Všechny obrázky jsou klikací.
Původně to měl být jenom jen delší přesun s jedním cílem, ale naštěstí tomu tak zase nebylo. Stačilo pár kilometrů a byl jsem z trasy sveden k tomuto zámečku u Zábřeha na Moravě. Jeho zvláštností je, že původní ruinu nový majitel noblesně opravil,
včetně nábytku...skoro se nabízí televizního.
...a pak mě za Šumperkem svedla další šipka do zvláštního retro světa v Rapotíně. Už jenom uvítací baner a slogan napovídal, že se nebude jednat o nic obyčejně normálního a taky jo,
zvláštní bylo i obydlí majitele muzea...maringotka
a všude kolem retro zajímavosti.
Nikoliv však naleštěný, ale s přirozenou patinou času. Třeba oddělení hasičský techniky.
Expozice uvnitř byla neméně nebo spíš ještě více zajímavá. Muzea máme zafixovaný, jako přehledný a popsaný soubor exponátů, zde ale kouzlo spočívá v pravým opaku a
jak si pohrával čas.
Jedna exponátová specializace se ale nabízela.
Kočárky na všechny způsoby i s miminama
i v nebezpečných situacích.
ale nejvíc mě zaujalo toto poselství riskujícím cyklistům.
Zdálo by se, že venkovní expozice se může stát nájezdem zlodějů, či vandalů, ale vše je dostatečně zabezpečeno.
Nic ale neni proti ničemu. Jsou naopak muzea s jasně popsanými a definovanými exponáty. V mysli mně utkvěl třeba Pelhřimov a muzeum kuriozit. Třeba korbel na 30 litrů, to jest 60 piv, vysoký 70 cm se základnou 34 cm.
Neplánovaných zastávek přibývalo. Nezastavit v obci Žárová by se rovnalo skoro trestnýmu činu.
Jedeme dál. Vedlejší cesty jsou jako uličky ve městě. Kouzelný, i když poněkud více zapadaný listím,
ale jedině tak si motorkář může přijet pro podzimní panoramata
Pokračování už bylo daný a přímo vybroušený.
Cíl výpravy, kostel svatého Michala v Maršíkově.
Pak už zbývalo jen ukecat klíčníka. S tím většinou nemám problém.
...návrat o pár staletí zpět.
Ale neni to tak, že se chlapi v hospodě domluvili a kostel po odpolednách opravili. Jako mnohý z podobných staveb, byla oprava dotovaná EU z fondu rozvoje venkova.
Karlova Studánka...a stále dřevo
Vidly, trochu utopený skvost. Zapíchnutý oči do asfaltu jej snadno přehlídnout.
Přehlídka dřevěných staveb nekončí ani před Jeseníkem. Název je napůl přesný.
Všude samý dřevo, dokonce i hosté v restauraci na Rejvízu zdřevěněli.
Jsou ale i stavby jistě zajímavý, ale pro mě je to asi tak všechno.
Navíc svět hazardu a pokleslý zábavy pro mě neni. Kromě Mariáše a Člověče nezlob se.
Hold jiná země, jiná písnička i
přilba
Kopce jsou kopce a vyškrábat se nahoru, neni jen tak, proto
místní krávy používají přídavnýho pohon.
Při pohledu na barvy podzimu,
zvláště u některý, mě napadlo,
že je nejvyšší čas návratu.
Předešlá fotoreportáž SLAVKOV 2015
