v Boulogne u LamanšSkého průlivu a zamířit na východ. Po bleskovém přesunu, kdy byla při cestě obklíčena rakouská armáda v Ulmu, pokračoval přes Vídeň a Brno ke Slavkovu, kde se střetl s rakousko-ruskou armádou. Střetnutí se sice nazývá Bitvou tří císařů, ale ve skutečnosti řídil průběh i kroky spojenců pouze Napoleon Bonaparte.
VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Dne 18.listopadu přijel do Brna císař Napoleon. Ve skutečnosti se tak stalo 20.11.1805
následně promluvil k vyděšeným domorodcům, přátelsky jim zamával z balkonu
a na závěr jeho mediální tým odtajnil císařovi plány.
V rámci vzpomínkové akce se některé jednotky pohybovaly za plného provozu a jak praví vyhláška...ústí kanónu musí být zakryto a označeno odrazkou.
Program byl zahájen už v pátek večer z historického hlediska fiktivní šarvátkou v ulicích Slavkova. Ve skutečnosti bylo bojiště zhruba deset kilometrů západně a ve městě tehdy nepadl jediný výstřel.
Samozřejmě i padlí a zranění byla fikce. Navíc zdraví se divili, že se jim vůbec v té zimě chce padnout.
Ale to už se nezranění vojáci začali řadit na nádvoří zámku, kde se očekával příjezd rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I.
Nejen vojáci, ale i všichni zúčastnění byli plni očekávání, i když někteří to přeháněli.
V očekávání byl i nejvyšší velitel všech bojujících vojáků, zvláště pak dragounů.
Jen frantíkům to bylo nějak fuk.
První se dostavil císař František, zjevně v dobré náladě.
Před prostým lidem pak podepsali dohodu o nehynoucím přátelství,
o čemž okamžitě mířil report do světa.
Pak se ještě ukázat v plném lesku,
narychlo přehlídnout nastoupené jednotky a
honem ze zimy do tanečního sálu, kde už honorace netrpělivě čekala na zahájení plesu, který byl samozřejmě jen pro pozvané a slušně oblečené.
Zde monarchové podepsali další dohodu, patrně na ochranu investic, ale že by z toho byli nějak na kaši se nedá říct,
spíš už pokukovali kdože to přišel.
A mohlo se začít plesat. Nejdříve ti nejodvážnější
a pak už se začal řadit špalír.
Ten byl nakonec tak dlouhý, že na konci byl umístěn zámecký služební telefon, aby poslední pár mohl nahlásit, že jsou všichni připraveni.
Po nesmělém začátku se zámecký mejdan přecejen slušně rozběhl.
To řadovým vojákům byla vyhrazena jen lidová palírna, kde valili škopky a zpytovali svědomí nad průběhem bitvy.
Teda jak kdo.
Druhý den účastníky čekalo slunečné, i když mrazivé počasí,
což na vlastní kůži poznali i vojáci, kteří postavili tábor přímo v zámecké zahradě.
To si každý rád našel důvod k proběhnutí a nebo plnil jen rozkaz.
Ovšem ani dámy nejsou z cukru.
Začátek programu, stejně jako každou hodinu, oznamoval výstřel z děla.
...mimo jiné taky inspekci ruských jednotek,
kterou provedl se svým pobočníkem samotný car. Mimochodem, sebestředný narcis, který jen přítomností na bojišti přispěl svým dílem k porážce.
A honem opět na zámek pokecat s Napoleonem. Historie taktně mlčí o tom, že hned po příjezdu se s maršálem Berthiérem nejdříve věnoval výběru postele,
a to velice důkladně,
aby pak svoje požadavky jasně a pro chápavé i názorně přednesl.
Čekání nikoho nebaví, ale s úsměvem jde všechno líp a
nakonec se stejně všichni císaře dočkali.
Součásti slavkovského dne, který byl paralelním programem rekonstrukce bitvy Tří císařů, byly dovednostní soutěže jezdectva s několika úkoly. Jeden z nich ukládal za jízdy ulovit na šavli věneček.
Vítězem se nakonec stala...krásná dragounka
a hold ji vzdali i Bugští kozáci, a to jsou nějací jezdci.
Konečně se dostávám k daleko sympatičtější bitvě, která se odehrála u kotlů,
a to je nějaký zbraňový arsenál.
A to střelivo. Francouzský cassoulet,
Eintopf, typická strava rakouských vojáků aa ruský boršč. Pro mě se na prvním místě umístily všechny tři dobroty.
Ve frontě se nakonec sešli vojáci všech bojujících stran. To bylo moc hezký.
Tak samozřejmě, jak jinak, nedaleko se přidali i bojovníci jedné nejmenované země.
Na závěr proběhla ještě jedna bitvička,
noční defilé a
maping, jak se odborně říká promítání na stěnu.
Teprve potom zbyl konečně čas na jedno.
OPÁČKO SLAVKOV 2016 SLAVKOV 2015
