Vše začalo už v pátek u hrobky Kauniců pietním aktem,

kde rakouský pluk položil věnec a postál čestnou stráž.

Přišli i spojenečtí Rusové,

zato Francouzům z Francie to bylo v české hospodě evidentně fuk.

Zdaleka to však nebyl konec večera. Následoval jen krátký odpočinek

stylový kouř

a honem na nádvoří zámku. Očekávala se nejurozenější návštěva.Přijel sám císař František I.

Následovaly povinné ovace a ve čtvrt na deset s ním majordomus udělal krátké intervium.

Pak se nádvoří změnilo v taneční parket.

Zrána někteří účastníci prozatím jen korzovali,

nebo postáli před objektivem,

ale rakouští vojáci si nejdříve zbudovali tábor hned pod zámkem a

pak stáli na náměstí vzorně v řadách

a pozorovali

jak se celé mění na jarmark a jeho horní část na ulici řemesel.

Sami nezůstali bez činu a přistavili techniku.

Řadoví návštěvníci přišli po svých, vzácní hosté přijeli ve svém.

Většina diváků tak byla na svých místech včas.

Přes veškerou snahu přenést se do roku 1805 a zachovat ráz doby se přecejen připletla dnešní technika.

Oproti požadavkům dnešních koní je ten živý skromné stvoření. To málo co mu stačí jsou 4 podkovy. Pokud se tato jeví v přirozené velikosti, je to klam. Ve skutečnosti

ji v miniaturním provedení vyrobil šikovný kovář.

A nekul jediný.

Stejně tak se vyráběla opravdická kola.

Pod dohledem odběratele.

Neokovaní oři se prozatím vznášeli v oblacích,

okovaní už stali od večera pod zámkem.

Případně byli součástí zámecké hlídky

Jarmark nabízel mnoho dobrot

i řádové sestry si je se zájmem prohlédly.

Některým příslušníkům armády to ale bylo buřt.

A když bylo třeba vybubnovat atrakci...nebyl problém.

Pozorně jsem však hlídal čas. V jednu hodinu jsem byl totiž pozván na zámek

k historické události. V tomto sále

Jan kníže z Liechtensteina

a maršál Louis-Alexandre Berthier

podepsali

příměří.

Dlouho se pak o tom šuškalo.

Napoleon Bonaparte ve skutečnosti podpisu nebyl přítomen, trošku jsme ho doinstalovali...Jeho osud byl pohnutý. Po dobách slávy byl odsunut na Elbu a definitivně byl po bitvě u Waterloo odstraněn na ostrov Svaté Heleny, ale nikdy nikdo neviděl císaře za mříží. Podařilo se mi nevídané.

Prostému lidu byl podáván chléb,

s trochou slaniny a škvarky

sýr

něco k rozveselení

a nebo balená zámecká cukrová vata.

Diskontní sklady byly zodpovědně hlídány. V té době se s lapky nikdo nepáral.

Úsměvy se však rozdávaly zadarmo.

Před pátou se setmělo a přišel šok.

Pokojné srocení lidu vzali Francouzi útokem

a hned ve dvou vlnách.

Asi aby měli o čem povídat.

Následně se některým dostalo ponaučení jak se na Moravě chovat,

aby se všichni na závěr udobřili a spřátelili. Pro tento účel se vařilo a podávalo se svařené víno.


Pokud někdo na někoho hleděl povýšeně, bylo to jen kvůli tomu, že seděl na koni.

Ruce mužů už nedržely zbraně.

Tou jedinou a nejlepší byl jen odzbrojující úsměv žen,

Smály se i vařečky

a nejmenší příslušníci ozbrojených sil nemuseli na večerníček.

Děly se však i zázraky. Stačilo jedno české pivo, a tento italský voják se stal svatým.

Ti kteří to štěstí neměli se věnovali údržbě.


a nebo jen tak poklábosili

Ani to ještě nebyl konec , ale finále se blížilo. Jezdectvo se přemístilo


a vojáci seřadili k závěrečnému defilé.

Na úplný závěr všichni s údivem vzhledli k nebi,

které ozářil famózní ohňostroj.

To už byl úplný závěr a v pravý čas, vše bylo vypito a snědeno.
