VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ.
Mohl bych začít hned zostra a přitom elegantně, ale
vezmu to postupně. V Praze jsem bez místenky narychlo skočil do místenkového pendolína. Mířilo operativně do Českých Budějovic, kde se konal Národní den železnice.
Dojet šlo i railjetem,
teda tím ve skutečné velikosti.
a nebo takto s Kafemlejnem v čele.
Pro zazobance šlo případně dojet individuálně.
Z Rakouska přivezla návštěvníky tato příměstská souprava,
a vlak tažený Hrbounem. Nápis nekuřáci pro něj samozřejmě neplatí.
Hlavní představitelé byli rozmístěni po depu, jako třeba Laminátka v novém ohozu. Název je příhodný, část karoserie je vyrobena z...čeho asi
a nebo pojízdné školící středisko,
ale to hlavní se odehrávalo na molu. Však už na něj byly některé aktérky nadržený,
a některé si dokonce musely popojet ven zakouřit.
A pak, všechny v plné kondici a kráse, naleštěné a zušlechtěné najely na molo. Motorový vůz, předchůdce Hurvínků, přezdívaný příhodně Věžák.
Zmíněný Hurvínek neboli Hurvajz. Interiér měl dřevěný, stejně jako je Hurvínek.
Do všech detailů, včetně mosazných klik, zrenovovaný Stříbrný šíp. Světový unikát, který dokazuje technickou vyspělost a um našich předků. Jednotka byla luxusní. Sedačky byly a jsou potaženy italskou kůží. Za komunistů byl stroj odstaven, jako buržoazní přežitek.
Z osobní motorové dopravy byla v areálu k zastižení a prohlídnutí také Kačena. Mnohým z nás se vybaví její kolébavý styl jízdy.
Čmelák, ale svůj název nemá od svého zvuku, ale podle označení ČME. Do SSSR jsme jich dodali v řádech tisíců. Každý týden byl součástí tzn. dárkového vlaku. Dodnes jezdí třeba v Albánii, kde jsem čmeldu osobně viděl v čele osobáku.
Bardotka nebo Zamračená, podle čelní vizáže, byla pro tentokrát vysmátá.
Karkule tahala lehčí nákladní vlaky, třeba šoupáky. Na regionkách byla vídána často.
Brejlovec, název je zřejmý od podívání. Tahal osobní vlaky a rychlíky.
Prototyp naši nejrychlejší motorové lokomotivy. Velký čelní reflektor ji dal název Kyklop
Frontu na molo si trpělivě vystál i ruský bohatýr. Komu Sergej jezdil pod okny, ví svoje.
Tak jdeme na ně. Na molo najíždí Tisícovka.
Najitá někde na šrotišti a následně zrenovovaná. Prý to do dnešní podoby trvalo 25 let.
Rakouská mašina u nás známá pod názvem Hrboun, podle své siluety.
Všudybylka...jezdila všude.
Na molo najíždí Ušatá...nad názvem neni třeba dlouho přemýšlet.
Málem bych zapomněl...hvězda všech hvězd. Albatros aneb mohutná elegance.
a respekt.
Skaličáka jsem zastihnul ve chvíli, kdy byl vyvěšován ze soupravy,
na což bedlivě dohlíželi strojvedoucí i topič.
Papouška jsem stihnu jen tak tak, protože splynul s oblohou a ke své hrůze jsem ho navíc uříznul.
No prostě furt se něco dělo. Osobní vlak nahoře vede Šlechtična a s nákladem se někde toulat Štokr.
K vlakům také patří vozový park. Zákazník vyžaduje především pohodlí,
dobré pérování,
dostatek místa,
plně automatizované otvírání dveří,
kino pro děti a
v případě poruchy v pohotovostním balíčku náhradní motor, aby zpoždění nebylo veliké.
V neposlední řadě je důležitá i technika, v tomto případě na údržbu a opravy trakčního vedení. Co já se jen nalozil po stožárech a v drátech...holt jiná doba.
Nesmím zapomenout na výpravčí.
Pokud je jich na jednom místě poněkud víc, neni to vždy na škodu.
Celá extrémně podařená akce se dá také vyjádřit jako přátelské setkání generací.
Neplatilo sice okřídlené...nedotýkejte se vystavených exponátů a v některých případech to ani dodržet nešlo,
ale byl to celodenní kvapík, kdy klidné vyhodnocení přišlo až večer na budějovickém náměstí při vodní kulise
která mi připomněla, že pitný režim jsem poněkud zanedbal. Zbývá jen dodat...DÍKY VŠEM NADŠENCŮM.
předešlá fotoreportáž TIRANA HLAVNÍ MĚSTO ALBÁNIE
