
S projektováním závlah se začalo ve třicátých letech minulého století. Dokumentace zaujala firmu Baťa a hlavní zavodňovací kanál byl upraven pro lodní přepravu, převážně uhlí. Plavební cesta začíná v Otrokovicicích, plavební kanál ve Spytihněvi. Ve Starém Městě ústí zpět do Moravy od Veselí je veden opět samostatně. Ve Vnorovech křížuje Moravu, kde její proud překonávaly lodě pomocí unikátní lanovky a končí v Rohatci. Celková délka plavební cesty je 52 km, výškový rozdíl 18.2 metru, šířka cca 12 metrů, nejmenší hloubka 1,5 metru. Počátky plavby se datují v roce 1939, konec od roku 1972, kdy n.p. Svit Gotwaldov požádal o jeji zrušení, čož je smutně úsměvná skutečnost. Od té doby je používán jen jako zdroj vody pro závlahy a...turistiku. Tolik strohé informace. Více jich získáte na www.batakanal.cz
Celou trasu jsem zahájili nedaleko Kroměříže u Záhlinických rybníků.

a pokračovali podél řeky, která neměla jen vlídnou tvář.

U Hranic na Moravě však už byla elegantní dámou.

Někdy byla tlačenice,

ale Baťův kanál byl v klidu a

vládla pohoda.

Když se vydaří počasí, vyrazí za sluníčkem snad každý.

Cestou jsme v Otrokovicích obdivovali baťovskou architekturu v novém provedení
a zastavovali pouze u mimořádných panoramat.


Součástí kanálu jsou plavební komory, celkem jich je 14

pro turisty, kteří zvolili jiný druh dopravy.

Ani my jsme se ji nevyhnuli.

V místech, kde Morava tvoří meandry si můžete vybrat. Buď je nevidět z cyklostezky nebo projet v lodi. Zvolili jsme druhou možnost a některá místa byla nebezpečná. Tentokrát to vyšlo, ale jak říkal motocyklový závodník Franta Šťastný. Místa tam bylo, že bys jen pohlednici protáhnul, ale bez známky.

Někde se ke břehu přirazit nedalo,

ale jinak vládla pohoda.


Na pustém ostrově jsme se učili základní dovednosti jak přežít.

a díky tomu k molu dorazili ještě za světla.

Další den jsme si vyšlápli do Chřibů, navštívili vyhlášený ranč Bunč a

cestou zpět Velehrad. Asi tu výhledově povede také Baťůl kanál.

Nenavštívit vinné sklípky bychom považovali za hřích.


Lehce jsme se na cestu zásobili a hurá zpět na základnu.

Ve Starém Městě u Uherského Hradiště nás ohromila rozestavěný kostel

a hned vedle pohladilo bonzai museum Isabelia, největší v osvobozené Evropě.


a pak už nezbylo než odplout domů.

snad na úplný závěr fotosoupis všech nejdůležitějších věcí, které nám výpravu umožnily.

souvisejí článek
http://sisa.blog.idnes.cz/c/152231/Nejvetsi-bonsai-museum-ve-stredni-a-vychodni-Evrope-najdete.html
další fotoreportáže najdete na
http://sisa.blog.idnes.cz/c/145009/Jizerske-hory-a-trosku-Krkonose-na-kole-a-malinko-vlakem-s-tremi.html
http://sisa.blog.idnes.cz/c/178581/Pametihodnosti-Brna-aneb-pivni.html
http://sisa.blog.idnes.cz/c/155610/Uzgorod-a-okoli-na-kole-a-s-fotakem.html
http://sisa.blog.idnes.cz/c/101621/Podkarpatska-Rus-putovani-ve-fotografii.html