VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Výchozí bod...Svitavy.
Jihozápadním směrem je od nás historická hranice Čech a Moravy přece jen kousek cesty,
ale severozápadním směrem ji máme přímo za humny a
během pár minut jsem v Litomyšli. Zde mají noblesní všechno. Náměstí,
zámek i podzámčí.
A taky muzeum hraček.
Královské město Vysoké Mýto bylo založené Přemyslem Otakarem II.
Osvícený monarcha už tehdy vyprojektoval rozlehlé náměstí. Dobře věděl proč. Jako rozdílový panovník s vizí už tehdy tušil, že se bude jednou hodit na sraz Škodovek R110 cupé a
a nejen červených po světě ještě jezdí hodně.
Když se zvolá Holice, ozve se Emil Holub a jeho muzeum. Ne aby si to někdo špatně vysvětlil, to je exponát.
Ale popravdě řečeno...ještě víc mě zaujala hospoda s pumpou uprostřed lokálu.
Jestli dobře táhne, pak odhaduji tři na jedno pumpnutí.
Za dřevěným kostelíkem nemusím jezdit někam až kamsi. Na to stačí Dobříkov u Chocně.
Pardubice jsou známé především perníkem, hokejem a Velkou Pardubickou. Už trochu míň parádním zámkem.
Hradec Králové. Už dlouho se na něj chystám samostatně.
Někteří o mně prostřednictvím zvonu v Bílé věži dokonce rozzvánějí, až moc dlouho.
Vzhůru do hor a v první řadě do Orlických. Ovšem nejdříve je potřeb zdolat překážky a pevnosti.
Tomu říkám pohoda, jen nevím, jestli bych takto uměl žít dýl než na víkend.
No nic, konec snění..ještě krátká zastávka u známých a
honem přes Šerlich zpět do civilizace
i když jestli je Josefovská pevnost ta pravá ukázka civilizace...Teď už se tu naštěstí konají jen koncerty.
To návštěva lokomotivního depa je civilizace jako hrom.
Babiččino údolí. Profláknutou sochu ustarané babičky s dětmi nahradím vysmátým mlynářem.
Teď se budu motat chvíli na pětníku. Hrádek u Nechanic...můžete ho obejít a ze všech stran bude famózní.
Česká Skalice a rozkvetlý komín. Stojí sice na oploceném pozemku, ale když se budete chovat slušně, pustí vás dovnitř. Vstupné se neplatí.
A zase jen o kousek dál...Kuks
Člověk by řekl, že tu je až přesochováno, ale v případě Santiniho to jistě nevadí.
Hurá do skal.
Proč bychom se báli...
Zde někde jsem potkal úžasnou kolonu. Bez zastavení a pokecu to nešlo. Motorkář je každý, kdo jezdí na motorce. Stáří a obsah nerozhoduje. Stejně jsou furt všichni mladí, včetně motorek.
Hrad Kost je sice skoro nevyfotitelný,
ale zase zde mají poučnou expozici. Takto se ve středověku zacházelo s vejpitky. Jedná se o mučení 4. stupně.
V Novém Městě nad Metují vědí jak se vzorně starat o podloubí.
I šestsettrojka se na to přijela podívat.
Nasedat a jede se Jizerskou magistrálou do Krkonoš a třeba až nahoru na Špindlerovku. Odtud vychází turisté na tůry. Pro mě zde cesta naopak skončila. Nohy používám jen na brzdu a řazení, případně na pedály.
Nejen pro milovníky hor je zastávka v Harrachově skoro povinná.
V místních sklárnách bych pracoval klidně i v důchodu na celý úvazek, u nás by mě za to vyhodili na hodinu. Škoda že nemám umělecký talent.
No tak dobře...ještě Mumlavské vodopády. Po proudu to ale neni ono.
Do Jizerek to je z Krkonoš kousek. Z kopce a pak zase do kopce. Motostezky jsou tu ideální a
cyklostezky jak by smet.
I když jak které a jak pro koho.
.Po zdolání Smědavy a následném sjezdu příjde odměna v podobě poutního kostela v Hejnicích.
Pokud se trochu zamotáte, tak po skákavé cestě dojedete do lázní Libverda.
Bohovský láznění v oáze klidu.
GPS nepoužívám, ale někdy i mapy nejsou potřeba, pokud je dobrý orientační bod a
a průzkumný oddíl.
Hodilo se to náramně. Mohl jsem bez zastavení dojet do místa ubytování v hotelu Mart, kde mi kouzelníci v kuchyni k večeři připravili menší občerstvení.
Pak už se jen na noc trošku namazat a rychle spát. Někdy příště zase o kus dál.
