Vše začalo už v Brně na prvním peronu u zvláštního vlaku do místa konání. V hlavní roli Pětasedma. Novodobá technika se za ní trošku krčila.
A pak se vyjelo. Zkušený parní fotograf ví, že v prvním oblouku, jak my nádražáci říkáme zatáčkám, se všichni vyhrnou z oken, aby vzápětí zapluli s očima plných sazí. Tím se uvolní okna na focení.
Na první zastávce snadno doložím, že neni žádný slabšák a něco uveze. Konec vlaku se do objektivu ani nevešel .
Tvořil ho služenbí vůz, jak nádražáci říkají hytlák. Jak vidno, akce se zůčastnili i ti nejmenší.
A pak se pokračovalo dál.
Však nejenom lokomotivy, ale i vozy mají svoje kouzlo a ducha, mnozí vzpomenou na dřeváky.
Měly už tehdy dvojku
i kupátkovou jedničku.
Nebo na parní topení pod sedačkami. Čím více pářilo, tím méně topilo.
Svoje malé kouzlo měla i obyčejná sklopná sedačku v uličce.
...Spodní klika převrátit na druhou stranu, prostřední sklopit dolu, třetí otevřít dveře....kdyby někdo nevěděl.
Tomuhle se říká natržené okno...
Přejít za jízdy mezi vozy bylo malé dobrodružství.
Tito cestující do vlaku pasovali jako...no víte co.
Postupem času se sezení stávalo měkčím
a v Pendolínu se dnes sedí takto.
Příměstská doprava má převést do města najednou co nejvíce pracujících. Na to je patrový Elefant jako dělaný.
Do Břeclavi přijely parní vlaky najednou, byla to stejná sláva, jako když do města vjel vůbec první. Vzadu se krčí Papoušek, pojmenovaný podle své barevné pestrosti.
Když je velká sláva, přijedou i hosté. Z Rakouska hned dva stroje vedly dlouhý vlak.
Všechny lokomotivy, zvláště pak parní se těšily pozornosti všech, zvláště pak dětí. Všude bylo spoustu voňavého kouře a sazí a ne všichni zvolili vhodné oblečení.
Hrboun byla lokomotiva určená k tažení těžkých rychlíků. Průměr kol cca 2 metry, což dobře demonstrují fotící se bratři.
Štokr byl naopak určen pro nákladní vlaky, i když tentokrát přivezl osobní
Lokomotivu neni třeba vidět, dá se přesně identifikovat podle zvuku. Už z dálky bylo slyšet, že projede Sergej s těžkým nákladem, odhadl jsem ho na 1000 tun...Vozil v pohodě i 2000.
Šlechtična sice už něco pamatuje, ale je stále sexy kočka.
...Čert ví jak a na kterou stranu se všechno hejbe.
Řídící jednotku má přehlednou a
kotel neměl otvírací, ale šoupací dvířka. Hned bylo na stanovišti víc místa. Zrovna tak se už nepřikládalo lopatou. Přísun paliva zajišťovalo zařízení s názvem štokr, což je ta roura dole.
Dalším důkazem, že starší dáma nepostrádá eleganci je třeba elektrická Bobina.
Čmelák dostal jméno podle brumlavého zvuku. Za dob rozvinutého socialismu byli každý týden dva přemístěni do země velkého bratra. Slouží tam dodnes. Kolik jich bylo zaplaceno neni známo...taky dodnes.
Každou lokomotivu si nádražáci přejmenovali podle nějaké charakteristiky. Můžete posoudit, jak se jim to povedlo...Brejlovec
a Zamračená.
Laminátky byly známé tím, že měla kabinu...z laminátu.
Módní přehlídka nemohla chybět. Mašiny najížděly na točnu a před zraky diváků se točily a machrovaly nakrucovaly. Místa pro diváky bylo málo. O to víc bylo k nepochopení, proč se tam cpal někdo, koho molo nezajímalo...dáma dole v rohu.
Pro lepší přehled strojvedoucí přechází ze stanovistě na stanoviště. Dříve bylo jen jedno, u motoráků na střeše. Z dnešní pohledu byl strojvedoucí každý, kdo seděl vepředu.
Během dne vyjížděly do okolí historické vlaky. Jak se to dělá? To se zapřáhne třeba Bejček
nebo Ferdinandku
a jede se do Mikulova
nebo se naleze do Hurvajzu
a valí se do Lednice.
Celou akcí se prolínala současnost s historií, a tak neni divu, že na své předchůdce se přijelo mrknout i Pendolíno. Bylo hned středem zájmu.
Kouzlo nechtěného. Podmínkou je, mít stále v pohotovosti foťák a být ve správný čas na správném místě. Dvě Pendolína se míjejí, každé šedesátkou. Nádražák to pozná podle reflektorů. Návěst...konec vlaku, dvě červená světla a začátek vlaku...dvě bílá.
Zvláštností těchto akcí je, že je to snad jediný den, kdy se na nádražáky nenadává. Činí tak především ti, kteří vlakem už pár desetiletí nejeli. Jak by pak mohli alespoň tušit, že třeba Railjet má spešl koutek pro děti.
Lokomotivy se většinou združují a mají svoje pohlaví, je jasné, že jedno z trojčat je kluk.
Některé však vyhledávají samotu.
K železnici patří i různá technika. Tisícovka unese na spodním háku až 120 tun.
dvacet pět tun...žádný problém.
Ke koloritu velice zdařilé akce přispívaly i dobové postavičky
třeba v CaK uniformě
Nedisciálinovaní návštěvníci, jako já, se pohybovali hlavně v kolejišti, což bylo samozřejmě zakázané. O to více jsem byl vysílen a hledal, kde by se našla
příjela stylově v restauraci Výtopna v Brně.
všechny foto Jaromír Šiša
Předešlé fotoreportáže Slavonice a okolí Famózní kostel v Křtinách Malý kocour
