První se vyklubali největší otužilci.
Atmosféra se stabilizovala a slunce vystoupilo ze stínu,
aby se předvedlo v celé kráse.
Příroda se začala opičit
a zrodil se pilný proletariát.
Vše se začalo zelenat,
kvést,
zrát
a vybarvovat.
Od té doby, co slunce hřeje tak akorát, je nejlépe u vody,
na vodě,
případně částečně pod vodou.
Rodí se nové životy a všude vládne hojnost.
...než se kormidlo začne obracet.
Lidé ještě stačí zorat pole a zaset ozim,
ale podzim už je na cestě,
až se dostaví v plné kráse.
Jednoho dne spadne první sníh, samozřejmě všechny překvapí a
pokryje vše bílou peřinou.
Dráhy začnou mít problémy a
rybníky zamrznou tak, že se dají přejít zmrzlou packou.
Vysedávání na lavičkách je konec.
Dostaví se deprese a trvají, i když led začne pozvolna mizet.
Potom začne opět velké tání a po něm
se první vyklubou největší otužilci. Pouze s tím rozdílem, že jsme o rok starší...Sice jsem tím popřel teorii velkého třesku, ale 1+1=2 se taky nebude učit věčně.
Další fotoreportáže Na skok do Brna Jihočeská bramboračka a Kočičí příběh
