Před dlouhou cesto jsem si nejdříve odříznul něco svačinu a
nasednul ve Svitavách, což je můj výchozí bod.
Žilinou jsem profrčel a
vzal to přes Fačkovské sedlo do Čičman a potom do Vlkolince u Ružomberoku aneb
Chaloupková variace
Malovaná dědina, krásy přímo lavina...Sprejeři se velmi snaží, každý pohyb mají v paži.
a zde v místě zastavení, normální to zrovna není, dvě motorky z Ameriky, trošku jsem měl z toho tiky. Na blatníku vlála vlajka na řidítkách samohrajka. Dobře umím americky, rozuměli jako vždycky.
Vlkolinec známé místo, všude hezky k tomu čisto. Jak už název napovídá o vlky tu neni bída.
S maskovaným satelitem, propojeným s každým bytem, mikrovlnky lednice, televizní krabice, tak bylo od paměti, což se dědí dál na děti.
a pak honem zpět do Staré Bystrice, ke slovenskému orloji, nezpozdí se ani o vteřinu, je atomový.
Ještě jedna klička pod noblesní Oravský zámok. Stačí zdola, kdo by se drápal nahoru. Lepší je z kopce,
třeba k Hronu. Horehronská železnica je skanzen živý, funkční, kouřící a špicovní v celé délce trati.
včetně jídelního vozu.
Stejně tak funkční je Chmarošský viadukt na trati Telgárt-Chmaroška.
Panoramato Vysokých Tater ukazuje, jak jsme nicotní...soudě podle malilinkaté lanovky.
Pak už jen Levoča,
Snina
a Velké Kapušany...bylo září, venku krásně, kdo by seděl doma. Škola v přírodě je pro děti vítaná změna
a názorněji se tam vyučují různé předměty.
Hned za slovenskými hranicemi stojí Užgorodský skanzen, ale z důvodů samostatné fotoreportáže město pro tentokrát minu. Už jenom 50 kilometrů
a Mukačevo je na dlani. Až z dálky se věží jeho dominanta, rozsáhlý hrad Palanok. Pod ním se krčí příjemný penzion stejného jména. Obcházel jsem, obcházel, ale bez drátů to bliknout nešlo.
Z hradní mučírny dříve málo kdo vyšel zdravý. Dnes je mučena pouze figurína. Kdo neumí odolat sadistickým sklonům, může si zlotřilce postříkat kečupem.
K místní atrakci patří nasoukat se do skvostných šatů, usednout do kočáru a nechat se vyfotit. Nic pro mě, pohybuji se na druhé straně hledáčku...tak jsem fotku pořídil proti zákazu...z toalety.
Dříve byl krčmář zároveň i včelař. Efektivita vykázání neodbytných hostů byla asi vysoká. Rozzuřená včela umí postavit na nohy a následně rozběhnou i silně podnapilé.
Po městě se proháněl kolega na chopperu.
Našinec si pak v přilbě připadá trochu jako marťan.
Pro českého turistu je neméně zajímavý tento stroj. Stále funkční a zdaleka ne jediný, který po kraji jezdí.
Korzo na náměstí dává na vědomí, že se společnost otvírá světu.
a muži mají možnost prokázat svoji galantnost. U dobové elegantní květinářky to nakupuje samo.
K výbavě místních žen především patří dlouhé vlasy
a dlohé nohy.
Pohybem v otevřené terénu turista obdivuje především krajinu a panoramata,
ale to ještě neznamená, že z čista jasna se nejednou nezjeví lidské dílo
nebo doupě dravce.
Jsou však i případy, kdy se lidské dílo moc nezdařilo, alespoň podle našich měřítek. Jakýsi slepenec hradní věže a statku s doškovou střechou s parkovištěm v rozměru letiště...no nevím.
Některé stavby zase naopak berou dech, zvláště, když přispěchá slunce.
a vevnitř noblesním lustr k tomu.
Jinde je zase převěžováno.
Zvláště u spojení cest lze narazit na podobné areály. Možná místo odpočinku a setkání pro poutníky, možná strážní andělé křižovatek.
Do nejvýchodnějšího bodu putování se cesty stále horšily a
byly i nebezpečné.
Koločavská balada
Vystrčíte z vlaku paty, a stojíte pod Karpaty.
Bez ohledu na dopravu, všude tu lze potkat krávu. I když páchá přestupky, mají pro ni ústupky.
Postihu jde však na ruku, kdo neumí číst azbuku. Když písmenka poznáte, vyhráno však nemáte
stačí zde jen minout díru, ušijí Vám trest na míru.
Když tak činí turisti, hlídka je zde zajistí. Pod odborným dohledem, trestají je
pohledem
Leninova derniera.
Politické skanzeny, nejsou zcela bez ceny. Blízko Tisy v Berehovu, hrdina tu stojí z kovu
Proletáři dříve bdělí, samopaly k tomu měli.
Jeden z nich byl víc než car
dnes hlídá už jenom bar.
Berehovo je i jinak zajímavé město. Třeba plné dětí, i když
některé se tváří nedůvěřivě. Bez zmrzliny to ale ani jinak nejde.
K místním oblíbeným činnostem tu patří svatby.
V pastouškách se konají...jen v našich předsudcích.
Na takovou slávu je potřeba vzájemně se upravit, třeba i v kufru auta.
výsledek však vždy stojí za to
což jistě potvrdí i kadeřnice.
Trvalou součástí svatby je všudepřítomný úsměv
a nevěsta.
Vlezlý turista se vetře s foťákem všude i na taneční parket.
Kromě trvalé družby s vodkou jsem požádal o foto maminku s dcerou. V tom přiběhl pořízek o hlavu větší a objektiv se z pudu sebezáchovy zasunul sám. Ukázalo se však, že manžel a otec se chtěl jen připojit...Vetřít se na cizí svatbu, fotit si jen tak...Jak moc bych asi u nás dostal přes hubu.
Na počest novomanželů jsem přispěl vzorně provedenou sabráží.
Dalším zajímavým městem je Chust, ale
zpět do Schengenu. Maďarští celníci jsou přísní, ale protože pašuji pouze fotky, problém nebyl. Na trase jsem sice nikde nenašel opravdický skanzen, ale exponáty lemovaly silnice.
Miniskanzeny jen tak u silnice mají svoji výhodu, netřeba platit vstupné a můžete je vyfotit za jízdy.
Cesta zpět vede nejdříve přes širokou Tisu
a ještě mnohem širší Dunaj.
Koupání v Dunaji je vyzkoušené, ale studené a nebezpečné. Daleko příjemnější je namočit se o pár kilometrů dál v Podhájské do termálů a k tomu ještě s prémií. Trvalo jen hodinu a měli jsme zdarma pár nastřádaných kil dole.
S vytvořenou rezervou jsme se pak mohli namočit ještě jednou.
Šup zpět na Moravu. Aby ve Strážnici neměli skanzen a nejenom s domečky vedle sebe, ale
také nad sebou.
Skromnost a chudoba našich předků mě inspirovala ve stravování. Navíc se podle posledních výzkumů prokázalo, co naši předci věděli už dávno, že sádlo tělu prospívá. Jen k tomu nepotřebovali roky vědeckých výzkumů a laboratoře. Stačil jim selský rozum, chleby cibule a sůl.
A po večeři? Neni nad to skočit do vlastní postele.
Poslední články Pivo je nejzdravější nápoj Myslíte že Slovácí také nadávají o trošku víc než musí?
