Vše začalo už v pátek u hrobky Kauniců pietním aktem,
kde rakouský pluk položil věnec a postál čestnou stráž.
Přišli i spojenečtí Rusové,
zato Francouzům z Francie to bylo v české hospodě evidentně fuk.
Zdaleka to však nebyl konec večera. Následoval jen krátký odpočinek
stylový kouř
a honem na nádvoří zámku. Očekávala se nejurozenější návštěva.Přijel sám císař František I.
Následovaly povinné ovace a ve čtvrt na deset s ním majordomus udělal krátké intervium.
Pak se nádvoří změnilo v taneční parket.
Zrána někteří účastníci prozatím jen korzovali,
nebo postáli před objektivem,
ale rakouští vojáci si nejdříve zbudovali tábor hned pod zámkem a
pak stáli na náměstí vzorně v řadách
a pozorovali
jak se celé mění na jarmark a jeho horní část na ulici řemesel.
Sami nezůstali bez činu a přistavili techniku.
Řadoví návštěvníci přišli po svých, vzácní hosté přijeli ve svém.
Většina diváků tak byla na svých místech včas.
Přes veškerou snahu přenést se do roku 1805 a zachovat ráz doby se přecejen připletla dnešní technika.
Oproti požadavkům dnešních koní je ten živý skromné stvoření. To málo co mu stačí jsou 4 podkovy. Pokud se tato jeví v přirozené velikosti, je to klam. Ve skutečnosti
ji v miniaturním provedení vyrobil šikovný kovář.
A nekul jediný.
Stejně tak se vyráběla opravdická kola.
Pod dohledem odběratele.
Neokovaní oři se prozatím vznášeli v oblacích,
okovaní už stali od večera pod zámkem.
Případně byli součástí zámecké hlídky
Jarmark nabízel mnoho dobrot
i řádové sestry si je se zájmem prohlédly.
Některým příslušníkům armády to ale bylo buřt.
A když bylo třeba vybubnovat atrakci...nebyl problém.
Pozorně jsem však hlídal čas. V jednu hodinu jsem byl totiž pozván na zámek
k historické události. V tomto sále
Jan kníže z Liechtensteina
a maršál Louis-Alexandre Berthier
podepsali
příměří.
Dlouho se pak o tom šuškalo.
Napoleon Bonaparte ve skutečnosti podpisu nebyl přítomen, trošku jsme ho doinstalovali...Jeho osud byl pohnutý. Po dobách slávy byl odsunut na Elbu a definitivně byl po bitvě u Waterloo odstraněn na ostrov Svaté Heleny, ale nikdy nikdo neviděl císaře za mříží. Podařilo se mi nevídané.
Prostému lidu byl podáván chléb,
s trochou slaniny a škvarky
sýr
něco k rozveselení
a nebo balená zámecká cukrová vata.
Diskontní sklady byly zodpovědně hlídány. V té době se s lapky nikdo nepáral.
Úsměvy se však rozdávaly zadarmo.
Před pátou se setmělo a přišel šok.
Pokojné srocení lidu vzali Francouzi útokem
a hned ve dvou vlnách.
Asi aby měli o čem povídat.
Následně se některým dostalo ponaučení jak se na Moravě chovat,
aby se všichni na závěr udobřili a spřátelili. Pro tento účel se vařilo a podávalo se svařené víno.
Pokud někdo na někoho hleděl povýšeně, bylo to jen kvůli tomu, že seděl na koni.
Ruce mužů už nedržely zbraně.
Tou jedinou a nejlepší byl jen odzbrojující úsměv žen,
Smály se i vařečky
a nejmenší příslušníci ozbrojených sil nemuseli na večerníček.
Děly se však i zázraky. Stačilo jedno české pivo, a tento italský voják se stal svatým.
Ti kteří to štěstí neměli se věnovali údržbě.
a nebo jen tak poklábosili
Ani to ještě nebyl konec , ale finále se blížilo. Jezdectvo se přemístilo
a vojáci seřadili k závěrečnému defilé.
Na úplný závěr všichni s údivem vzhledli k nebi,
které ozářil famózní ohňostroj.
To už byl úplný závěr a v pravý čas, vše bylo vypito a snědeno.
