VŠECHNY OBRÁZKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ
Od jihu střeží Žďárské vrchy pohádkový hrad Pernštejn,
od východu v Jimramově rodná chalupa bratří Mrštíků,
od severu v Borové stádo stegosaurů a
v Hlinsku ještě stanoviště, kde ale mají pohraničníci spíš vegáč a věnují se převážně gaučingu.
A protože u Žďáru nad Sázavou je zároveň hranice Čech a Moravy, je od západu varta obzvláště silná. Moravská orlice bedlivě sleduje směr od nedaleké Přibyslavi,
kde byl viděn Jan Žižka. Naštěstí, bez svých bratří.
Jaro se tu pozná, stejně jako všude jinde, když Babišovi začnou kvést kšefty.
Na podzim se to jen zvorá, pohnojí a příští rok se jede nanovo.
Když zbude loučka na zelenou hmotu, nakrmí se hladové krky.
Nejenom uzavřené výkrmny, ale hlavně pastviny a výběhy patří do zdejších kopců.
Jen některé však potřebují pro přirozené obyvatele poněkud vyšší ohradu.
Naopak někde si bohatě vystačí jen s husopaskou.
Nejrozšířenějším ptákem žďárské oblohy je káně. Kořist musí dlouho vyhlížet, jen tak pro nějakou myš nevzlétne. Aby taky jo, když dorůstá výšky přes tři metry, jako třeba tento exemplář nedaleko Třech studní.
V zimě je nečastější činností místních obyvatel houbaření s těžkou technikou. Jako u káněte platí stejná výška.
Sem tam lze v zimě potkat psí spřežení, které táhne saně a na nich stojícího Holanďana.
Zvláštností je tvor, který jinde ve dne spí. Zde naopak trvale bdí.
Co se ovoce týče, daří se tu především hruškovici.
a jeřabinovici.
Žďárské vrchy jsou samozřejmě i panoramata.
Letní proměna stejného místa je celá do zelena.
Podzim je opět na stejném místě přecejen nejbarevnější. Jakoby se příroda ještě chtěla naposled ukázat v plné kráse, než ulehne k zimnímu spánku. Foceno z profláklýho místa nad Sněžným, které má svoji vyhlídku s miniparkovištěm.
Panoramat je však daleko víc.
I zde konfrontace s podzimem.
Léto má však jednu výhodu, je teplo a bezva rozhled.
I na rybníky.
Cesty jsou povětšinou kvalitní,
někde trochu utajené a
bezva se motorkářsky klikatí.
Courání nahrává i skutečnost, že silnice jsou většinou velice kvalitní a
neni na nich bůhvíjak velký provoz
No prostě pro koně jako postavené.
Ve Svratouchu se každý motorkář rád zastaví v muzeu motorek.
Po zdejších kopcích se neprohání jen nejmodernější technika, ale také krasavci.
Když jsem u té techniky...na okraji Žďárských vrchů se v Bystřici nad Pernštejnem pravidelně každý rok koná sraz veteránů, zvláště pak příznivců vozidel Tatra, a to je velká paráda.
Pokud turistu dožene hlad, nemusí zoufat. Třeba ve Víru, kousek pod hrází
hlad zažene a chuťové buňky pohladí domácí stravou.
A teď lidská sídla. Obydlený skanzen v obci Krátká.
Ve stejné lokalitě...bohužel, tato už zde nestojí.
Potkat lze dvojchalupy
nebo přímo statky.
Tento z čista jasna vykoukne sám mezi lesem a silnicí nedaleko Nového Jimramova.
Některé statky jsou spíše zámky. Tento je v obci Borovnice. Jen kousek dál je penzion, který mohu vřele doporučit na jídlo, pití a spaní.
Bohužel ne všechny stavby jsou v dobré kondici.
A pak máme sídla velkokapacitní, jako je třeba hotel Ski u Nového Města na Moravě.
Aby také ne, když musí pojmou spousta nástupců Soukalové, Koukalové a Moravce. Ano, to je ta slavná biatlonová trať.
Nové Město na Moravě s báječně pokérovaným kostelem a
o deset kilometrů dál Žďár nad Sázavou se zámkem
a Zelenou horou, což je památka UNESCO. Zde a na zámku se stavíme příště i s dronem.
Putování Žďárskými vrchy je nejenom zdravé na oči, ale člověk se něco užitečného i dozví.
PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ PO OSTRAVSKU NA KOLE I PĚŠKY
