plíce plné vody.
Nechte ji tu hodinku v kyslíkové komoře. Uvidíme, ráno na infúze, ve středu ji prohlédne kolegyně, specialistka na srdíčka.
Odcházím a cítím, že se možná loučím. Barunka udělala loužičku na stole. Že by povolily svěrače? Blbost.
V létě mi dala sbohem fenka Peggy. V zimě kočička Rozárka. Na zahradě už není místa na hrobečky. Nikdy nejsem dost připravená ani silná. Teď budu. Slibuju si a ani nevím, co bezděčně házím v marketu do košíku. Honem, ještě natankovat a zpět pro Báru.
Někdo se tam uvnitř směje a vybavuje s lékařem. Konečně. Nějaká paní s tlustou čubinkou a ošatkou plnou štěňat. Krásný symbol nového života.
Co čeká za dveřmi na mě?
"Nemám pro vás dobrou zprávu," říká doktor a zvláštně se usmívá a sestra taky. Co blbnou? Tyhlety fóry nesnáším.
Rozhlížím se, odkud přimetelíš s prdelkou u země a budeš zametat ocáskem. No tak, Baruš?!
No vida, už se neseš i s pelíškem. Chápu. Potřebuješ odpočívat. Co je to s Tebou? Už ztrácím nervy, nevídáno.
Proč je pod Tvým nosem louže vody s krví? Barunko, žiješ??
Že ne? Vstaň prosím. Honem! Vždyť jsem Ti slíbila letní houbaření. Jo, a taky senzační blbinky na zahradě s hafanem od souseda.
Neplačte. Slyším odněkud z dálky. Barunka zemřela půl hodiny po Vašem odchodu. Chvíli dýchala líp, ale medikamenty bohužel nestačily ani zabrat.
Tohle co vy, měli řešit ti před vámi. A hlavně ti hajzlové v "množírně"... co ničí psy a vše živé pro prachy. Sám si ovšem řekl téměř o dva tisíce, přestože slíbil tisícovku. Věděl odkud je Baruška a já že jsem bez příjmu. Místo jednoho, dva snímky RTG. Injekce které dostala, měla dostat intravenózně, měla by větší šanci. Ale za hodinu doktorovi končila služba...
Barunko, vezmu si Tě domů.
Doktoři se občas spletou. Zaplatím a beru Tě s Tvým milovaným pelíškem, který jsi nikdy předtím neměla. Jen počůranou smrdutou klec. To bude dobré, jen co ti přestane téct ta zatracená voda z čumáčku.
Ležíš tak už dvě hodiny. Sedím s Tebou na zemi, masíruju srdíčko, hladím nečekaně krásnou lesklou srst. Jak by ne, toho lososového oleje, co jsi už spořádala...
Už jsem pochopila. Odešla jsi, a přitom jsi tolik chtěla zůstat...
Byl nám dopřán jen jeden jediný společný měsíc...
Tvé zdraví podlomila "množírna" a vzala Ti život. Vytěžili Tě a zahodili.
