Pro lepší rozlišení klikněte na fotky.
Tu sobotu neměl o auta nikdo zájem.
Hned vedle se totiž parkoviště začalo řádkovat jinými stroji.
Místo bylo vybráno záměrně před nefunkční restaurací, přesto byly pro jistotu dveře ještě zazděné.
Účastníci se sjížděli ze všech stran. Někteří až z Německa.
Nechyběl ani Harley-Davidson Elektra Glide
Palubní deska některých strojů má jen o pár čudlíků míň než letadlo.
Už z dálky se o pozornost hlásili samozřejmě také chopperové. Kterému uchu by nelahodil jejich zvuk.
Motorkáři jsou známi tím, že dodržují předpisy, ale tady ta výška vyšla tak tak.
Přijely i čtyřkolky.
Kdo se dostavil pozdě, musel udělat 10 dřepů s nataženýma rukama.
Nejdříve ze všeho se kecalo,
i když někteří motorkáři dávali nasazenou přilbou jasně najevo, že by se mělo vyrazit.
Když je něco špatně, je třeba ukázat i do vlastních řad...kouřit by se nemělo.
Čas zbyl i na fotky do památníčku.
Pak přišly na řadu základní informace od dvou hlavních pořadatelů. Kdo byl ještě hlavnější je jasné.
Všichni pozorně poslouchali.
...tato fotka sice patří ke srazu motorek značky Kawasaki, ale z jistých důvodů zde rozhodně musí být.
Pak se vyrazilo. foto L.Adámková
Nejdříve kousek po hlavní silnici. Někteří nevěděli co roupama dělat, ale motorka jede i s nohama nahoře.
Poté trasa vedla po okreskách. Třeba pod hradem Svojanov...více o hradu zde.
Dále pak před Poličku do Svitav, kam se sjíždí z Vendoláku. Foto L.Adámková
Cíl Svitavy náměstí.
Tam se opět klábosilo, telefonovalo a některým ani nevadilo, že jim svatý Florián z kašny čurá za krk.
Rozdávaly se úsměvy a
někteří se před hrozícím deště schovali pod strom.
Jiní zase relaxovali v ústraní.
Ti žízniví pověsili helmy na řidítka a
odešli na pivo...samozřejmě nealkoholický.
Kdo měl dopito, tak zapózoval a proč ne, když jim to tak ladilo a slušelo.
I když ženy oblékají stejné kombinézy jako muži, snadno se na motorce poznají...tak schválně, podle čeho...ať už jako řidičky
nebo batůžky...to se říká těm, co se vozí vzadu a
nebo ještě nosí.
Na svých strojích přijeli i ti menší...táta a syn...to nikdo neoddiskutuje,
ještě menší,
až úplně ti nejmenší.
Do Svitav se ale nepřijelo jen povídat a telefonovat. Na závěr se odešlo do kostela.
...někteří i jeli.
Tam jsme posedali,
abychom od pana faráře vyslechli malou, motorkářskou mši,
a také povstali k uctění a vzpomínce kolegů, kteří jezdí už jen po nebeských silnicích.
Na závěr vyšel průvod,
kde našim strojům pan farář požehnal. Ale jak správně podotknul, požehnání nás od ničeho neochrání, vše záleží jen na nás.
...i mého Vulkána...
Pak se rozebraly stroje
a naše cesty rozjely domů.
i když úplný konec to nebyl, někteří se ještě seřadili
k malé motorkářské, zvěřinové...žranici.
a kdo to doma ještě stihnul...
