Bitva se odehrála 10 km západně od Slavkova v okolí Prateckého návrší a Starých vinohrad na frontě široké asi 12 km. Na obou stranách se ji zúčastnilo přibližně 170 000 vojáků a padlo 20 000. Spojenci použili všechny svoje jednotky, Napoleonovy zálohy hrály v závětří karty. Přesto drtivě zvítězil.
Z vojenského hlediska je bitva ukázkou Napoleonova vojenského mistrovství a dodnes zůstává v účebnicích vojenské taktiky a strategie, ale je také kronikou utrpení mnoha obyčejných vojáků. Zjednodušeně řečeno, Naopoleon zdánlivě nabídnul svůj pravý bok k obchvatu, aby spojeneckou armádu rozdělil útokem na její střed. Je hříčkou osudu, že hlavní útok vedl maršál Soult, který o pár let později měl svůj podíl viny na porážce u Waterloo. Pojmem, legendou i skutečností zůstává slavkovské slunce, le Soleil d´Austerlitz. Vyšlo na minutu přesně. Doposud vojáky, připravené lvím skokem na Prátecké návrší vrazit klín do středu nepřítele, dokonale ukryla ranní mlha.
Každá vojenská sláva začíná rozpravou a
pokračuje nástupem.
Pak příjde nejvyšší, přehlídne první řadu
a může se vyrazit na bojiště.
Ti co zrovna nepochodují, pořizují záznam,
vybírají peníze, jen tak
povídají nebo
mají dlouhý kouř.
Na bojišti ale všechno jinak, kouře je mnohem víc
a bojuje se urputně.
Jezdectvo je silná zbraň,
ale jedinec sám nic nezmůže, ostatně skoro jako ve všem.
Po bitvě je každý generál, což se společně oslaví na večerním jarmarku. Bylo rozhodně čím.
Slavnostní nástup a přehlídka je kořením každé vojenské slávy. Jak zavíří bubny,
někteří dají ještě kouř
a vydají se s veselou na shromaždiště.
Velitelé se krátce poradí,
a pochodují v čele.
Pak už to jde ráz na ráz a
na závěr motostřelecké jednotky.
Pokud někdo utržil zranění, bylo pouze rázu povrchního.
Tváře byly zachmuřeny jen zdánlivě.
Ve skutečnosti vládla dobrá nálada u veteránů,
stejně tak jako u ostatních složek.
Na závěr všichni vzhlédli k nebi
k
