Cestou na bojiště mě v Sokolnicích obklíčila jednotka francouzských vojáků. Relativně daleko od Slavkova...Patrně si vyšli na procházku.
Také ležení francouzských vojsk v předvečer bitvy odporovalo historické pravdě a dosavadním zvyklostem. Stany postavili přímo na prateckém kopci a ležení v zámecké zahradě slavkovského zámku jen potvrdilo, že něco neni v pořádku. Převaha rakouských stanů a zbraní byla drtivá.
Rakušané se patrně rozhodli, že proti historické pravdě tentokrát vyhrají sami. Odhodlání měli ve tvářích.
V předvečer oslav byl klid. Generálové kreslili taktické plány, vojáci prováděli údržbu výstroje a výzbroje a návštěvníci sledovali v televizi zprávy. Tak jsem si zašel vyfotit osvětlený zámek.Vznášel se na bezhvězdné obloze
a odrážel na hladině zámecké fontány.
Slavkovský zámek je však famózní i ve dne a z druhé strany.
Ráno už byli všichni na nohou nebo kolách. Parkovacích míst bylo málo, kdo si nepospíšil, hledal místa kdekoliv.
Aktéři byli v gala
a přímí účastníci v řadách.
Na bojištěš se šlo za zvuku bubnů
pořadovým krokem.
Ženám se samozřejmě menší zdržení promíjí,
u vojáků už je to horší.
Některé tváře sice byli mírně zachmuřené,
ale jinak vládla dobrá nálada.
Vrchní velitel vydal polnicí povel a mohlo se začít.
Boje byly lité a střílelo se salvami
i jednotlivě.
Jezdectvo bylo ve střehu
připravené kdykoliv zasáhnout
a dělostřelci pálili bez ohledu na ztráty, až se jim vytěráky žhavily do ruda.
Nikdo neměl s nikým slitování a
výsledky tomu odpovídaly.
Bojiště řídlo a
všichni s napětím čekali, jak to tentokrát dopadne.
Nakonec přecejen vyhráli i proti drtivé převaze...Francouzi, i když jejich jednotky v klidu cvičili pořadovou příprava 10 km vzdáleny od bojiště. Císař byl prostě génius.
Po boji toho měli všichni plný bodáky, aby také ne, v takovém teple,
vždyť slunce svítilo celý den.
Po bitvě byl čas oběda. Prokázalo se, že řízky vymyslel Napoleon.
Kdo byl po obědě, odpočíval ve stínu v očekáváním dalšího programu.
Tím byla sabráž v sedle koní. K té se seřadili vojáci
i jejich velení.
Pak to bouchlo,
případně plesklo.
Tak jak tak, vše dopadlo dobře.
Po této atrakci přišel čas na čerstvě praženou odpolední kávu.
Někdo zůstal z pochopitelných důvodů ve stínu
někdo si dal v klidu svačinku
a jiní na korze zapózovali s úsměvem před objektivem.
Pózovali i Slováci.
Vojenské řemeslo se dědí.
Technický personál měl však jiné starosti.
Někteří se zase předzásobili.
V doprovodném programu vystoupili i středověcí rytíři
a kůň který se umí uklonit.
Na večer připravili pořadatelé lahůdku. Celý zámek osvětlily pochodně,
vojáci postáli ve špalíru
a úderem půl desáté hvězdy na nebi vystřídal famózní ohňostroj.
Ale ani to ještě nebyl konec. Alespoň pro mě. Cestou zpět jsem jen tak zastavil v Křenovicích u Spáčilova statku, kde měl svůj štáb generál Kutuzov a před tím se tu zastavil i císař. Na lavičce seděl pan Spáčil a ukázal mi podpis císaře. Našel ho roku 2005 na stěně zásuvky, když likvidoval starý nábytek.
čemuž se snad nevyrovná ani...rozhodně ne jedno.
