VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A VĚTŠINA KLIKACÍ
stop. Stačila lopata sypkého materiálu. Přejel jsem pohozenou testovací plochu a zjištění, že trojstopá vozidla v ceníku nejsou, mně dávalo dokonalý prostor ke smlouvání.
Zimní provoz však plachtě nepřirostl. I když byla cesta prohrnutá, ale uježděná, zadní kolo cestovalo od mantinelu k mantinelu a žádným vítězstvím nebyly ani dvě vyjeté koleje. Zadní kolo si střídavě a nekontrolovatelně vybírá svoji stopu, a tak mořskou nemocí by trpěl i protřelý kapitán ropného tankeru.
Ale v zimě se dal program snadno korigovat.
Západní turisté, obdivující krásy Česka, cíl zásadně změnili, když je Velorex předjel. Od prvního úžasu, že něco takového vůbec může jezdit, až po uznalé pohledy k řidiči, ochotného usednout za volant.
Po bližším seznámení však byli šokováni technickým náskokem rozvíjejícího se socialismu. Tipnutí cigára ubroušením za jízdy o vozovku, mobilní sedadla do stanu místo nafukovacího lehátka, tachometr do 140 km za hodinu a klimatizace srolováním nebo odepnutím karoserie
a především nedostižné 4 rychlosti dozadu. Nad tím někteří i zkameněli.
Vozidlo určené pro invalidy, se během chvilky může změnit v bojové vozidlo. Přimontovat kulomet na libovolnou trubku rámu není problém a výstup z převráceného vozidla je technicky stejný, jako tankovým poklopem, ale mnohem rychlejší. Pancéřování sice nedosahuje nejvyšší kvality, ale k základní výbavě patří šicí souprava. Hlavní devízou je však spolehlivost, dokonalá kouřová clona, nízká silueta, průchodnost terénem a především dechberoucí bojový vzhled.
Není divu, že Velorex přispěl ke světovému míru víc, než Střední skupina sovětských vojsk. Už jen možná rychlost mobilizace velorexových jednotek naháněla imperialistům hrůzu. Nastartovat se dal páčkou, pákou nebo rychlým rozběhnutím a nasednutím.
Ale svoje uplatnění našel především v mírové době a v mnoha případech byl nedostižný. Například svatební stuhy se špendlily přímo do karoserie.
Není tajemstvím, že dopravní policie měla pro řidiče velorexů slabost. To co by jinde řešila pokutou, u velorexů jen domluvou.
Další výhodou je, že se dá použít jako nakupovací taška s rozšířenou ložnou plochou. Do vozidla se vešly nadrozměrné náklady, aniž by bylo třeba na konec připevnit červený hadr.
Samozřejmě že Velorex má svoje muzea, například na zámku v Novém Městě nad Metují nebo v České Třebové, kde vlastně vzniknul.
Revoluční stroj měl mnoho variant vylepšení, vybarvení nebo vytunění.
ale zrovna tak se stále cení jeho originální podoba a
jako správná mediální hvězda se každý snaží o společné foto.
Zbývá už jen přezdívka. Jak libo. Plachťák, Hadrák, Prchající stan, Splašené trubky, Plátěný tatraplán, Montgomerák, Hadrolet, Hadroéro, Baťoh na mrzáky nebo krajkovaný gentleman.
Na závěr důkaz, že naše rodinné auto byl právě Velorex, i když na fotce nejsem přímo já, ale rodiče a ostatní příbuzní.
předešlá fotoreportáž JAK JSME JEZDILI VLAKEM
